Úvodní stránka  »  Články

Nový úkol: cvičit demokraty

V Česku má vzniknout školící iniciativa pro opozici v nedemokratických zemích

Ondřej Šlechta | 17. 2. 2014
Poslat do Kindlu

Po přesunutí sídla Rádia Svobodná Evropa z bavorského Mnichova do Prahy by Česko mohlo přijmout další projekt, jenž by posílil jeho roli coby podporovatele demokratické opozice v nesvobodných zemích po celém světě. Alespoň tak to vidí politici, kteří vítají plán na vznik institutu s předběžným názvem Centrum pro občanskou společnost, které by mělo „cvičit demokraty“.

Česká média v uplynulých týdnech přinesla zprávu, podle níž americká, česká a švédská vláda s pomocí dvou amerických lidskoprávních nadací připravují iniciativu, která by měla sloužit k podpoře a tréninku opozičníků ze zemí s nedemokratickou vládou, přičemž prioritní by měl být prostor bývalého sovětského bloku, což je jasná narážka na aktuální procesy na Ukrajině.

Za skvělý označil nápad šéf zahraničního výboru parlamentu Karel Schwarzenberg, podle něj by TOP 09 takový projekt samozřejmě podpořila. Odmítavě se k němu ale překvapivě nestaví ani současný ministr zahraničí Zaorálek, stejně jako jeho kolega Hamáček. Ten si „nedokáže představit, že by lidskoprávní institut, kterých jsou v Evropě desítky, mohl někoho dráždit“. Přitom jejich strana v minulosti vystupovala například proti výstavbě amerického radaru v Česku a k projektům podobných institutů byla zdrženlivá. Dle informací, které přinesly před týdnem Lidové noviny, by institut nevadil ani komunistům, jen pokud „nebude placen ze zchudlého státního rozpočtu“, jak reagovala poslankyně KSČM Kateřina Konečná.

Institut sám o sobě pochopitelně nikomu vadit nebude. Ovšem prozatím nejasný účel a smysl činnosti v případě jeho umístění v Česku dobře odráží černobílé uzamčení debaty o tom, kam by měla směřovat naše praktická zahraničněpolitická orientace. Půjde o další z řady „diskusních“ think-tanků a neziskovek, jež skončí u vypracované studie, kterou si málokdo přečte? Nebo skutečně o přípravu opozičních zástupců s cílem převzít moc po svržené vládě, jak nepřímo naznačil Karel Schwarzenberg, když zmínil, že právě vlastní zkušenosti s přechodem k demokracii můžeme nabídnout těm, jimž se demokracie nedostává?

Samotný záměr „cvičit demokraty“ zavání agresivitou a je to záměr krajně nešťastný. Znamená vlastně trochu přiznat, že demokracii je potřeba v takové zemi – mírně řečeno – popostrčit. Znamená to ignorovat staletí kulturního a historického vývoje, který byl pro zakořenění stabilních a vzorových demokracií potřeba. Znamená to demokracii redukovat na propagandistický prvek a účelový obušek, využívaný jako nástroj politiky jinými prostředky. Cvičit demokraty je ideální voda na mlýn režimům, jež libovolné neziskovky, protivící se státní moci, ocejchují jako „zahraniční agenty“.

Přitom právě události posledních několika let, ať jde o arabské jaro nebo nynější dění na Ukrajině, ukazují, že koncept již omšelých barevných revolucí selhal. Jejich zastánci buď fatálně neodhadli dynamiku a nepřipravenost společnosti na západní politické hodnoty (v případě arabského světa) nebo nejsou schopni odolat agresivním a reálpoliticky uvažujícím mocnostem, hájícím si své zájmy a nehodlajícím ustoupit ani o píď. V obou případech to přináší plody v podobě frustrace, destabilizace a další radikalizace, jak ukazuje „ukradení“ arabského jara islamisty nebo násilnosti a obsazování legitimních úřadů ve jménu „evropských hodnot“ na Ukrajině.

Revue Politika 2/2014
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru