Jak voliči kroužkovali?

Namísto zběsilého preferování posledních kandidátů šli voliči tentokrát na jistotu

Vojtěch Navrátil | 22. 11. 2013

Poslat do Kindlu

---

Preferenční hlasování se v roce 2010 v souvislosti se sněmovními volbami stalo velmi diskutovanou záležitostí a například iniciativa Defenestrace 2010 vedená chartistou a jaderným fyzikem Františkem Janouchem a spisovatelkou Lenkou Procházkovou vyzvala ke kroužkování posledních čtyř kandidátů na kandidátkách. Dle jejich představ to mělo znamenat podstatně větší politické zemětřesení než zvonění klíči na Václavském náměstí. Voliči je ve volbách poslechli – celkem 47 poslanců (oproti šesti v předešlých volbách) vděčilo svému zvolení pouze preferenčním hlasům, přičemž nebylo výjimkou, že do dolní komory byl „katapultován“ i kandidát zaujímající na kandidátce poslední místo. Proto si tyto volby vysloužily mediálně vděčné označení „voličská revoluce“, přestože se o žádný převrat co do míry využívání preferenčních hlasů nejednalo. Letos nebyl preferenčnímu hlasování věnován příliš velký mediální prostor. Přesto by při hodnocení výstupů letošních sněmovních voleb nemělo zůstat stranou pozornosti.

Zatímco v minulých volbách voliči kroužkovali celkem bezhlavě, což se odrazilo i na vysokém procentu hlasů, jejž získávali poslední čtyři kandidáti, nyní používali preferenčního hlasování s větším rozmyslem a šli především po kandidátech, které už znali. Z nevolitelných míst se tak do sněmovny dostalo oproti roku 2010 „pouze“ 29 kandidátů (dalším dvěma na nevolitelných místech, Petru Liškovi a Bořivoji Šarapatkovi kandidujícím za TOP 09 v Ústeckém a Olomouckém kraji, chyběly k přeskočení 3, resp. 17 hlasů) a počet vykroužkovaných lídrů klesl z 14 na 9 (byli mezi nimi ale i letití poslanci, kteří „přežili“ předchozí volby – Hana Orgoníková, Pavel Hojda, Petr Braný). Z necelé třicítky uvedených poslanců se dá do kategorie „hlasování bez rozmyslu“ zařadit patrně jen příběh jmenovce předsedy ANO 2011 a kandidáta téže strany Miloše Babiše, jenž ze 13. místa středočeské kandidátky poskočil do jejího čela. Byť se tomu brání, relativně vyrovnaná podpora napříč okresy středních Čech byla přinejmenším neobvyklá. Častější bylo, že se do sněmovny opět dostali kandidáti, kteří už před třemi roky kandidovali z nevolitelného místa a nyní se na nižších pozicích, ať už nedobrovolně či z vlastního rozhodnutí, objevili znovu. To byl příklad někdejšího „véčkaře“ a nynějšího sociálního demokrata Stanislava Humla, lékaře Pavla Antonína, jehož domovská havlíčkobrodská okresní organizace ČSSD nechtěla na kandidátku vůbec zařadit (udělala to až krajská organizace), ale i dalších staronových sociálnědemokratických poslanců Jana Chvojky v Pardubickém kraji a Jiřího Koskuby v Praze. A to nikdo z nich nemohl vést kvůli příkazu z Lidového domu osobní kampaň. Zcela speciálním případem pak byl Marek Benda. Ten se nechal dobrovolně zapsat na nevolitelnou desátou příčku na kandidátce pražské ODS, aby poskočil na čtvrtou pozici a nakonec obsadil poslední v Praze přidělovaný mandát. Na sociálních sítích pak nebylo nouze o rčení typu, že v životě jsou jen dvě jistoty: smrt a Marek Benda v Parlamentu.

Prezident Miloš Zeman před volbami naznačoval, že počet získaných preferenčních hlasů by se mu mohl stát vítanou záminkou pro nejmenování předsedy vítězné strany premiérem, čímž cílil na předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, jenž před třemi lety získal méně preferenčních hlasů než jeho úhlavní vnitrostranický oponent Michal Hašek. Hašek nad Sobotkou v tomto ohledu zvítězil i letos, ale ze známých důvodů už na realizaci této varianty nedošlo. Preferenční hlasy nicméně vyřešily panující dvojvládí u jiné strany – Miroslavě Němcové preferenční hlasy odklidily z cesty úřadujícího předsedu ODS Martina Kubu, jehož jako lídra v jižních Čechách přeskočil bývalý hejtman Jan Zahradník. Voliči občanských demokratů v těchto volbách vůbec byli (stejně jako ve volbách předchozích) nejaktivnější. Za nimi jen nepatrně zaostali tradičně aktivní voliči lidovců, jejichž preferenční hlasy ve Zlínském kraji pomohly k návratu do Sněmovny Ludvíkovi Hovorkovi a ke splnění jeho „mcarthurovského“ předsevzetí. Jak se svěřil při dubnových lidoveckých primárních volbách, když viděl v roce 2010 při vyklízení poslanecké kanceláře, kdo se mu tam z vedení TOP 09 stěhuje, měl prohlásit stejně jako Douglas McArthur při ústupu z Filipín v roce 1942: „Já se vrátím!“ Za duem ODS a KDU-ČSL následovali s odstupem voliči TOP 09, u které tentokrát kroužkování přežili dva ze šesti dříve vykroužkovaných kandidátů s původem v KDU-ČSL (Marek Ženíšek a Karel Tureček), zatímco pravý opak potkal nyní v Moravskoslezském kraji místopředsedu Pavola Lukšu a ČSSD a KSČM. Vůbec nejméně – a nikoliv překvapivě – kroužkovali z uskupení, která překonala celostátní uzavírací klauzuli, voliči Úsvitu a ANO 2011, tedy subjektů, jež jsou postaveny primárně na osobách svých zakladatelů a lídrů a voliči je volili především kvůli nim (u Úsvitu dosáhl dvouciferného procenta preferenčních hlasů pouze Tomio Okamura, u ANO 2011 jen Andrej Babiš a Martin Stropnický, zatímco například u KDU-ČSL a ODS takového výsledku nedosáhli pouze tři ze zvolených poslanců).

Před třemi lety vzbudilo preferenční hlasování a jeho výsledky v myslích některých naděje, které nikdy nemohlo splnit, jelikož jeho dopady na politickou kulturu či kvalitu demokracie mohou být jen velmi limitované. I v důsledku vystřízlivění z těchto nadějí poutalo letos daleko menší pozornost. Na druhou stranu letošní volby potvrdily, že kroužkování jednotlivých kandidátů nemusí být při vhodném nastavení a stejně tak vhodném použití zrovna neškodným nástrojem v rukách voličů. Některým vlivným straníkům, či dokonce stranickým grémiím navzdory. A to není zas tak málo.

Revue Politika 11/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse