Úvodní stránka  »  Články

Slovníček evropských levicových pojmů

5. Globalizace (Globalization)

Hynek Fajmon | 20. 6. 2007
Poslat do Kindlu

Rubrika: Evropské stránky  |  

Seriál tentokrát pokračuje pojmem "globalizace". Je pro to celá řada důvodů, ale ten hlavní spočívá v tom, že letos začal díky úsilí Vladimíra Špidly v Evropské unii fungovat "Evropský globalizační fond". Takže se jedná o věc velmi aktuální.

"Otevírání obchodu má své poražené, stejně jako vítěze. Unie nemůže být netečná k obrovským hospodářským a sociálním dopadům globalizace."

Vladimír Špidla, komisař pro zaměstnanost, sociální otázky a rovné příležitosti, 2006

Vymezení pojmu a jeho historie

"Globalizace" je pojem, se kterým se v posledních letech setkáváme stále častěji a který je stejně jako předchozí levicové termíny velmi vágně definovaný. O to více se ale užívá v běžné řeči a dokonce i v odborných kruzích. V poslední době se na téma "globalizace" píší a vydávají desítky knih a tisíce článků. Stejně jako v případě "trvale udržitelného rozvoje" nebo "sociální spravedlnosti" a dalších levicových pojmů i zde se setkáváme s pojmem, který se vyznačuje určitou pružností a možností dalšího rozvíjení dle vývoje situace. O to více je potřebné se s ním vypořádat.

Termín "globalizace" slouží evropské a světové levici k popisu současné světové reality. Je to hlavní pojem, kterým levice popisuje stav a vývoj světa po roce 1989. Levice se jím zmocňuje popisu a konstrukce sociální reality v globální měřítku. A činí tak záměrně. Základem každého úspěšného politického projektu je totiž schopnost vnutit ostatním svůj vlastní pojmový aparát a popis reality. To se levici v případě pojmu "globalizace" mimořádně zdařilo. Pojem je nyní po světě tak rozšířen, že se s ním již musí v každé politické diskusi vážně počítat.

"Globalizace", o které se mluví ve světě po roce 1989, je fenoménem, který není nový. V jistém smyslu lze dokonce tvrdit, že proces globalizace probíhá od vzniku lidstva neustále. V moderní době lze hovořit o globalizaci zhruba od 15. století, kdy došlo k objevení Ameriky a postupnému rozvoji zámořského obchodu. Poté přispěl ke "globalizaci" vynález akciové společnosti jako prostředku pro akumulaci kapitálu a rozvoj podnikání. První velkou globalizační érou bylo celé 19. století. Právě tehdy došlo k obrovskému rozvoji mezinárodního obchodu a k vybudování železničních sítí po celém světě. To přispělo k tomu, že lidé k sobě měli najednou mnohem blíže než dříve.

Pojem "globalizace" je však do značné míry pojmem prázdným, protože nepodává žádné svědectví o svém obsahu. Každý si s ním tak může v zásadě dělat cokoliv a naplňovat jej svým obsahem. Z čistě jazykového hlediska se jedná o pojem, který bychom mohli do češtiny překládat jako "světizaci". Stále opakované tvrzení, že "svět se globalizuje" by potom znělo "svět se světizuje". A zde již jasně vidíme absurditu celého pojmu, protože se jedná o klasickou tautologii neboli důkaz kruhem.

"Globalizace" je pojem, který popisuje zvyšující se celosvětovou provázanost a propojenost ekonomických, sociálních, kulturních, politických a ekologických sfér. Jedná se o pojem, který zahrnuje celou řadu subprocesů, jako je například rychlý rozvoj internetu nebo celosvětový rozmach sítí rychlého stravování nebo určitých kulturních fenoménů, jako je populární hudba. Encyklopedie Britannica definuje globalizaci jako "proces, ve kterém je zkušenost každodenního života postupně po celém světě standardizována". V hospodářství globalizace přináší konvergenci cen, zboží, platů, úrokových měr a zisků na úrovni vyspělých států.

Pojem "globalizace" má své počátky ve francouzském slově "mondialization", které začal používat Robert Sarrazac v období těsně po druhé světové válce. Tento bývalý člen francouzského hnutí odporu založil po válce Human Front of World Citizens a začal propagovat koncept "světoobčanství". Základem jeho politické akce bylo zapojování měst do této aktivity. Města přijímala "charty světoobčanství" a vytvářela globální síť. Později tuto myšlenku od roku 1949 dále rozvíjel Garry Davis. Dnešní pojem "globalizace" tedy v sobě má rovněž skrytou ambici na světovládu. Ti, kdo používají termín "globalizace", si téměř vždy myslí, že důsledkem "globalizace" je potřeba světové vlády.

Součástí "globalizace" je také proces "amerikanizace", což je proces celosvětového šíření amerických ekonomických, kulturních a politických hodnot. Stejně jako globalizace je také amerikanizace vnímána velmi rozporuplně. Základem procesu amerikanizace byl úspěšný export americké kultury, televizních seriálů, filmů a moderní hudby do celého světa. Tento vliv USA v kulturní sféře vyvolal a stále vyvolává ve světě obranné reakce. Je tomu tak i v Evropě. Typickou ukázkou je evropská legislativa upravující procentuální podíl evropské produkce v evropských médiích. Tato Francií inspirovaná ochranářská politika je v platnosti i v České republice stejně jako v celé EU. V jiných částech světa jsou přijímána ještě drsnější opatření včetně zákazů amerických filmů. Ostatně i to jsme u nás před rokem 1989 zažili.

Amerikanizace ale není spojena jen s kulturou. Jejími nositeli jsou i takové firmy jako McDonald's, Coca-Cola, Google nebo Microsoft. Dopad těchto firem a jejich produktů na celosvětovou veřejnost je mimořádný. Není tedy náhodou, že se stávají terčem útoků, závisti nebo zákazů. Jednou z posledních iniciativ prezidenta Chiraca byla snaha vytvořit alternativu k vyhledávači Google. Evropský vyhledávač Quaero měl podporovat evropskou rozmanitost a preferovat francouzská a německá slova, ale projekt se vůbec nepodařilo nastartovat.

Globalizace a politika

Proces "globalizace" vytváří ze světa dle Jiřího Dienstbiera a dalších stoupenců této teorie "globální vesnici" a vyvolává nutnost "globálního řízení". Není divu, že se tyto pojmy velmi často vyskytují v OSN, kde je touha po zavedení "světovlády" velmi silná. Pro současnou světovou politiku po roce 1989 je charakteristický mimo jiné souboj o globalizaci. Stranami tohoto konfliktu jsou levicová a populistická antiglobalizační hnutí bojující proti dopadům globalizace a na druhé straně potom instituce jako Mezinárodní měnový fond (MMF), Světová banka (WB), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Světová obchodní organizace (WTO) a další instituce. Ty jsou v očích levicových ideologů organizátory globalizace a hlavními "padouchy".

Antiglobalizační hnutí je velmi různorodé, ale silné a schopné spektakulární akce, a to po celém světě. Sdružuje všechny ty, kdo se cítí ohroženi silami svobody, demokracie a trhu. Oni to tak ale nevidí. Hlásají, že chrání životní prostředí, národní suverenitu, třetí svět a důstojné pracovní podmínky. Hlavním terčem útoku antiglobalizačního hnutí je bezesporu koncept "volného obchodu". Tedy samotná podstata teorie Adama Smithe. Tento základ ekonomie je ve všech antiglobalizačních hnutích masivně kritizován, a to z anarchistických, socialistických nebo environmentalistických pozic. Svět musí být dle antiglobalistů chráněn před ničivými efekty globalizace a volného trhu.

Základem antiglobalizačního hnutí jsou NGOs zaměřené na obranu pracovního zákonodárství, životního prostředí, feminismu, práv původních obyvatel, biodiverzitu, kulturní diverzitu a potravinovou bezpečnost. To jsou klíčová slova, dle kterých poznáte bojovníka proti globalizaci. Antiglobalizační hnutí má své kořeny v západní Evropě ve studentském hnutí z roku 1968 a v USA v hnutí odpůrců války ve Vietnamu. Vyrůstají ale také úplně nové organizace jako například francouzský ATTAC zběsilého sedláka Bového, který proslul rozbíjením provozoven McDonald's.

Ztělesněním všeho globalizačního zla jsou dle antiglobalistů v první řadě nadnárodní korporace a ve druhé řadě mezinárodní finanční instituce jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo Světová obchodní organizace. Tyto subjekty jsou odpovědny za vše špatné, co se ve světě děje. Obdobně negativně jsou hodnoceny také všechny zóny volného obchodu, jako je například NAFTA (North American Free Trade Zone). Místo toho všeho je dle antiglobalistů nutné podpořit "fair trade" a malé místní producenty. Antiglobalisté mají za to, že organizace a instituce jako MMF, WB, WTO nebo NAFTA propagují neoliberální řád a globální kapitalismus. A jako takové musejí být terči opovržení a útoků, a to jak slovních, tak fyzických.

Antiglobalizační hnutí vyrostlo po roce 1989 do podoby velmi silné a celosvětově působící sítě, která je schopna zorganizovat mimořádně agresivní mediální kravály. Využívány k tomu jsou především setkání výše zmíněných světových institucí. Během jejich zasedání antiglobalisté konají často velmi vyhrocené demonstrace, které končívají potyčkami s policií. Ze strany antiglobalistů se jedná o záměrnou strategii, která má přinést konfrontaci a pozornost médií. První takové protesty byly zaznamenány v roce 1994 při oslavách 50. výročí založení MMF a WB v Madridu. Aktivisté Greenpeace zde zasypávali účastníky summitu falešnými dolarovými bankovkami s nápisem "Žádné dolary pro destrukci ozonové díry". Další protesty následovaly v roce 1999, kdy anarchisté v mnoha světových městech zorganizovali "Karneval proti kapitalismu". Během této akce došlo na řadě míst rovněž k potyčkám s policií. Ve stejném roce se srážky antiglobalistů s policií opakovaly na zasedání WTO v Seattlu. Míra potyček zde byla mimořádná. Zhruba 600 účastníků protestů bylo zadrženo a tisíce lidí byly zraněny. Mnohé podniky v Seattlu byly zcela zničeny pouličními vandaly házejícími kameny do výloh. Podobné nepokoje se poté opakovaly také během zasedání MMF a WB v Praze v roce 2000. Potyčky antiglobalistů s policií jsou dodnes součástí jakékoliv větší politické akce. Nedávno jsme je mohli pozorovat v Německu v souvislosti se summitem G8.

Antiglobalisté si postupně vytvořili svou vlastní organizační platformu, kterou se stala Mezinárodní sociální fóra. První takové "Světové sociální fórum" se konalo v roce 2001 z iniciativy města Porto Alegre v Brazílii. Heslem se stalo "Jiný svět je možný". Poté se fórum konalo v roce 2002 a 2003 opět ve stejném městě a stalo se základem protestů proti válce USA v Iráku. Další zasedání se poté konalo v roce 2004 v indickém městě Mumbai za účasti 75 000 delegátů z celého světa. V jednotlivých částech světa byla založena regionální fóra. V Evropě se první takové fórum konalo v roce 2002 ve Florencii s heslem "Proti válce, proti rasismu a proti neoliberalismu". Další takové akce následovaly v roce 2003 v Paříži a v roce 2004 v Londýně. Klíčovými organizátory těchto akcí jsou přesvědčení anarchisté, agresivní environmentalisté a komunisté, kteří se tak snaží vyvolat napětí a novou revoluci.

Situace ve světě se ale v důsledku "globalizace" ve skutečnosti spíše zlepšuje než naopak. Svědčí o tom následující statistické údaje: 1. počet lidí žijících v rozvojovém světě s méně než jedním americkým dolarem na den se za posledních dvacet let snížil na polovinu; 2. délka života se v rozvojových státech od roku 1945 zdvojnásobila; 3. dětská úmrtnost se na celém světě snižuje; 4. rozšiřuje se všeobecné volební právo, které v roce 1900 neměl žádný stát na světě a v roce 2000 bylo dostupné 62,5 % obyvatel světa; 5. ve světě velmi rychle stoupá gramotnost - od roku 1950 do roku 1999 se globální gramotnost zvýšila z 52 % na 81 %.

Podstatou procesu "globalizace" je podle mého soudu liberalizace světového obchodu. Ta totiž po roce 1989 přinesla nové možnosti pro uplatnění iniciativy a následný hospodářský růst. A to je velmi pozitivní. My, zastánci teorie volného obchodu, totiž tvrdíme, že volný obchod vede k efektivnější alokaci zdrojů, z čehož v konečném důsledku mají prospěch všechny zúčastněné státy. Volný obchod vede k nižším cenám, větší zaměstnanosti a většímu objemu celkové produkce. Politika volného obchodu tak ve skutečnosti lidem v rozvinutých i v rozvojových státech přináší prospěch. To ale antiglobalisté popírají a tvrdí v rozporu s doloženými fakty opak.

Evropská unie a globalizace

Evropská unie a její jednotlivé instituce pracují s termínem "globalizace" velmi intenzivně. Dokonce lze říci, že "proces globalizace" je jedním z hlavních faktorů legitimizujících Evropskou unii v očích většiny jejích vlastních představitelů. Součástí euromytologie je tvrzení, že v procesu globalizace nemůže národní stát obstát, protože je na řešení globálních problémů příliš malý. Právě proto potřebujeme Evropskou unii, která je schopna výzvám globalizace čelit. Kolikrát jste tento argument již v rozličných verzích slyšeli? Já nejméně tisíckrát. Přitom se jedná o tvrzení zcela lživé.

Naopak dnes ještě více než v minulosti potřebují lidé ke svému důstojnému životu funkční a pokud možno také demokratický stát. Právě ten a nikdo jiný garantuje vládu práva, demokratické rozhodování, ochranu občanských práv, života, majetku a také obranu před vnějším nebezpečím. Téměř celá Afrika se nachází v katastrofálním stavu právě proto, že její národní státy jsou velmi slabé a nefunkční. Naopak asijské státy typu Malajsie, Indonésie, Singapuru, Thajska, Jižní Koreje a samozřejmě také Japonska dokázaly vytvořit funkční národní státy, které pomáhají svým společnostem k rychlému růstu životní úrovně.

Stejně tak zvyšující se funkčnost čínského a indického státu má zásadní pozitivní vliv na rozvoj tržního hospodářství v těchto státech a na zvyšující se úroveň blahobytu desítek milionů tamějších lidí. V posledních dvaceti letech se především v Asii vymanily z obrovské chudoby desítky milionů lidí. A to nikoliv díky OSN nebo EU, ale díky tomu, že jejich národní státy opustily zbankrotovanou socialistickou politiku, začaly uplatňovat zásady trhu a plně se zapojily do procesu "globalizace". Nejlépe to vidíme ve dvou nejlidnatějších státech světa - v Číně a v Indii.

Rostoucí schopnost především asijských výrobců pronikat na evropský trh je ale trnem v oku evropským protekcionistickým politikům. Ti neustále zveličují negativní dopady "globalizace" a naopak podceňují její dopady pozitivní. Výsledkem toho je potom absurdní politická nálada ústící do absurdních evropských politických projektů. Hlavním takovým projektem je nyní Evropský globalizační fond (EGF), který byl slavnostně schválen Radou, Komisí a Parlamentem v prosinci minulého roku a od 1. ledna 2007 začal fungovat. Jedná se o fond s ročním rozpočtem 500 milionů euro, který bude určen na pomoc "obětem globalizace". Žádat o příspěvky mohou členské státy v případě, že se 1000 zaměstnanců stalo nadbytečnými v důsledku "významných strukturálních změn ve světovém obchodu", které vedly k zániku pracovních míst.

Sdružení evropských podnikatelských komor Eurochambers k zavedení tohoto fondu přijalo prohlášení, ve kterém správně uvádí, že "vytvoření globalizačního fondu je omyl, který vysílá evropským podnikatelům chybný signál. Tento fond může vytvářet dojem, že jsme schopni ochránit Evropu před zbytkem světa, což nemůžeme." Bude velmi zajímavé sledovat, kdo z tohoto fondu reálně bude schopen získat peníze. Zatím se nejvíce hovořilo o Belgii, kde chtěl na podzim minulého roku Volkswagen uzavřít jeden ze svých provozů. Jak to ale v praxi dopadne, teprve uvidíme.

Má pravicový politik hájit "globalizaci"?

Pravicový politik by dle mého soudu neměl ve svých projevech pojem "globalizace" vůbec používat. Jedná se totiž o termín, který zastírá skutečnou podstatu věcí a vytváří více problémů než řešení. Na druhé straně by neměl váhat s obhajobou některých základních procesů, které jsou pojmem "globalizace" popisovány. Patří sem jednak podpora volného trhu, jednak rozvoj demokracie.

Pro současný svět jsou z pravicového hlediska a obhajoby svobody klíčové dvě tendence. Je to rozmach demokracie jako systému vlády, protože počet lidí žijících v demokraciích po roce 1989 neustále rychle stoupá. Tento jev můžeme nazvat jako "rozšiřování demokracie". Klíčovými milníky tohoto celosvětového rozvoje demokracie byl rok 1918, kdy skončila první světová válka, rok 1945, kdy skončila druhá světová válka, a rok 1989, kdy skončila válka studená. Výsledkem všech těchto válek byl postupný, ale rychlý růst počtu států s demokratickým zřízením s všeobecným hlasovacím právem. Tento trend je jednoznačně pozitivní a přináší lidem více svobody a lepší možnosti pro důstojný život.

Dále je to rozmach tržního hospodářství, soukromého vlastnictví a soukromé iniciativy jako základů hospodářského systému, který se po světě rovněž rychle šíří. Tento proces můžeme nazvat jako "rozšiřování trhu" a i on je spojen s politickými dějinami 20. století. Zdaleka největší rozmach trhu ale přinesla 80. a 90. léta 20. století, kdy se Ronaldu Reaganovi a Margaret Thatcherové podařilo obnovit étos demokratického kapitalismu a porazit sovětský komunismus. V důsledku toho nastal v 90. letech obrovský rozmach tržních reforem po celém světě. Ty jsou ale právě levicovým antiglobalistům velkým trnem v oku.

Pravicový politik by měl aktivně prosazovat politiku volného obchodu, odstraňování celních bariér a dalších překážek obchodu. Pokud totiž věříme ve svobodu jednotlivce, tak musíme poskytnout každému člověku příležitost rozhodnout se, jaké zboží sám bude produkovat a komu je bude prodávat a jaké naopak bude kupovat a spotřebovávat. Nikdo jiný než my sami není schopen posoudit lépe, co je pro nás užitečné. Pravicový politik by měl rovněž aktivně prosazovat politiku rozšiřování demokracie ve světě. Věříme v univerzalitu svobody a v to, že dobrodiní svobody si přejí lidé po celém světě. Proto je nutné být připraven bojovat proti diktátorům, kteří svým lidem svobodu odpírají.

Pravicový politik by měl být proti jakémukoli pokusu o regulaci "globalizace", a to ve všech podobách. Není správné, aby Evropská unie měla kvóty na evropské filmy. Není správné, abychom měli v Evropě kvóty na mléko a celou řadu dalších produktů. Právě tyto kvóty a další obchodní překážky znemožňují lidem na celém světě lépe se zapojit do tvorby bohatství. Právě zbytečná regulace je největším nepřítelem lidské svobody.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.

Revue Politika 5/2007
Poslat do Kindlu

Rubrika: Evropské stránky  |  

Diskuse


nahoru