Snowden v Rusku je více než symbol

Ondřej Šlechta | 9. 8. 2013

Poslat do Kindlu

---

Zrušení schůzek plánovaných se svým ruským protějškem je ze strany amerického prezidenta podle komentátorů reakcí na ruské rozhodnutí poskytnout dočasný azyl zpravodajskému kontraktorovi Edwardu Snowdenovi. Hovoří se o začátku nové studené války. Přesnější je ovšem tvrzení, že Rusům se ve Snowdenovi podařilo najít precedens, který jim umožní útočit na citlivé místo americké společnosti.

Barack Obama při svém nástupu sliboval restart vztahů mezi Ruskem a USA. Postupem času se z restartu stalo zaklínadlo, které nepřineslo výraznější výsledky. Přes vzájemný pokrok v jaderném odzbrojování a spolupráci v oblasti koordinace protiteroristických operací, kde obě strany po bombovém atentátu v Bostonu, jenž byl dílem čečenských teroristů s ruskými pasy, avizovaly zájem spolupráci a koordinaci svých bezpečnostních a zpravodajských složek ještě více utužit, se zájmy Moskvy a Washinghtonu spíše rozcházejí.

Příkladů je několik. Neutuchající západní kritika stavu lidských práv v Rusku vedla v USA k přijetí tzv. Magnitského zákona, jenž umožňuje těm ruským politikům a soudcům, kteří porušují lidská práva, zakázat vstup na území Spojených států amerických. Navíc Rusko od začátku vystupuje jasně v opozici vůči procesům arabského jara, a jakkoli se smířilo s intervencí NATO v Libyi, o to neústupnější stanovisko zaujalo v případě Sýrie, kde otevřeně podporuje současný režim.

Všechno toto vzájemné okopávání kotníků na mezinárodním poli a drobné políčky ukazují na dva významné procesy. První se odehrává na poli skrytého geopolitického soupeření o vliv na eurasijské pevnině, jak jej popsali klasici politického realismu a rozpracoval Zbigniew Brzezinski. Ruská federace nepromarní jedinou příležitost, jak Američanům zatopit tam, kde jsou jejich zájmy v rozporu. Jedná se vlastně o přirozenou reakci na americké pohyby, které jsou v Kremlu i jinde označovány za obkličování Ruska vojenskými základnami. Spojené státy ovšem před deseti lety zabředly do vyčerpávajících konfliktů ve střední Asii, a i když se již povedlo nastartovat exitovou strategii, pro Rusko bylo americké angažmá v Iráku a Afghánistánu vítanou příležitostí, která odvedla značnou část sil, jež mohly Spojené státy věnovat protipohybům a sledování ekonomicko-energetické ofenzivy Ruska ve východní Evropě.

Jakmile před dvěma lety zahájily Spojené státy postupný odchod z konfliktních oblastí, které byly cílem jejich válečných aktivit po více než deset let, začaly hlubší trhliny ve vztazích s Ruskem nabývat na ostrosti. To souvisí s druhým procesem, o němž se zatím na veřejnosti moc nemluví, totiž že již před lety došlo k rozdělení informačních prostorů „Západu“ a „Východu“. Nelze si nevšimnout, že způsob, jakým řada západních médií informuje o mezinárodním dění v kontrastu s informačním pokrytím například ze strany kanálu Russia Today, není pouze odlišným názorem, ale přímo křiklavým rozporem dvou hodnotově odlišných světů.

Do toho přišla kauza Edwarda Snowdena, která mnohé převrací naruby. Ukázalo se, že západní informační tábor není zas tak jednolitý. Mnozí z těch, kdo kritizují stav lidských práv v Rusku, začali v Snowdenovi paradoxně spatřovat hrdinu, který se postavil zneužívání bezpečnostního aparátu ke sledování vlastních spoluobčanů. Hrát si na ochránce svobody informací je ze strany Moskvy vrchol politické ekvilibristiky hraničící s cynismem, ale pravděpodobně zabere. Stejně jako v některých segmentech unavené a znuděné západní společnosti během studené války zabírala sovětská ideologická penetrace.

Pochopitelně, že stejně jako Američané sledují vlastní spoluobčany právě tak Rusové jako Číňané. Přesto Rusové docílili významného vítězství. Mají pod kontrolou whistleblowera, který je seznámil s řadou citlivých a utajovaných skutečností. Zároveň vyslali signál budoucím defektorům, že se mohou před hněvem Ameriky skrýt právě v Rusku. A v symbolice ochránců těch, kdo se rozhodli promluvit o informační nesvobodě na Západě, si vytváří morální ekvivalent k západnímu pojetí univerzálně platné liberální demokracie a kapitalismu, což může být cenné pro politickou válku se Spojenými státy. To asi není málo, zvláště když si uvědomíme, že za to jsou ochotni riskovat zbytky partnerství se Spojenými státy.

Revue Politika 7-8/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse