Kroužkovací revoluci tentokrát nečekejte
Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: ODS, volby, Česká republika, KDU-ČSL, volební systém, volební chování, US-DEU, krajské volby, parlamentní volby, Čtyřkoalice
Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 si zásluhou výsledků preferenčního hlasování voličů vysloužily mediálně vděčný termíny voličská či kroužkovací revoluce. Jedním z jejích symbolů se stal i 29letý řadový úředník dopravního odboru radnice ve východočeském Náchodě Jan Pajer. Toho i přes absenci jakékoliv viditelné osobní kampaně zaškrtlo na posledním místě kandidátní listiny královéhradecké ODS více jak tři tisíce voličů, což jej vyneslo na její třetí místo a nakonec i do sněmovny. V něco podobného doufají i jeho „nástupci" kandidující na nevolitelných místech v nynějších krajských volbách.
Zatímco v minulém desetiletí se při volbě poslanců požadovaný počet preferenčních hlasů postupně snižoval z deseti až na pět procent, v případě krajských voleb nenastala od roku 2000, kdy se uskutečnily poprvé, dlouho žádná změna. Proto dávat v těchto volbách komukoli preferenční hlas nemělo takřka význam. Pokaždé posloužily z celkového počtu 675 krajských zastupitelů ke zvolení pouze několika z nich. Až letos na jaře se ledy konečně pohnuly a čeští zákonodárci pro kroužkování kandidátů v krajských volbách konečně zavedli stejné podmínky jako u voleb do Poslanecké sněmovny. Nadcházející volby proto budou z dosavadních krajských voleb z toho hlediska těmi nejzajímavějšími. Byť podobnou masivní „voličskou revoluci" jako v roce 2010 nelze příliš očekávat.
Oproti sněmovním volbám mají kandidáti ve volbách do krajů totiž stále ještě jeden výrazný handicap: je jich na kandidátce moc. Zatímco zmíněný Jan Pajer byl v Královéhradeckém kraji ve sněmovních volbách na kandidátce, která mohla čítat kromě toho jeho pouze dalších devatenáct jmen, pak na zdejší kandidátce pro krajské volby jich může být až padesát. Člověk nemusí být geniální matematik, aby věděl, že šance voličů „trefit" se z tak širokého vějíře nabídky do několika kandidátů, aby získali potřebný počet preferenčních hlasů, se logicky výrazněji snižuje. V praxi to lze ukázat na případu preferenčních hlasů u (Čtyř)Koalice v krajských a sněmovních volbách v letech 2000 a 2002. V obou zmíněných volbách voliči (Čtyř)Koalice využili preferenčních hlasů hojně a v takřka totožné míře. Velmi obdobné bylo i to, jak tyto preferenční hlasy rozdali mezi kandidáty KDU-ČSL a US/US-DEU. Přesto by v krajských volbách v roce 2000, při existenci nynější pětiprocentní hranice pro posun kandidátů na kandidátce, bylo z jinak nevolitelného místa zvolených krajských zastupitelů Čtyřkoalice zhruba sedm procent. Ve sněmovních volbách v roce 2002, kdy platilo vyšší sedmiprocentní kvorum a volič měl oproti krajským volbám k dispozici poloviční počet preferenčních hlasů, byla i díky větší koncentraci hlasů pro vybrané kandidáty preferenčními hlasy zvolena více jak třetina poslanců Koalice. Netřeba dodávat, že většinou patřili ke KDU-ČSL.
V roce 2010 kroužkování spodních kandidátů zamezilo vstupu do Poslanecké sněmovny více jak šestině lídrů jednotlivých krajských kandidátek, a to i takovým sněmovním matadorům jako Ivanu Langerovi či Pavlu Severovi. Zopakování hromadného „stínání hlav" lídrů i v letošních volbách stěžuje vysoký počet rozdělovaných mandátů v jednotlivých krajích, jež hraje spolu se zmíněným vysokým počtem kandidátů na jednotlivých kandidátkách v jejich prospěch. Obávat se tedy mohou v jednotlivých (a především menších) krajích nejspíš jen lídři těch stran, jež získají velmi nízký počet mandátů. U těch jediných měly doposud skromné dopady preferenčního hlasování alespoň nějaký význam již dříve. U větších stran lze očekávat pouze doplňkové „nakroužkování" vybraných hůře postavených kandidátů, opět zejména v menších krajích, jelikož v těch největších ani před dvěma lety ve sněmovních volbách preferenční hlasy s pořadím kandidátů moc nezmohly. S výjimkou Prahy, která však oproti ostatním, územně fragmentovaným vyšším územně samosprávním celkům tvoří jednu aglomeraci.
Z jednotlivých relevantních stran bude zajímavé sledovat, jak se s možností udělovat preferenční hlasy popasují voliči těch stran, v jejichž případě se uplatňuje kroužkování kandidátů nejčastěji: KDU-ČSL a ODS. Lidovci jdou do voleb v osmi ze třinácti krajů (někdy i v mnohačlenných) koalicích. To znamená, že se tak můžeme opětovně (jako na počátku minulé dekády) dočkat toho, že si jejich voliči budou chtít na úkor ostatních stran upravit pořadí kandidátů k obrazu svému. Někde se ale také může kroužkování kandidátů obrátit naopak proti kandidátům KDU-ČSL. Oproti tomu v některých krajských organizacích velmi rozhárané ODS by zvolení níže odsunutých kandidátů, pokud budou voliči nadále věřit, že jako v případě kroužkování Jana Pajera v roce 2010 lze ODS ještě vnitřně obrodit, mohlo zažehnout další kolo jejích vnitřních rozbrojů.
Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: ODS, volby, Česká republika, KDU-ČSL, volební systém, volební chování, US-DEU, krajské volby, parlamentní volby, Čtyřkoalice