Úvodní stránka  »  Články

Boj o internet

Z internetu se stává džungle a probíhá mocenský boj o jeho kontrolu

Lukáš Hoder | 14. 3. 2011
Poslat do Kindlu

Internet celosvětově používají asi 2 miliardy lidí a další miliony rychle přibývají. Stala se z něj džugle. Podle odhadů odborníků bude příští miliarda uživatelů celosvětové sítě z arabských zemí, z Ruska nebo z Asie, a nebudou tak při prohlížení webu používat latinku. Zdá se, že se nejen hroutí západní (americká) dominance nad správou internetu, ale může nastat i jeho regionalizace. Mnohajazyčnost, štěpení, růst zločinnosti. To jsou výhledy do další dekády.

Internet již dosáhl tak velkého rozšíření, že si bez něj miliony lidí nedokáží představit osobní komunikaci s přáteli, poslech hudby nebo čtení zpráv. Spoléhají na něj i důležité součásti hospodářství, služeb nebo státní správy. Web však nebyl vytvořen jako bezpečné prostředí, ale jako primárně otevřený prostor, kde je „vše možné". Západní země se snaží tuto otevřenost obhajovat na mezinárodním poli, nicméně druhou stranou otevřenosti je riziko zneužití informací, krádeže dat nebo kyberútoků. Jak dnes vlastně internet funguje a kdo ho ovládá?

California Dreamin

Internet nerovná se web, i když jsou oba pojmy často směšovány a někdy jejich striktní odlišování vlastně ani nemá význam. Internet je hardware, systém počítačových sítí spojených s dašími vládními, soukromými, obchodními nebo akademickými sítěmi. Počátky internetu sahají do 60. let, kdy byl nastartován americkou vládou a soukromými společnostmi. K jeho globálnímu rozšíření došlo v 80. letech a ke komercionalizaci v 90. letech. Díky technologickému boomu v kalifornském Sillicon Valey a podpoře ze strany amerických federálních institucí (včetně zákona z dílny nadějného senátora Ala Gora) se řada klíčových znalostí a institucí ovládajících internet dodnes udržela v USA.

Klíčové přidělování IP adres kontrolují instituce IANA a ICANN, které vznikly dle kalifornského práva a dlouho byly de facto pod kontrolou americké administrativy. Nicméně i toto uspořádání se postupně drolí a správa internetu se stává více a více mezinárodní. Postupně se prosazuje decentralizovaný systém kombinované správy (tzv. multi-stakeholders approach), kdy se na správě a fungování internetu podílejí mezinárodní nevládní i vládní organizace. Mnohým zemím se však takové uspořádání nelíbí a obviňují Západ, že si internet stále usurpuje pro sebe. Upouštění od kontroly internetu ze strany USA se zase nelíbí americkým konzervativcům, kteří zdůrazňují, že široká svoboda a otevřenost internetu v novém uspořádání nemusí být respektována.

Webové stránky, jak je známe z prohlížečů typu Firefox nebo Explorer, jsou na druhé straně software. Princip fungování webu předpověděl už v roce 1970 Arthur C. Clarke; mnohé úvahy nad systémem hypertextu probíhaly v 60. letech na americké Brown University, ale i dříve v esejích amerického inženýra Vannevara Bushe ve 40. letech. Konkrétní podobu web získal až na konci 80. let v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě, kde byl uskutečněn koncept World Wide Web a kde vznikly první hypertextové dokumenty a prohlížeče.

Jak v současnosti vypadá mezinárodněpolitická debata o budoucnosti internetu? A jak bezpečný je vlastně web?

Policejní hlídky na webu

V lednu 2011 proběhla ve vídeňském centru OSN konference o bezpečnosti internetu/webu. Jednotlivé země světa se přijely pochlubit svým bojem proti kybernetickému zločinu a snažily se shodnout na dalším postupu. Například šéf kyberpolicie EU navrhl zavést obdobu policejních pochůzkářů, kteří by na webu hlídkovali a zajišťovali bezpečí. Jiné země však požadovaly tvrdší přístup proti kyberzločincům a debaty o bezpečnosti využily k nastolení požadavků na omezení otevřenosti internetu.

Hlavní spory probíhají mezi velmocemi. Rusko, Čína a mnohé země skupiny G77 požadují větší kontrolu nad internetem a sjednání přísné mezinárodní dohody. Evropská unie a USA se snaží státnímu dohledu nad sítí zabránit a připomínají, že již deset let úspěšně funguje tzv. Budapešťská úmluva o boji proti kyberzločinu. Do otázky bezpečnosti a kontroly internetu a jeho dalšího rozvoje výrazně vstupuje mezinárodní politika.

USA sice dodnes částečně kontrolují správu internetu, ale jedna z klíčových dohod mezi Ministerstvem obchodu USA a IANA (přiděluje IP adresy) by letos měla skončit. Země EU se na jedné straně snaží posílit svůj vliv, ale na straně druhé odolávají snahám internet rozpalcelovat podle státních hranic a jeho obsah pečlivě kontrolovat. Není překvapením, že takový postup by Číně, Rusku nebo arabským zemím naopak vyhovoval.

Přísné cenzuře se však miliony uživatelů v rozvojových zemích asi nevyhnou. V květnu 2010 spustila organizace ICAAN novou možnost používání mezinárodních abeced (mimo latinky) v národních doménách nejvyšší úrovně, což znamená nejen další krok k mnohojazyčnosti internetu, ale i k jeho regionalizaci. Velká část uživatelů internetu nepoužívá latinku a na jejich obrazovky se dostane jen „regionální" podoba webu. Jak si může ověřit každý Číňan nebo Egypťan, internet nemusí být jen prostorem svobody a otevřenosti.

Zákony džungle

Z webu se pomalu stává džugle. Existují desítky miliard stránek a trilióny URL adres, což je pozvánkou pro vynalézavé zločince všeho druhu. Počet „zlodějných" programů roste do desetisíců a miliony uživatelů jsou často nevědomky oběťmi - nebo skrze svůj počítač dokonce spolupachateli rozesílání podvodného spamu či skrytých útoků na jiné počítače. V mnoha zemích Evropy a dalších státech již vznikly speciální policejní jednotky nebo skupiny žalobců pro boj s kybernetickou kriminalitou. Podle statistik FBI si jen američtí kyberzločinci v roce 2009 vydělali stovky milionů dolarů.

Jak se za posledních deset let změnila bezpečnost na internetu? Podle zprávy společnosti McAfee je potřeba zmínit tři hlavní trendy. Zaprvé, za posledních pět let se počet uživatelů internetu zdvojnásobil a dnes jej využívají již zmíněné 2 miliardy lidí. Zadruhé, internet je mnohem složitější než před pár lety. Rozšířilo se internetové bankovnictví, eshopy a další placené služby; vzniká tak řada lákavých příležitostí pro kybernetické zločince. A zatřetí, od poloviny minulé dekády se rychle rozšířily sociální sítě jako Facebook, MySpace nebo Twitter. Miliony lidí na webu ochotně zveřejňují své osobní informace. A právě sociální sítě jsou podle studie společnosti CISCO hlavní slabinou bezpečnosti současného internetu. Riziko, že budete vystaveni kybernetickému útoku, se například za rok 2009 zvýšilo o 60 procent. Každý den vznikají tisíce nových virů, spam tvoří více než 90 % veškeré emailové komunikace atd.

Přesto má každý uživatel internetu svou kyberbezpečnost především ve vlastních rukou. Zločinci totiž nejčastěji využívají slabiny člověka, ne počítače. Pokušení, chamtivost nebo přehnaná důvěra jsou již od počátku věků metlou lidstva a nic na tom nezměnil ani internet.

Revue Politika 3/2011
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru