NATO
Turecký paradox
Proč Turecko není přes prohlubující se spolupráci s EU členství o nic blíže, než bylo před deseti lety
Filip Tuček | 28. 11. 2011
Nejpozději po finanční krizi v roce 2008 a následné recesi, která byla nejhlubší a nejzávažnější od roku 1929, začalo být zřejmé, že Spojené státy - a potažmo Západ - ztrácejí svou dominanci.1 V nově nastupujícím multilaterálním globálním uspořádání bude hrát stále významnější roli větší množství relativně nových globálních aktérů. Pro Evropu je jedním z nejdůležitějších Turecko. To dnes již nemá esenciální zájem na členství v Evropské unii, jak tomu bylo dříve. Spíše se formuje nový model spolupráce. Pro pochopení toho, proč je vznikající forma partnerství Turecka s Evropskou unií z potenciálních alternativních modelů pravděpodobně tou oboustranně nejvýhodnější, je nezbytné porozumět příčinám tureckého vzestupu v poslední dekádě.
Polsko-české vztahy? V pohodě
Artur Wolek | 28. 10. 2011
Do polštiny těžko přeložitelné české slovo „pohoda" máme dle slovníku chápat jako „klid, přívětivost, mír v duši".1 Pohoda však také znamená „dobrou náladu, klid, přívětivou povahu, útulné místo, nekonfliktní vztahy"2 a může být také výrazem pro „práci, která nevyžaduje velké úsilí a končí časným ,padla', vlastnictví bytu a chalupy, pár mincí v kapse, které umožňují skočit si každý večer na pivo a v létě zajet k moři".3 Nedávno zemřelý český spisovatel Jan Balabán mluví o „imperativní pohodě"4 jako o dominantním rysu české kultury, díky kterému člověk přebíjí strach smíchem a nedovoluje mu sáhnout na to, co je v něm špatného. Polsko-české vztahy, které Josef Mlejnek jr. tak výstižně a kriticky popisuje, jsou doslova v pohodě: verbálně nejlepší od dob Doubravčiných, reálně na slušné, závažnějších konfliktů prosté úrovni, v podstatě pak na okraji zájmu jak řadových občanů, tak politických elit. Proč to Mlejnkovi nestačí? Proč on i zástupy polských čechofilů, jakož i celkem početná skupina českých polonofilů očekávají něco víc? Proč se v česko-rakouských vztazích obecně považuje za obrovský úspěch a přelom uzavření dohody, díky níž Rakousko přestalo blokovat přijetí České republiky do Evropské unie, zatímco Mlejnek hořekuje, že z Harrachova do Szklarské Poręby nelze dojet vlakem?5 Proč očekáváme, že polsko-české vztahy budou „nadstandardní"? Odpověď na tuto otázku nám možná přiblíží příčiny jejich současného stavu.
celý článek Sympozium CDK: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU
Čína a Spojené státy: posilující se partnerství
Jak by měla zareagovat Evropa?
Filip Tuček | 26. 9. 2011
Svět se mění. Doba, kdy Spojené státy unilaterálně dominovaly světovému politickému i ekonomickému dění, je pryč. Zatímco dříve jim k zajištění vlastní prosperity a ekonomicko-vlivové expanzi stačil vývoz kapitálu a know-how, dnes musí hledat nové modely vzájemně vyváženější spolupráce s nově nastupujícími silnými hráči. Mají-li do tohoto exkluzivního mocensko-politicko-ekonomického klubu patřit i evropské státy, musí vystupovat jednotně. Jedině tak mají šanci - v konkurenci Číny, Brazílie, Indie a dalších zemí - efektivně prosadit své zájmy. Evropa musí iniciativně prohlubovat své bilaterální vazby se Spojenými státy a Čínou, a podpořit tak vytvoření „trojúhelníku vlivu", rovnostranného útvaru, v jehož rozích se bude nacházet Washington, Peking - a Brusel.
Prohlubovat evropskou integraci je fatální chyba
Odpověď Pawłu Ukielskému
Ondřej Krutílek | 19. 9. 2011
K otázce prohlubování evropské integrace, tedy posilování rozhodovacích pravomocí nadnárodního centra v oblastech (politikách), které byly doposud výhradně nebo převážně doménou každého jednoho členského státu zvlášť, lze přistupovat různě. Paweł Ukielski svůj esej založil na předpokladu, že Polsko a Česko se k integračnímu projektu připojily pozdě, a jsou tudíž odsouzeny hrát v EU druhé housle, v lepším případě roli (re)aktéra, který, má-li v Unii uspět, musí při vyjednáváních snoubit své negociační schopnosti s adekvátně definovanými národními zájmy. Potenciál změnit základní směřování EU k „ever closer Union" nemá podle Ukielského ani Polsko, ani Česko. Tato úvaha je na první pohled logická a uměřeně optimistická. Má jen jednu zásadní chybu: v praxi je skoro nerealizovatelná.
celý článek Sympozium CDK: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU
Česká republika a perspektivy EU jako globálního hráče
Jan Jireš | 9. 9. 2011
Zamýšlet se dnes nad mezinárodní či dokonce globální rolí Evropské unie jako politického, bezpečnostního a ekonomického aktéra působí téměř nemístně. Vrcholící dluhová krize ohrožuje samotnou existenci eurozóny a nikdo netuší, jak by její případný rozpad (ať už by měl jakoukoli podobu) ovlivnil již dosaženou úroveň integrace v jiných oblastech, a zda tedy není v sázce také existence samotné Unie.
celý článek Sympozium CDK: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU
„Zase se chováme jako primitivní kolonialisté!“
S profesorem mezinárodních vztahů Oskarem Krejčím o chybném chování NATO, primitivním kolonialismu Západu a hloupých rozhodnutí české diplomacie
Jakub Janda, Ondřej Šlechta | 2. 9. 2011
„Každý národ má svůj úkol a také my máme svůj úkol…“
S prvním náměstkem ministra zahraničních věcí Jiřím Schneiderem o Libyi, potenciálu NATO, nové koncepci zahraniční politiky ČR, maločešství a prosazování našich zájmů v EU
Jakub Janda | 20. 7. 2011
Proč Rusko potřebuje Západ?
Martin Laryš | 22. 6. 2011
Rusko zasáhla po hluboké hospodářské krizi namísto oživení stagnace. Hlavní příčinou je jeho mnohaletý ekonomický růst založený na exportu ropy a plynu, a tedy postrádající rozvoj. Na základě surovinové ekonomiky nelze vybudovat stát odpovídající charakteristikám velmoci, ať je o tom politická elita přesvědčena jakkoli. V Rusku dnes naopak můžeme pozorovat jev nazývaný ekonomy jako „surovinové prokletí" - se všemi ryze ruskými specifiky. Jediným východiskem je ekonomická i politická modernizace. V praxi to znamená úzkou spolupráci Ruska se Západem i v bezpečnostní sféře.
Největší kvalitou libyjských „rebelů“ je to, že se postavili Kaddáfímu
S politickým geografem Michaelem Romancovem o africkém jaru, prohraném míru, nové koncepci české zahraniční politiky a citlivém hrdinovi Medveděvovi
Jakub Janda | 6. 6. 2011
Visegrádská bojová skupina
Perspektivy vojenské spolupráce ve střední Evropě
Ondřej Šlechta | 3. 6. 2011
Na začátku května proběhlo ve slovenské Levoči setkání ministrů obrany zemí Visegrádské čtyřky a Ukrajiny, jehož výsledkem je deklarovaný zájem V4 postavit v rámci Evropské unie vlastní bojovou skupinu. Jedná se o snahu spojit síly s cílem snižovat náklady na obranu v jednotlivých státech V4, nebo o první krok k těsnější spolupráci střední Evropy v bezpečnostní oblasti a potažmo snahu suplovat původní ideu NATO?
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
