demokracie
Co (ne)může prezident v zahraniční politice?
Názorová jednota všech orgánů státu je možná jen v totalitním režimu
Zdeněk Koudelka | 30. 1. 2012
Výkonná moc je u nás dělena mezi prezidenta a vládu. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, ale jen té její části, která nepřísluší prezidentu republiky. Tato dvouhlavost není jen ve výkonné moci, ale i v zákonodárné, kde se o moc dělí Poslanecká sněmovna se Senátem, a v soudní, kde vedle Ústavního soudu působí Nejvyšší soud spolu s Nejvyšším správním soudem. Jako se Poslanecká sněmovna nemůže zmocnit pravomocí Senátu ani Ústavní soud by se neměl zmocnit kompetencí Nejvyššího soudu. Též ústavních práv prezidenta se nemůže zmocnit vláda.
Íránský festival
Pavel Kopecký | 25. 1. 2012
Sešly se mi dvě zajímavé civilizační zkušenosti. Bavil jsem se s významným českým politikem, který mi vyprávěl, jak si v roce 2002 vyměňoval názory s Jacquesem Chiracem. Zejména na snahu USA zatáhnout Paříž do napadení Saddáma Husajna. Tehdejší francouzský prezident byl přesvědčen o tom, že atak Bagdádu zákonitě přejde ve válku s Íránem. Proto odmítal takový nápad jako iracionální. A pak jsem vyrazil na První festival íránských filmů, který před pár dny skončil v Praze.
Evropa aneb politické přeskupování
Bronisław Wildstein | 23. 1. 2012
Vše nasvědčuje tomu, že v současné Evropě, tedy i v naší středoevropské části, dochází k politickému přeskupování, které nahradí dřívější protiklad levice-pravice. Ostatně lze se domnívat, že tento jev přesahuje náš kontinent a odráží širší, globální dění. Jde o úpadek tradiční demokracie v jejích národních podobách a o přebírání moci finančně politickou oligarchií. Tato oligarchie ovšem nevznáší protidemokratická hesla. Právě naopak, hlásá, že vytváří novou, širší, tudíž lepší obměnu demokracie. Nápadně to připomíná komunistickou ideologii s její kritikou parlamentarismu, tedy tradiční, „formální" demokracie, a snahu nahradit ji novou, vylepšenou verzí v podobě demokracie lidové či socialistické. Dnes máme na našem kontinentě co dělat s „evropskou demokracií". Není to přitom jediný případ sémantického překrucování. Nová oligarchie, která reálně ničí tržní mechanismy, tvrdí, že je reprezentantem volného trhu. Současné štěpení je tedy střetem obhájců tradiční, národní demokracie s jejími odpůrci z řad oligarchů.
My vám zajistíme růst, vy se nebudete bouřit
Yeh-chung Lu o tiché dohodě mezi Čínou a jejími občany
Andrej Slivka | 20. 1. 2012
Lze očekávat, že se Čína stane světovým hegemonem? A co jí v tom může zabránit? I na tyto otázky odpověděl tchajwanský profesor Yeh-chung Lu, který přijel na Masarykovu univerzitu přednášet o americko-čínských vztazích v jihovýchodní Asii.
Palackého dilema
Jak se Česko postaví k výsledkům posledního summitu EU?
David Hanák | 12. 12. 2011
Skončil další summit EU, tentokrát jsme ale neviděli žádné poplácávání po zádech, žádné zářivé úsměvy. Situace je vážná, ba dokonce kritická. Co na to Češi?
Bezpečnost versus svoboda?
Bronisław Wildstein | 12. 12. 2011
Žijeme v říši samozřejmosti. Takový závěr se nabízí, pokud pozorujeme polský mediální mainstream a nasloucháme publicistům, kteří v něm dominují. Je pro ně samozřejmé, že vzdát se eura nebo omezit je by znamenalo katastrofu, že čím více kompetencí mají unijní instituce a jejich úředníci, tím lépe, že odevzdání správy státních, především pak našich financí do rukou jakéhosi dosud blíže neurčeného evropského orgánu uzdraví kontinentální a polskou ekonomiku, že pokrok rovná se přesun pravomocí státu k evropským instancím a že řešení navrhovaná v Bruselu, ale také v Berlíně či v Paříži mají na zřeteli výlučně naše společné dobro a politici i úředníci, kteří tam působí, se povznesli nad partikulární zájmy a reprezentují nezištnou evropskou identitu, a také že ve světě upevňovaných hospodářských vztahů ztrácí suverenita na významu a odchází na smetiště dějin. Hlasatelé těchto názorů tvrdí, že z jejich odpůrců promlouvá výlučně ignorance nebo zlá vůle, či spíše obojí dohromady.
Cena svobody
Bronisław Wildstein | 9. 12. 2011
Projev polského ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského v Berlíně prezentoval stanovisko vlády Donalda Tuska v mezinárodních otázkách. S jeho obsahem by se měli ve svém zájmu seznámit i Češi.
Nepřátelé demokracie
David Hanák | 9. 11. 2011
Nebývá zvykem, aby byl v Revue Politika uveřejněn článek bývalého levicového politika. V případě článku Zlaté tele v právu docenta Zdeňka Koudelky se tak stalo. Rád bych zde probral teze, které Koudelka ve svém textu axiomaticky uvádí a z jejichž pozic kritizuje teorii materiálního jádra ústavy coby teorii nedemokratickou, srovnatelnou s prameny práva komunistického či nacistického.
Uhlasujeme se k smrti?
Pár poznámek k chiméře vědeckého konsenzu
Ondřej Ryčl | 24. 10. 2011
Vyprávěl mi kamarád, který příležitostně pracuje jako průvodce na cykloturistických výletech, že si před pár lety začal všímat něčeho zvláštního. Skupinka turistů dojede na křižovatku a řeší, kudy dál. Mají s sebou mapy i průvodce (mého kamaráda), jenž ví, kterou cestou se vydat, ale turisté o dalším postupu rozhodují tak, že hlasují. Tedy nikoliv nahlédnutím do mapy či konzultací s někým, kdo to tam dobře zná, obecně řečeno sběrem a vyhodnocením relevantních informací, ale volbou. Když se mu to stalo poprvé, byl překvapený, kladl odpor, hádal se. Teď už to nechává být. Nechá je, ať si svobodně odhlasují, kam že pojedou, a průvodcování převezme, až když cesta končí někde na smetišti, mezi bednami v továrním skladišti či na jiném bezvýchodném místě. Oč jsou turisté zpočátku spokojenější, jak to pěkně vyřešili, o to jsou na konci naštvanější, kde skončili. I takové příběhy přináší postmoderní doba.
Zlaté tele v právu
O materiálním jádru ústavy
Zdeněk Koudelka | 14. 10. 2011
Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho, aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, ale i další jeho snahy nadřadit se nad ústavodárce vycházejí z teorie materiálního jádra ústavy, které je podle jejích zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu odvozovaly sekulární ústavy svou dominanci v právu z toho, že byly přijaty obtížnějším způsobem než obyčejné zákony - v parlamentech či v referendech. V reakci na to, že i demokratické ústavy umožnily nástup nedemokratických režimů, se v ústavách začaly objevovat klauzule nezměnitelnosti a v teorii pojem materiální jádro ústavy.
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
