demokracie
Velký návrat do Evropy
Dopady posledních dvou rozšíření EU pohledem Američana
11. 3. 2010
Přední expert amerického ministerstva zahraničních věcí na evropskou politiku David T. Armitage jr. se ve své zprávě pro Centrum pro analýzu evropské politiky pokouší odpovědět na otázku, jaký měl vstup tzv. středoevropské desítky do EU vliv na Unii jako celek. Armitage nejdříve krátce shrnuje vývoj vztahů od konce studené války, poté se pokouší posoudit, jak se novým členským zemím daří hrát evropskou hru. Nakonec uvádí několik pozitivních a negativních dopadů rozšíření.
Proč neusilovat o změnu režimu v Íránu
Miroslav Kalous | 3. 3. 2010
V USA se objevují hlasy, které vybízejí vládu k prosazování změny íránského režimu. Jako ilustrativní příklad této tendence může sloužit článek Richarda Haasse, prezidenta vlivného think-tanku The Council on Foreign Relations, v Newsweeku z 22. ledna. Rámcově podobný názor vyslovil na stránkách tohoto časopisu i Lukáš Hoder ve své reakci na starší článek Ondřeje Šlechty. Existují však důvody domnívat se, že politika změny režimu neprospěje ani Íráncům, ani západním zemím.
Bránící se demokracie
Ondřej Šlechta | 18. 2. 2010
Nejvyšší správní soud patrně v obavách o českou demokracii zakázal Dělnickou stranu. Perzekuce ji ve skutečnosti ještě více posílí. Její zákaz je nejlepším způsobem, jak ji dostat do parlamentu, což je přesně to, co si její odpůrci nepřejí. Stačí se podívat na politické projevy předních „dělníků". Demagogické výkřiky střídají plané fráze, kolem dokola obalené podivnou směsí vulgárního nacionalismu, ultrakonzervativních pseudomoralistických postojů a proletářské malosti.
Zachraňte štramáka Vandase!
Ondřej Šlechta | 14. 1. 2010
Snaha vlády rozpustit Dělnickou stranu, k čemuž se kladně vyjadřuje (nebo se na tom přímo nějakým způsobem podílí) řada lidskoprávních organizací, politiků a publicistů (kteří bůhvíproč věří tomu, že by rozpuštění DS mělo nějaký vliv na výskyt jevů, jako je rasismus a xenofobie uvnitř společnosti), je zcela zbytečným kondičním cvičením už dávno nemotorného nepolitického kolosu, a to navzdory patetické dikci většiny médií. První pokus ještě Topolánkova vláda diletantsky zbabrala, nyní najala alespoň věhlasného advokáta Tomáše Sokola. Proti němu se překvapivě nepostavili doktoři Slámová nebo Kubíček, na kterých ulpěl neférový cejch „neonacistických advokátů", ale sebejistý Tomáš Vandas, který na „proces roku" zvolil konečně jiný ohoz než červenou košili a koženou bundu. A proč ne? Svým způsobem dávno vyhrál.
Svoboda po komunismu
Ryszard Legutko | 21. 12. 2009
Dějiny naplňování negativní svobody během procesu, v němž despotismus přichází o své pole působnosti, jsou samozřejmě mnohem složitější, než by vyplývalo z jednoduchého schématu známého v literatuře jako „whigovské pojetí dějin". Především existuje celá řada nedorozumění kolem samotného pojmu „despotismus". Obvykle bývá prezentován jako centralizovaná státní moc disponující silným represivním aparátem. Z jiné perspektivy bývá ale ona byrokratická struktura hodnocena kladně jako základ novodobého státu, který je v politickém myšlení nastiňován a popisován přinejmenším od Jeana Bodina.
Selhává stát, nikoliv již dávno neexistující volný trh
Petr Kostka | 15. 12. 2009
Současné výzvy požadující „omezení působnosti sil volného trhu a opuštění tržního fundamentalismu", čímž by se prý do budoucna zabránilo finančním a ekonomickým krizím, postrádají jakýkoliv smysl. To proto, že žádný volný trh bezmála jedno a půl století neexistuje. Lze jen těžko hovořit o kapitalismu svobodné soutěže, když zhruba polovinu vytvořeného bohatství ovládá stát. Ten produktivní sféru reguluje a zdaňuje, pak přerozděluje, zaměstnává, investuje, a protože příjmy veřejných rozpočtů už nestačí, tak si stále více i půjčuje. S demokraticky legitimizovaným souhlasem si účelově přizpůsobuje zákony, podle nichž vládne. Je ekonomickým hegemonem, ale sleduje politické cíle.
Perspektivy Evropské unie
Ryszard Legutko | 25. 11. 2009
Jaké jsou perspektivy Evropské unie? Po výroku německého Ústavního soudu se objevily hlasy, že pro německý systém je další integrace nepřijatelná a že pokud jde o principy tohoto systému, integrace se už završila. Mají-li se takto věci v Německu, lze s určitou dávkou představivosti dojít k závěru, že v ostatních zemích je tomu stejně. V Anglii se prohlubování lisabonského procesu zdá být nereálné. Zároveň však v diskusi po irském referendu jeden ne zrovna nevýznamný europoslanec prohlásil, že jen co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, je třeba začít naplňovat postlisabonský scénář, tj. zahájit realizaci dalších etap integrace Evropy. Nově zvolený šéf Evropského parlamentu ve svém inauguračním vystoupení připomněl otřepanou metaforu, která v evropském prostředí koluje už léta a podle níž integrace připomíná jízdu na kole; přestane-li cyklista šlapat, spadne - přestane-li se Evropa integrovat, rozpadne se. Není to příliš moudrá metafora: jakou hodnotu by měly instituce, jež by bylo třeba neustále měnit, jinak by podlehly dezintegraci? Velmi dobře však vystihuje myšlení mnoha lidí. Jak se tedy věci mají? Dospěli jsme už ke konci a EU po politických hrátkách s euroústavou či Lisabonskou smlouvou už o ničem dalším nebude chtít slyšet, nebo se spustí zahřívací kolo dalších ujednocujících reforem?
Z EU k nám míří postdemokracie
Rozhovor s Františkem Mikšem
Andrej Slivka | 21. 11. 2009
O demokracii si přestal dělat iluze a Evropská unie je podle jeho slov byrokratický kolos, který by mohl do České republiky opět přinést socialismus. Nejen proto sympatizuje s mnohými idejemi Václava Klause. "Společnost je nepřijímá proto, že prezident předběhl dobu," tvrdí.
Je libo posnídat se zásahovou jednotkou?
Ondřej Šlechta | 26. 10. 2009
Pár dní po celorepublikovém zásahu na představitele extrémně pravicové scény přišla z úst představitelů bezpečnostního aparátu informace, že někteří ze zadržených neonacistů plánovali teroristické útoky. Nejspíš bychom se měli mít na pozoru.
Má být vědecký výzkum svobodný?
22. 10. 2009
Dochází ke zneužívání politické moci a k omezování svobody vědeckého výzkumu, který vede zejména v oblasti medicíny k novým léčebným postupům? Jaký má být vztah vědy a politiky? A jakou roli má hrát veřejné mínění? To jsou otázky, na něž hledali odpovědi přední světoví odborníci z oblasti bioetiky, medicíny a chemie na Světovém kongresu za svobodu vědeckého výzkumu v Římě. Před nedávnem byl z příspěvků, které na této akci zazněly, sestaven sborník, z nějž Revue Politika vybírá to nejzajímavější - a v řadě případů i nejprovokativnější.
Partnerský časopis
Inzerce
