média
Jak se zbavit korupce
Bez povrchních soudů a se znalostí ekonomie
Jan Průša, Pavel Ryska | 18. 5. 2012
Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás - daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější „protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, že úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a že mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, že úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiž z toho, že korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a že ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.
Politika a média
Strategie pro dobu krize
Piotr Legutko | 23. 4. 2012
Mediální demokracie neodvratně změnila svět politiky. Změnila také politické strany, byť procedury regulující jejich fungování zůstaly zdánlivě nezměněné. Strany v postkomunistických zemích zasáhly tyto změny mimořádně - jsou nové, dosud nezakořeněné, ještě závislejší na přítomnosti ve sdělovacích prostředcích, než je tomu ve starých demokraciích. Může dokonce vyvstat otázka, zda se zemím na naší straně někdejší železné opony vůbec podařilo během posledních dvou desetiletí projít „nemediální" fází stranického života? Těžko však lze srovnávat vztah politiky a médií na počátku 90. let s tím, co se děje v poslední době.
celý článek Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
Češi si za své problémy mohou sami
Ota Filip | 7. 3. 2012
V posledním čísle Revue Politika jsem četl článek Davida Hanáka „Německá Evropa, nebo evropské Německo?" s podtitulem „Frankfurt novým srdcem Říše". Po přečtení mě napadlo, že my, Češi, když jsme v malérech, tak odpovědnost za ně vždy hledáme a nacházíme u jiných. Za Mnichov 1938 nesou odpovědnost Francouzi a Angličané, jen my, holubičí nátury, ne. O protektorátu pomlčím. Za mizérii let od února 1948 do listopadu 1989 mohou Rusáci a teď, v obnovené české demokracii, svádíme naše nesnáze na Německo, novodobou „říši".
Čas vzbudit historii
Jan Frank | 12. 12. 2011
Koho se média a občané táží nejčastěji, když se řeší otázky související s krizí eurozóny? Ekonomů. Ne že by vzhledem k reálným turbulencím na finančních trzích byli irelevantní, obecně je ale jejich exploatace jen dalším zvláštním klamem spojeným s ekonomizací problémů dnešní západní civilizace. Ostatně sami špičkoví ekonomové, posloucháme-li je pozorně, to přiznávají. Je řada oborů, které by se měly probudit a začít něco produkovat. V prvé řadě historie. Neboť to, co dnes potřebujeme pochopit, fundamentálně nesouvisí s burzovními indexy, ratingy, tou či onou miliardou pro zdravotnictví nebo dopravu, nýbrž s momenty překročení hranic reálně splnitelné politiky.
Klause na Hradě vystřídá Josef Novák
Oznámil, že je připraven kandidovat na úřad prezidenta republiky
Ota Filip | 17. 10. 2011
„Denně čtu v českém tisku kritiky," píše mi někdejší spolužák Josef Novák z Moravské Ostravy, „namířené satirickým ostřím vůči osobě prezidenta České republiky Václava Klause. Ve stavu veřejně působivého morálního rozhořčení se do něj pouští hlavně ta část novinářů, kterým se nelíbí jeho stanoviska, jeho projevy a vůbec. Václav Klaus jim leží v žaludku, a proto dovedně manipulují veřejným míněním. Byl bych rád, příteli, kdybys mé psaní zpracoval pro noviny." Slíbil jsem, že se pokusím. Zde je výsledek.
Tři důvody k českému optimismu
Hynek Fajmon | 4. 5. 2011
Česká média znovu rozpoutala kampaň na téma „Česko je nejzkorumpovanější a nejvytunelovanější stát na světě". Opět jsme svědky morálního pohoršení tzv. nezávislých novinářů a lidí, kteří sami sebe pasují do role „nadstranických elit", jež nás všechny z toho „marasmu" vyvedou - dle hesla „to by se na Západě stát nemohlo". Je to nechutné divadlo, ale žel funguje, a ti, kteří jej rozehrávají, na tom báječně vydělávají. Přesto nebo právě proto je nutné upozorňovat na věci, které jsou pozitivní a které českou politiku, hospodářství a společnost staví ve srovnání s jinými státy do pravdivého světla. Dovoluji si uvést tři důvody, které by mohly být zcela vážně míněným zdrojem českého optimismu.
Maďarsko versus demokracie
Je třeba se obávat tamějších ústavních změn?
Lucie Szymanowská | 29. 4. 2011
Maďarská vládní koalice Fidesz-Křesťankodemokratická lidová strana (KDNP) čelí v souvislosti s vnitrostátní legislativou v krátkém časovém odstupu už druhé vlně mezinárodní i domácí kritiky. Po balíčku mediálních zákonů na přelomu let 2010-2011 je nyní jejím předmětem nová maďarská ústava, přijatá v parlamentu 18. dubna. Právě v tuto ústavu měl dle záměrů Fideszu vyústit vládní program „národní spolupráce" formulovaný poté, co vládní koalice získala před rokem 68,12 % parlamentních mandátů, umožňujících jak změnu ústavy, tak i řady dalších zákonů. Ústavotvorný proces však ve znamení národní spolupráce zdaleka neproběhl. Znamená to, že nová maďarská „společenská smlouva" nestojí na politickém ani společenském konsensu, a postrádá tedy legitimitu? Umožní, jak jí vyčítají kritici, zásadní antidemokratickou změnu systému? Nebo jen dráždí jazykem a duchem preambule?
Kočičí krize: důvod pro velkou mediální diskusi
Jan Frank | 20. 4. 2011
Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.
Korupce: realita, nebo nouzové téma?
Jan Frank | 7. 3. 2011
Gril s „dopadenými" politiky se točí už druhým rokem. Když se na něm ocitl ministr obrany Alexandr Vondra, začalo to celé připomínat všechny ty revoluce, hnutí a moralistické kampaně, které nakonec pozřou své vlastní iniciátory. Nebo snad někdo tvrdí, že intenzita vyslovování slova korupce v médiích a v politice - a celkový zájem o toto téma - je kontinuální? Kde se ta „očišťovací" vlna vzala? Před třemi, pěti lety jsme tento problém neměli?
Zastupitelská demokracie ve spirále evropské politiky
Vít Hloušek | 17. 12. 2010
V současné době je módním výrazem pro pojmenování celé řady jevů spjatých s evropskou politikou, společností a ekonomikou slovo krize. V jistém slova smyslu oprávněně, v jiném ale neodpovídá skutečnosti, neboť Evropa představuje jednoznačně ve srovnání s celou řadou jiných částí světa stále ostrov klidu, blahobytu a stability. Možná bychom ale mohli hovořit o tom, že evropské dynamice nastartované po roce 1945 na západě kontinentu a přenesené po roce 1989 i do jeho středu (méně už na jih a východ) trochu dochází dech. Dvě nové a nosné konstrukce poválečného boomu Evropy - sociální stát a evropská integrace - čelí zřetelné výzvě po redefinici, které současná evropská politická elita není schopna z různých důvodů dostát.
celý článek Sympozium CDK: Podmínky politické stability a prosperity v Evropě
Strana 1 | 2
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
