Česká republika
Zaútočit na Írán?
Ondřej Šlechta | 4. 1. 2010
Írán zorné pole světových médií neopustil ani na přelomu roku. Právě v těchto dnech dostal problém novou dynamiku. Byl to konec listopadu, kdy Írán i přes odmítavou rezoluci Mezinárodní agentury pro atomovou energii oznámil stavbu dalších deseti nových zařízení na obohacování uranu. V prosinci proběhl test nové rakety dlouhého doletu (Sadžíl-2). Nedlouho poté uskutečnil Ústav studií národní bezpečnosti Telavivské univerzity simulaci, která předpokládá, že Obama nepodpoří případný izraelský úder a bude pokračovat v jednáních s Teheránem. Pokud nedojde k vyhrocení významnějších konfliktů (Indie-Pákistán, rusko-gruzínské spory, Kavkaz), bude Írán v roce 2010 mezinárodně-politickým tématem č. 1.
Státní energetická koncepce: pár klasů mezi koukolem
Dušan Šrámek | 27. 11. 2009
Po nekonečných diskusích a různých vládních komisích, jako byla ta Pačesova nebo následná „oponentní", konečně spatřila světlo světa aktualizace Státní energetické koncepce (SEK). Základním ovšem problémem je, zda je vůbec účelné podobné materiály vypracovávat a přijímat, zvlášť mají-li být závazné nejen pro stát a veřejnoprávní instituce, ale i pro soukromé hospodářské subjekty.
Jaký je skutečný obsah a význam české výjimky z “Lisabonu“
Tomáš Břicháček | 13. 11. 2009
Prezident republiky 3. listopadu 2009 ratifikoval Lisabonskou smlouvu, která tak bude moci vstoupit v platnost už 1. prosince. Svůj podpis nicméně, jak víme, nedal zcela zadarmo. Poněkud překvapivým výpadem v poslední minutě uhrál politický závazek vrcholných představitelů členských států v rámci Evropské rady, že pro Českou republiku bude v zakládacích smlouvách upraven zvláštní režim pro aplikaci Charty (Listiny) základních práv EU, a to stejný, jako bude mít již podle Lisabonské smlouvy Velká Británie a Polsko.
V následujícím textu bych chtěl rozebrat skutečný obsah a význam, který bude či může tato výjimka mít, bude-li nakonec opravdu včleněna do smluv v přislíbené podobě, a to mimo jiné ve vztahu k otázce dopadů Charty na majetkové požadavky sudetských Němců, které se staly klíčovým argumentem při jejím prosazení.
Riziko právně závazné Listiny základních práv EU
Oč Václav Klaus opírá svou argumentaci?
Michal Petřík | 9. 11. 2009
Ošetření poválečného vysídlení a riziko znovuotevření právních a majetkových otázek, tedy prolomení tzv. Benešových dekretů, na které nedávno upozornil prezident republiky, se zdaleka netýká jen potenciálních majetkových žalob, jak se dnes ozývá nejčastěji. Jde i o tzv. amnestijní zákon. Závažnost celého problému je pojmenována také v Česko-německé deklaraci z roku 1997, jejíž bod III říká: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány."
Na Ukrajině přituhuje
Josef Mlejnek jr. | 28. 10. 2009
S nástupem podzimu mnohým prozíravým hlavám došlo, že brzy přijde zima a že v zimě je nutno topit. U nás byly takové prozíravé hlavy minimálně tři.
Je libo posnídat se zásahovou jednotkou?
Ondřej Šlechta | 26. 10. 2009
Pár dní po celorepublikovém zásahu na představitele extrémně pravicové scény přišla z úst představitelů bezpečnostního aparátu informace, že někteří ze zadržených neonacistů plánovali teroristické útoky. Nejspíš bychom se měli mít na pozoru.
Dvacet let svobody
Miloslav Bednář | 25. 10. 2009
Mluvit o dvacetiletí svobodné a demokratické státní existence mívá v našich dějinách temně osudový nádech. Bez jednoho měsíce to bylo rovných dvacet let, co jako svobodný demokratický stát trvala masarykovská první Československá republika. Pak, již bez Masaryka, pateticky složila zbraně před velmocenským kvartetem dvou evropských diktatur (Německa a Itálie) a dvou naivně a krátkozrace je usmiřujících evropských demokracií (Francie a Velké Británie). Za tichého souhlasu Ruska a USA. Jaké bylo „naše" dvacetiletí? Lze je vůbec srovnávat s první republikou?
Deziluze z euroskeptické iluze
Ondřej Šlechta | 18. 10. 2009
K problematické kapitole ratifikace Lisabonské smlouvy a postoji českého prezidenta bylo řečeno a napsáno téměř vše. Osobně považuji Lisabonskou smlouvu za nešťastný dokument a její ratifikaci nevítám. Na druhou stranu se však domnívám, že se nacházíme na historické křižovatce a nezbývá nám než sklopit hlavu před mocnou silou, jíž je zájem na její ratifikaci. Tento skeptický, až rezignovaný text si klade za cíl načrtnout zatím neurčité rysy strategie v „lisabonské", popřípadě „postlisabonské" éře.
Prezident na lisabonském rozcestí
Tomáš Břicháček | 12. 10. 2009
V příběhu přípravy a prosazování Smlouvy o Ústavě pro Evropu a pozdější Lisabonské smlouvy, který se před očima zainteresované veřejnosti rozvíjel po většinu první dekády nového století, nastává vrcholné dějství. Po ratifikaci smlouvy polským prezidentem stojí na cestě k jejímu nastolení jediná překážka: podpis prezidenta České republiky.
Bez radikálního řezu to nepůjde
Janotův balíček pod drobnohledem
Dušan Šrámek | 7. 10. 2009
Legislativní opatření ke snížení schodku veřejných financí si mohou připsat trojí úspěch. Tím ale veškerá pozitiva končí.
Strana 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18







