Česká republika
Šílená doba odposlechová
Stanislav Balík | 8. 2. 2012
Vždycky, když se zdá, že se politická scéna uklidňuje, že vláda pracuje, opozice oponuje, koaliční strany spolupracují a uvnitř stran probíhá demokratická diskuse, v níž se tříbí názory, je třeba zpozornět. Nějaká kauza je na spadnutí. Nejinak tomu bylo v závěru ledna letošního roku. Byť možná za měsíc pomalu nebudeme vědět, o co šlo, v jiné zemi, a snad i u nás v jiných dobách, by šlo o prvotřídní kauzu. Ve voze ministra Dobeše (ne toho tolik kritizovaného, ale Pavla, z dopravy) bylo odhaleno odposlouchávací zařízení. Není třeba činit poťouchlé narážky na vazby jeho osobního řidiče, jehož už mimochodem propustil, na detektivní agenturu ABL, Víta Bártu či na řidičova podobná sledování jiných osob. Co by nás mělo zarazit na první poslech či přečtení, je skutečnost, s jakou lehkostí to bylo vzato na vědomí.
První poznámky k smlouvě o rozpočtové unii
Tomáš Břicháček | 3. 2. 2012
Na mimořádném summitu 30. ledna 2012 dojednali představitelé členských států EU obsah nové smlouvy, která získává v médiích nejrůznější označení jako „Pakt o rozpočtové disciplíně", „Smlouva o rozpočtové unii", „Smlouva o rozpočtové odpovědnosti" a další. Ve skutečnosti nese název „Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii". Její koncept se rodil (v návaznosti na výsledky zasedání Evropské rady 8. a 9. prosince 2011) několik týdnů v pracovní skupině vyjednavačů členských států nazvané „Ad hoc pracovní skupina k unii fiskální stability". Doladěný text by měl být podepsán na zasedání Evropské rady 1. a 2 března. V tuto chvíli se k smlouvě hodlá připojit 25 států; stranou zůstává Velká Británie a Česká republika. Následující příspěvek v první části stručně představuje obsah zamýšlené smlouvy, v druhé části pak přináší několik prvních komentářů k vybraným aspektům z pohledu právníka. Vycházím z textu návrhu, který byl zveřejněn 31. ledna v návaznosti na výsledky diskuse na summitu.
Německá Evropa, nebo evropské Německo?
Frankfurt novým srdcem Říše
David Hanák | 1. 2. 2012
Před pár dny jsem četl článek „Wir alle sind EU. Evropu asi čekají reformy po německu" a okamžitě jsem si vybavil debaty z 90. let 20. století. V té době jsme ještě nebyli členy EU a mnozí z nás vzhlíželi k Západu s jistým respektem a obdivem. Vzpomínám si na diskuse v Liberálním institutu, kam přijelo několik zapálených mladých členů německé CDU, kteří nás ujišťovali o konci nacionalismu a tvrdili, že německý nacionalismus se „rozpustí" v evropském prostoru.
Jak pustit státu žilou
Ministr Drábek a „zásady, nikoli výsady“ v praxi
Vojtěch Navrátil | 27. 1. 2012
I přestože ÚOHS tendr sociálních karet z dílny ministerstva práce dočasně pozastavil (aby ho nedávno posvětil), fakticky se nezastavilo vůbec nic a záhy byl oznámen jeho vítěz: Česká spořitelna. Dle mluvčí ministerstva byl vybrán i přes prozatímní stopku antimonopolního úřadu proto, aby nedošlo k prodlení. Dle mnoha odborníků ovšem soutěž proběhla nezvykle rychle. Proč tolik ministerstvo tlačilo na pilu? Opravdu za tím byla proklamovaná snaha odhalit ty, kteří dávky zneužívají k nákupu alkoholu, cigaret či k hazardu?
ODS, Evropa a referendum
Jan Frank | 19. 1. 2012
V souvislosti s vytvářením postoje ODS k pravděpodobnému textu mezivládní dohody směřující k fiskální unii v rámci eurozóny už několikrát zaznělo slůvko referendum. Je možné se k němu vztáhnout jako k bodu obsaženému v koaliční smlouvě i z přesvědčení. Na první pohled to má logiku, neboť naše už beztak osekaná suverenita se případným přijetím smlouvy dále scvrkne, zbude-li vůbec nějaká. Ale myšlenka se v lecčems podobá návrhu na přímou volbu prezidenta. Také referendum se může nepěkně populisticky zvrhnout, opakovat (!), je časově náročné, stojí peníze. Co je však nejdůležitější: z tematického hlediska není nutné. Problém, před nímž ODS stojí, spadá plně do gesce rozhodování dominantní strany vládní koalice.
Staré vs. nové strany
Ne každá změna musí být k lepšímu
Stanislav Balík | 16. 1. 2012
Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další.
O smíření s minulostí
Václav Havel odešel a komunisté zůstali
Jan Frank | 11. 1. 2012
Smrt Václava Havla nám umožnila reflexe, které si běžně necháváme (v lepším případě) na výročí 17. listopadu. Zřejmě nejdůležitější otázkou, kterou se vyplatí řešit, je „váha" Václava Havla - a šířeji celého disentu - v procesu zbavení komunistů moci a přesměrování výhybky společenského vývoje směrem k dnešku, bez osmašedesátnických nebo jiných alternativ. Vděk disentu bývá po právu shledáván v urychlení tohoto vývoje. Proč ale máme navzdory „měkkosti" sametové revoluce dodnes tak zatvrzelé komunisty? Nebyl k nim nakonec dlouhodobý polistopadový přístup příkřejší a pokrytečtější, než měl být?
O pasti finanční, hospodářské a dluhové krize
V Evropě dnes máme problémy proto, že ekonomika je nadměrně ovlivňována karikaturou politiky
Miroslav Ševčík | 6. 1. 2012
Politika by měla být správou věcí veřejných, věcí občanů. V posledních desetiletích se však setkáváme s něčím úplně jiným - s prosazováním individuálních a/nebo velmi úzce pojatých zájmů. Politika již není ukotvena v realitě běžného života a dnešní „politik" je pouhým dílem imagemakerů, člověkem, který manipuluje veřejným míněním. Zde hledejme klíč k tomu, proč v souvislosti s eurem dochází k masivní dezinterpretaci informací a statistických údajů.
Evropská integrace bez iluzí
Nad knihou prezidenta Václava Klause
Adam B. Bartoš | 30. 12. 2011
Evropská integrace bez iluzí je po delší době novou knihou prezidenta Václava Klause. Nevznikla jako sborník už vydaných článků, esejí či rozhovorů, ale jako nový souvislý text. Naposledy tak prezident představil před dvěma lety knihu Kde začíná zítřek (ta byla ale spíše bilanční) a ještě předtím (v roce 2007) knihu Modrá, nikoli zelená planeta.
Václav Havel státník?
Jan Frank | 21. 12. 2011
Smrt Václava Havla nutí každého, kdo to odkládal, vyjasnit si k němu svůj vztah. V této souvislosti média nabízejí hned několik možností: politik, dramatik, filozof a státník, v každém případě gigant. Nejodvážnější komentáře tvrdí, že Havlovi doslova vděčíme za svobodu. Dále se připomínají jeho nejslavnější myšlenky a slova, mezi nimi pochopitelně Havlův sen o pravdě a lásce. My, kteří tyto dvě sestry rovněž milujeme, však v jejich zájmu váháme, zda přijmout celé nabízející se menu Havlových životních rolí, jež jako by tvořilo jeden organický celek hodný automatické úcty. Pravda a láska, ty opravdové, by měly vítězit i nad mýty, iluzemi a patosem, a proto snad není hanou se na velkého muže podívat i tímto prizmatem.
Strana 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
