Benešovy dekrety
Jaký je skutečný obsah a význam české výjimky z “Lisabonu“
Tomáš Břicháček | 13. 11. 2009
Prezident republiky 3. listopadu 2009 ratifikoval Lisabonskou smlouvu, která tak bude moci vstoupit v platnost už 1. prosince. Svůj podpis nicméně, jak víme, nedal zcela zadarmo. Poněkud překvapivým výpadem v poslední minutě uhrál politický závazek vrcholných představitelů členských států v rámci Evropské rady, že pro Českou republiku bude v zakládacích smlouvách upraven zvláštní režim pro aplikaci Charty (Listiny) základních práv EU, a to stejný, jako bude mít již podle Lisabonské smlouvy Velká Británie a Polsko.
V následujícím textu bych chtěl rozebrat skutečný obsah a význam, který bude či může tato výjimka mít, bude-li nakonec opravdu včleněna do smluv v přislíbené podobě, a to mimo jiné ve vztahu k otázce dopadů Charty na majetkové požadavky sudetských Němců, které se staly klíčovým argumentem při jejím prosazení.
Riziko právně závazné Listiny základních práv EU
Oč Václav Klaus opírá svou argumentaci?
Michal Petřík | 9. 11. 2009
Ošetření poválečného vysídlení a riziko znovuotevření právních a majetkových otázek, tedy prolomení tzv. Benešových dekretů, na které nedávno upozornil prezident republiky, se zdaleka netýká jen potenciálních majetkových žalob, jak se dnes ozývá nejčastěji. Jde i o tzv. amnestijní zákon. Závažnost celého problému je pojmenována také v Česko-německé deklaraci z roku 1997, jejíž bod III říká: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány."
Strana 1
Partnerský časopis
Inzerce
