neonacismus
Bránící se demokracie
Ondřej Šlechta | 18. 2. 2010
Nejvyšší správní soud patrně v obavách o českou demokracii zakázal Dělnickou stranu. Perzekuce ji ve skutečnosti ještě více posílí. Její zákaz je nejlepším způsobem, jak ji dostat do parlamentu, což je přesně to, co si její odpůrci nepřejí. Stačí se podívat na politické projevy předních „dělníků". Demagogické výkřiky střídají plané fráze, kolem dokola obalené podivnou směsí vulgárního nacionalismu, ultrakonzervativních pseudomoralistických postojů a proletářské malosti.
Zachraňte štramáka Vandase!
Ondřej Šlechta | 14. 1. 2010
Snaha vlády rozpustit Dělnickou stranu, k čemuž se kladně vyjadřuje (nebo se na tom přímo nějakým způsobem podílí) řada lidskoprávních organizací, politiků a publicistů (kteří bůhvíproč věří tomu, že by rozpuštění DS mělo nějaký vliv na výskyt jevů, jako je rasismus a xenofobie uvnitř společnosti), je zcela zbytečným kondičním cvičením už dávno nemotorného nepolitického kolosu, a to navzdory patetické dikci většiny médií. První pokus ještě Topolánkova vláda diletantsky zbabrala, nyní najala alespoň věhlasného advokáta Tomáše Sokola. Proti němu se překvapivě nepostavili doktoři Slámová nebo Kubíček, na kterých ulpěl neférový cejch „neonacistických advokátů", ale sebejistý Tomáš Vandas, který na „proces roku" zvolil konečně jiný ohoz než červenou košili a koženou bundu. A proč ne? Svým způsobem dávno vyhrál.
Je libo posnídat se zásahovou jednotkou?
Ondřej Šlechta | 26. 10. 2009
Pár dní po celorepublikovém zásahu na představitele extrémně pravicové scény přišla z úst představitelů bezpečnostního aparátu informace, že někteří ze zadržených neonacistů plánovali teroristické útoky. Nejspíš bychom se měli mít na pozoru.
Dělnická strana jako pseudonáboženský fenomén?
Roman Míčka, František Štěch | 24. 9. 2009
Dělnická strana (DS), v současnosti nejsilnější pravicově-extremistická alternativa na naší politické scéně, vykazuje svými totalitárními projevy a působením některé rysy tzv. politického náboženství. V materiálech strany a tvorbě jejích příznivců se taktéž explicitně i implicitně objevuje náboženská symbolika, která vykazuje hluboké souvislosti s germánským novopohanstvím, což je pro (neo)nacismus příznačné.
Proč vláda prohrává boj s extremismem?
Analýza
Ondřej Šlechta | 16. 6. 2009
Minulý týden provedla Policie ČR razii v bytech údajně předních představitelů neonacistického hnutí v Česku. Z mediálního hlediska jde o reakci na vzrůstající aktivity poslední doby (neonacistické akce v Janově, Přerově nebo Ústí nad Labem), podle informací Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu byla akce „Power" výsledkem několika měsíců sledování a příprav, jejichž cílem bylo zajistit přední organizátory a distributory neonacistických koncertů a materiálů. Navzdory teatrálním manifestačním podpisovým akcím českých politiků představuje „Power" více než problematickou záležitost. Z hlediska pozadí, provedení, smyslu, práva i výsledku.
Když se problém neřeší, Ku-Klux-Klan je vítán
Ondřej Šlechta | 20. 12. 2008
Před rokem neonacisté plánovali projít pražským starým městem v den výročí křišťálové noci. Narazili na silný odpor a absenci jakýchkoli sympatií z řad širší veřejnosti. Když Dělnická strana přibližně o rok později uspořádala protestní shromáždění v severočeském Litvínově a následoval pokus Autonomních nacionalistů a sympatizantů Národního odporu proniknout „na lov“ do problémové čtvrti Janov, setkala se jejich akce s otevřenými sympatiemi nejen tamějších obyvatel, ale i nemalého procenta „běžných občanů“ z celé České republiky. Je snad většina české společnosti rasistická a má tendence sympatizovat s totalitními silami?
Strana 1
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
