Rusko
Atomový restart
Zrodí rusko-americká dohoda novou podobu mezinárodní bezpečnosti?
Ondřej Šlechta | 11. 2. 2010
Málokdo si uvědomuje, že od 5. prosince loňského roku žije svět bez platné smlouvy regulující jadernou výzbroj. Není se čemu divit. Riziko konfliktu mezi dvěma největšími jadernými mocnostmi je téměř na nule a veřejné mínění zajímají úplně jiné záležitosti. Přesto může být nová smlouva, nahrazující již neplatnou dohodu START-1, významným mezníkem ve vývoji mezinárodních vztahů. Připomeňme, že k uzavření nové smlouvy se prezidenti Ruska a USA neformálně zavázali loni v létě. K podpisu by mohlo dojít už v únoru.
Ruska se nebojte, je to jen obchod
Rozhovor s Iljou Vladislavovičem Konstantinovem, bývalý poslancem Státní dumy za Demokratické Rusko, jenž stál v roce 1993 proti Jelcinovi
Tomáš Šmíd | 2. 2. 2010
Hnutí Demokratické Rusko se zrodilo na přelomu 80. a 90. let 20. století coby alternativa vládnoucí KSSS. Tehdy sdružovalo prakticky celou antikomunistickou opozici, z ideového hlediska se majoritně orientovalo na podporu sociálně orientovaného tržního hospodářství a postupně začalo podporovat i myšlenku osamostatnění tehdejší RSFSR. V prezidentských volbách stál blok na straně Borise Jelcina.
Již v první polovině 90. let ale Demokratické Rusko, které se stalo jedním ze zakládajících členů projelcinovského hnutí Volba Rusko ve Státní Dumě, postihla dezintegrace a rozpad na několik částí. Část členů odešla do Javlinského liberálně orientovaného bloku Jabloko.
Někdejší poslanec Dumy Ilja Vladislavovič Konstantinov dnes vede agenturu, jejímž cílem je uchovávat a pokud možno dále šířit myšlenky původního hnutí. O tom, co podle něho znamená opozice v současném Rusku, kdo je Vladimír Putin, jaké jsou jeho vztahy se současným prezidentem Medveděvem a zda ve střední Evropě správně chápeme povahu a politiku současného Ruska, odpovídá v následujícím rozhovoru.
Arménská genocida: politicko-kulturní důsledky a souvislosti
Pavel Kopecký | 1. 2. 2010
Do sekularizovaného Turecka, nadaného významnou strategickou polohou, jezdí mnozí Evropané na dovolenou a znají alespoň společenský povrch. S dosud poměrně izolovanou Arménií je to horší. Přitom jde o stát starému kontinentu, který neustále zdůrazňuje společné křesťansko-židovské kořeny, kulturně daleko bližší. Arméni ostatně cítí velikou hrdost na fakt, že patří k prvním christianizovaným (křest přijali počátkem 4. století n. l.) a jejich sakrální stavby náleží ke starobylým architektonickým skvostům. K nechuti Osmanů prosluli též jako obratní obchodníci. Pozici blízkou postavení obdobně ekonomicky zdatnému židovstvu za Třetí říše získali Arméni během první světové války, kdy byli označeni za tajné spojence dotírající ruské armády. Výsledkem se stala genocida - následně (a mnohdy dodnes) vydávaná za nešťastný vedlejší důsledek přímých bojových akcí.
Sarko bojovník za svobodu?
14. 11. 2009
Tvrzení francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, že se podílel na pádu Berlínské zdi, vyvolalo pozdvižení. Sarkozy na fotografii, na níž ve věku čtyřiatřiceti let osekává hradbu komunistické tyranie, vypadá bezesporu dobře. Jen málokdo ale věří, že byla pořízena přesně v den pádu zdi.
Kdyby se Berlusconi jmenoval Obama
31. 10. 2009
Berlusconi-politik se zdá být zastíněn Berlusconim-soukromou osobou. Vzpomeňme všechny ty hvězdičky, jiskry a lávu z vulkánu na Sardinii. Poté, co velebil socialismus, je poněkud zkaleno i jeho liberální charisma. Funguje jediné: zahraniční politika.
Na Ukrajině přituhuje
Josef Mlejnek jr. | 28. 10. 2009
S nástupem podzimu mnohým prozíravým hlavám došlo, že brzy přijde zima a že v zimě je nutno topit. U nás byly takové prozíravé hlavy minimálně tři.
Klíč ke Kyjevu
Západ se bez svébytné politiky vůči Ukrajině neobejde
16. 7. 2009
Ve Foreign Affairs z května/června 2009 vyšla esej Adriana Karatnyckého a Alexandera J. Motyla, v níž vysvětlují, proč by Západ měl věnovat pozornost současnému zhoršení rusko-ukrajinských vztahů: bezpečnost Ukrajiny je klíčová pro stabilitu Evropy. Karatnycký s Motylem dokazují, že je třeba, aby Západ měl mimo ruské i samostatnou ukrajinskou politiku.
Schůzka v Moskvě a budoucnost rusko-amerických vztahů
Ondřej Šlechta | 8. 7. 2009
Tak je to tady. Na první pohled se zdá, že si Rusko se Spojenými státy padly okolo krku. Předběžná dohoda o příštím omezení jaderných arzenálů podepsaná prezidenty Obamou a Medveděvem jistě znamená posun ve vzájemných vztazích obou zemí a je dobrou zprávu pro svět. Obamou podaná ruka ke spolupráci ovšem není anulováním a restartem. Nedořešené otázky zůstávají - vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO a problém protiraketového štítu. To nás vrací zdánlivě na začátek, protože přes úsměvy aktérů schůzek Obama-Medveděv a Obama-Putin nedošlo k rozřešení zásadních uzlových bodů vzájemných vztahů.
Kam to vede Putin?
Jaroslav Pešek | 20. 6. 2009
Světové tiskové agentury v uplynulých dnech oznámily, že prestižní australský Ústav ekonomiky a světa vydal přehled sto čtyřiceti čtyř států a seřadil je podle čtyřiadvaceti kriterií mírumilovnosti. Na prvním místě se umístil Nový Zéland, dále Dánsko a Norsko. Ruská federace zaujala 136. pozici. Seznam uzavírají Somálsko, Afghánistán a Irák.
Klaus, pád vlády a ruské zájmy
Ondřej Šlechta | 2. 4. 2009
Za pád vlády může Václav Klaus a jeho údajné zákulisní praktiky. Šlo by nad tím mávnout rukou jako nad dalším z banálních obvinění, která jsou produktem napjatých mocenských vztahů mezi Hradem a jeho soupeři. Závažnější jsou nařčení, podle nichž Hrad tajně jedná na objednávku Ruské federace. Rusové si přejí rozvrat Evropy, a proto tajně podporují antilisabonské snahy. Jeden agent již působí (Declan Ganley), další byl odhalen (Klaus). Kolosálnější nesmysl si lze stěží představit.
Strana 1 | 2
Partnerský časopis
Inzerce
