konzervatismus
Karel Marx, nebo Max Weber?
Kdo myslíte, že stál u kolébky projektu evropské integrace
František Mikš | 14. 5. 2012
Za dlouhá léta šéfredaktorování jsem musel pročíst množství nejrůznějších textů o tom, v čem je současný projekt evropské integrace mylný a proč nemůže fungovat. Od kousavých esejí až po suché politologické analýzy a složité ekonomické rozbory. I když jsem o správnosti takové kritiky nikdy nepochyboval, poslední dobou jsem byl tímto tématem přesycen. Ano, i správná a potřebná kritika může unavit, když je jí příliš a řešení v nedohlednu! Pak ale narazíte na cosi trochu jiného, svěže filozoficky formulovaného, i když vlastně neříkajícího nic převratně nového. Článek Rogera Scrutona „Význam kultury", publikovaný koncem minulého roku v časopise The American Spectator a nedávno přeložený péčí pražského Občanského institutu.
Politika a média
Strategie pro dobu krize
Piotr Legutko | 23. 4. 2012
Mediální demokracie neodvratně změnila svět politiky. Změnila také politické strany, byť procedury regulující jejich fungování zůstaly zdánlivě nezměněné. Strany v postkomunistických zemích zasáhly tyto změny mimořádně - jsou nové, dosud nezakořeněné, ještě závislejší na přítomnosti ve sdělovacích prostředcích, než je tomu ve starých demokraciích. Může dokonce vyvstat otázka, zda se zemím na naší straně někdejší železné opony vůbec podařilo během posledních dvou desetiletí projít „nemediální" fází stranického života? Těžko však lze srovnávat vztah politiky a médií na počátku 90. let s tím, co se děje v poslední době.
celý článek Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
Unii schází společný „veřejný prostor“
Mojmír Hampl | 16. 3. 2012
V únorových Konzervativních listech se objevila hned celá baterie reakcí na provokativní text Davida Hanáka, jenž původně vyšel v Revue Politika. To potvrzuje, že téma českého vztahu k evropskému integračnímu projektu je jedním z dlouhodobě nejzávažnějších domácích témat vůbec, že to tak přirozeně řada intelektuálů cítí, a že málokoho logicky nechává otázka ČR a EU v klidu.
Roman Joch: Václav Klaus může být ponížen
S poradcem premiéra o narušené evropské civilizační identitě, českém odporu k Moskvě, Izraeli a návratu Václava Klause do stranické politiky
Jakub Janda, Ondřej Šlechta | 7. 11. 2011
O co skutečně jde v kauze Bátora?
Jakub Janda | 29. 8. 2011
Přestřelka ohledně prohlášení Ladislava Bátory, představitele iniciativy D.O.S.T. a vysokého úředníka MŠMT, má několik rovin. Faktický lídr TOP 09 Miroslav Kalousek reagoval podle svých oponentů neadekvátně, když podmínil účast ministrů své strany na zasedáních vlády tím, že ze svých postů odejde buď Bátora sám, nebo jeho nadřízený Josef Dobeš. Olej do ohně přilil i napadený ministr zahraničí, který pohrozil úplným odchodem TOP 09 z vlády. O čem tedy Kalouskova/Schwarzenbergova poslední odveta za Bátorovy směšné facebookové urážky je?
Zapomeňte na konzervativce!
Ondřej Šlechta | 22. 8. 2011
Česká média mají v čase velmi vážných problémů americké ekonomiky a balancování eurozóny na pokraji krachu plné ruce práce s tématy Klaus, Bátora a údajné hnědnutí české pravice. Nebezpečná skupina středověkých reakčních strašidel prý uvažuje o založení nové strany, do jejíhož čela by se měl po roce 2013 postavit právě současný prezident. To, čeho se naši někteří skuteční nepřátelé svobodné společnosti snaží dosáhnout, tj. delegitimizovat obhajobu národních zájmů a konzervativní pohled na svět dáváním souvislostí mezi Breivika a kritiku nešvarů moderní společnosti, se jim ale nepovede. Pravděpodobně se totiž budou strefovat do prázdné bubliny.
Společnost zpupná a nepokorná?
Ještě jednou k masakru v Norsku
Jan Kubalčík | 2. 8. 2011
Do jaké míry je člověk - Anderse Breivika nevyjímaje - odpovědný za své činy a do jaké míry je za ně odpovědná společnost, ve které žije? Takový ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na toto téma mohl napsat disertační práci. Možná nejde o zcela původní, ale rozhodně o jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce, která tvrdí, že člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a tím, kdo jím manipuluje, je prohnilá společnost se svými pokřivenými pseudonormami.
Vinu za Breivika nenese společnost
Jan Frank | 1. 8. 2011
Po masové vraždě v Oslu měli komentátoři, ať už profesionálové nebo autority, od nichž se výrok čeká, těžkou práci. Osvojit si v několika hodinách či dnech pevný názor na onu událost je nelehké. Pokud jde o první reakce konzervativců (Václav Klaus, Alexandr Tomský, Adam B. Bartoš aj.), jejich spojnicí je přesvědčení, že mezi návyky liberální společnosti a norským masakrem existuje kauzální vztah. Aby to bylo fér, dodejme, že mezi zmíněnými se nenašel nikdo, kdo by nezdůraznil Breivikovu osobní odpovědnost, zděšení a naprosto jasný odsudek jeho činu. Přesto se ale hned poté pozornost upřela na vrahem nabídnutou apologetiku. Průměrný dojem z této nepříliš precizní „argumentace" je asi takový: vrah je vrah, ale jeho činy mají i politické důsledky. Domyslíme-li to, stojíme s ohledem na cíle teroristů na významné interpretační křižovatce.
Sjednocení sazeb DPH není dobrým řešením
Dva autoři a jejich argumenty proti zvýšení daně z přidané hodnoty (nejen) na knihy
Pavel Kohout, František Mikš | 27. 6. 2011
Kohout: "Nikde v teorii nenajdete oporu pro tvrzení, že paušální sazba daně z přidané hodnoty pro všechny položky je optimální."
Mikš: "Chceme se opravdu stát evropskou avantgardou v oblasti DPH?"
Maďarsko versus demokracie
Je třeba se obávat tamějších ústavních změn?
Lucie Szymanowská | 29. 4. 2011
Maďarská vládní koalice Fidesz-Křesťankodemokratická lidová strana (KDNP) čelí v souvislosti s vnitrostátní legislativou v krátkém časovém odstupu už druhé vlně mezinárodní i domácí kritiky. Po balíčku mediálních zákonů na přelomu let 2010-2011 je nyní jejím předmětem nová maďarská ústava, přijatá v parlamentu 18. dubna. Právě v tuto ústavu měl dle záměrů Fideszu vyústit vládní program „národní spolupráce" formulovaný poté, co vládní koalice získala před rokem 68,12 % parlamentních mandátů, umožňujících jak změnu ústavy, tak i řady dalších zákonů. Ústavotvorný proces však ve znamení národní spolupráce zdaleka neproběhl. Znamená to, že nová maďarská „společenská smlouva" nestojí na politickém ani společenském konsensu, a postrádá tedy legitimitu? Umožní, jak jí vyčítají kritici, zásadní antidemokratickou změnu systému? Nebo jen dráždí jazykem a duchem preambule?
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
