komunismus
Kořeny komunismu v české společnosti
Stanislav Balík | 11. 1. 2010
Přijmeme-li normativní tezi, že komunistická ideologie českou společnost zdevastovala a neměla by dostat k témuž opětovnou příležitost, mají všechny dosavadní úvahy jeden nedostatek - neplyne z nich žádné poučení. Klíčovou otázkou pro pochopení úlohy českého komunismu by nemělo být, proč se tak snadno zhroutil, ale daleko spíš: Jak se vůbec mohlo stát, že po druhé světové válce tak snadno uspěl?
Svoboda po komunismu
Ryszard Legutko | 21. 12. 2009
Dějiny naplňování negativní svobody během procesu, v němž despotismus přichází o své pole působnosti, jsou samozřejmě mnohem složitější, než by vyplývalo z jednoduchého schématu známého v literatuře jako „whigovské pojetí dějin". Především existuje celá řada nedorozumění kolem samotného pojmu „despotismus". Obvykle bývá prezentován jako centralizovaná státní moc disponující silným represivním aparátem. Z jiné perspektivy bývá ale ona byrokratická struktura hodnocena kladně jako základ novodobého státu, který je v politickém myšlení nastiňován a popisován přinejmenším od Jeana Bodina.
Leszek Kołakowski: jedinec, svoboda, rozum
16. 11. 2009
Plodná a složitá životní cesta Leszka Kołakowského se uzavřela 17. července letošního roku. S některými jeho texty se mohli čtenáři seznámit i na stránkách Revue Politika nebo Revue Proglas. Vyšel zde také překlad studie Rogera Kimballa s názvem „Leszek Kołakowski a anatomie totalitarismu", jež představuje výklad jeho stěžejního díla Hlavní směry marxismu s podtitulem Vznik, rozvoj, rozklad. Tato trilogie o celkovém rozsahu 1500 stran, na níž autor pracoval zhruba deset let, byla přeložena do všech světových jazyků (včetně čínštiny a vyjma ruštiny). Není pochyb o tom, že by bylo navýsost potřebné, aby se právě tato kniha objevila i česky, neboť znalost doktríny, která v našich zemích vládla po čtyřicet let a jež má stále dosti početný okruh vyznavačů, je často povrchní a fragmentární, a to nejen u politiků, ale i u lidí reprezentujících český myšlenkový svět.
Obama a „Meteorologové“
Kdo jsou Bill Ayers a Bernardine Dohrnová?
15. 4. 2009
Právě ve chvíli, kdy se vítězství Baracka Obamy zdálo jisté, padl na jeho obraz coby spasitele přebírajícího úřad prezidenta Spojených států stín politického extremismu šedesátých let 20. století. Byl nucen čelit obviněním, že udržuje dlouholeté přátelství s předními americkými teroristy, Billem Ayersem a Bernardine Dohrnovou, bývalými vůdci teroristické skupiny Weathermen („Meteorologové“), jež v současnosti patří mezi význačné představitele chicagské extrémní levice.
Proč tentokrát Jiřímu Paroubkovi věřit, že to myslí upřímně
Jiří Holík | 22. 2. 2009
Jiří Paroubek ve zjevné souvislosti s blížícími se eurovolbami veřejně vyhlásil, že sociální demokraté do vlády s nereformovanými komunisty nepůjdou, protože by prý ztratili až třetinu svých voličů. Ačkoli můžeme o upřímnosti náhlého Paroubkova antikomunismu se značnou nadějí na úspěch pochybovat, tato jeho slova bychom mu měli věřit. ČSSD totiž KSČM do vlády nikdy nevezme. Ledaže by sociální demokraté přišli o rozum.
Co nám říká dnešek o budoucnosti Evropy?
Václav Klaus | 20. 2. 2009
Budoucnost Evropy je nepochybně tématem, které přesahuje naši současnost. Je však otázka, zda je i výzvou, respektive v jakém smyslu.
Paměti jako duševní terapie
Barbora Osvaldová | 20. 12. 2008
Knihu Stanislava Budína Jak to vlastně bylo je možné číst několika způsoby a v různých kombinacích. Generace pamětníků si může oživit události, na které se pomalu zapomíná. Například odmítavé postoje prvorepublikové KSČ k T. G. Masarykovi nebo hlasování komunistických poslanců proti rozpuštění nacistické strany v takzvaných Sudetech ve třicátých letech. Generace synů, dcer a vnoučat v jeho biografickém líčení možná najde pozadí některých postojů, které levice mezi dvěma světovými válkami zastávala. A generace pravnuků v údivu čte o rocích, kdy osud strany, míněno komunistické, byl důležitější než život jedince.
Smířit se sami se sebou
Pavel Švanda | 20. 12. 2004
Prezident republiky pronesl 28. října 2004 výzvu ke "smíření se s námi samými, ke smíření se s naší vlastní minulostí". Ačkoliv slova Václava Klause bývají živě komentována do třetího kolena, tato úvaha pronesená při významné příležitosti propadla jaksi do ticha. Jistěže také proto, že mediální lobby vidí ve smířlivosti neprodejný ležák. Sváry jsou komerčně vítanější. Ale kulturní a politický problém ochoty-neochoty ke smířlivosti-nesmířlivosti leží v našem osudu hlouběji než na úrovni případné mediální debaty.
Léto 1989 – poslední triumf Solidarity?
Před patnácti lety se v Polsku začal definitivně hroutit komunismus
Josef Mlejnek jr. | 20. 7. 2004
Strana 1 | 2
Partnerský časopis
Inzerce
