ČSSD
Volby Petra Nečase
Premiér a jeho možnosti v současné politické situaci
Jakub Janda | 16. 5. 2011
Události posledních týdnů stojí za výčet: kauza Jaroslava Škárky, nahrávky Kristýny Kočí, rezignace Víta Bárty, rezignace Radka Johna, kontroverzní finanční machinace Michala Babáka a nahrávka opilé porady Víta Bárty. Po poslední z kauz se začaly z řad koaličních poslanců ozývat hlasy, že s Věcmi veřejnými již vládnout nechtějí. Jaké jsou možné scénáře?
Komunální volby v Praze a otázka ústavnosti
Jakub Charvát | 4. 3. 2011
Po předchozích neúspěších se stížnostmi na manipulaci s volebními pravidly před pražskými komunálními volbami u Nejvyššího správního soudu a bezprostředně po nich u Městského soudu se menší politické strany obrátily se stížností na neplatnost voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy na Soud ústavní, a to zejména s odkazem na nové vymezení volebních obvodů. Jak na tuto kauzu pohlížet?
Přímá volba prezidenta
Jak, kým… Nebo vůbec ne?
Vlastimil Havlík | 31. 1. 2011
Za posledních přibližně patnáct let jsme si už zvykli, že čas od času se ve veřejné diskusi objeví hlasy volající po zavedení přímé volby prezidenta. Hlasy jsou to někdy důrazné (zejména v období posledních dvou voleb hlavy státu), v řadě případů dokonce přetavené ve více či méně detailní (a více či méně povedené) návrhy změn Ústavy ČR. Po nástupu vlády Petra Nečase a jasně stanoveném cíli vlády přenést volbu prezidenta z parlamentu na občany se zdá být více než kdy jindy pravděpodobné, že v brzké době čeká Českou republiku prozatím největší zásah do konstelace politického systému od rozpadu federace.
ČSSD: Směr Paroubek, či Blair?
Mezi blairovským pojetím zodpovědné levicové politiky a krajně levicovým populismem
Jakub Janda | 21. 1. 2011
Po tvrdém paroubkovském období přišel tichý, nevýrazný podzim. Bohuslav Sobotka sice slavil vítězství v komunálních volbách, ovšem v kontrastu předvolebních hesel o demontáži kmotrů s následným uzavíráním velkých koalic moc kredibility nezískal.
Bezčasí v matce měst
Ještě k velké koalici v Praze
Jan Frank | 23. 11. 2010
Jak už to v české politice chodívá, událost, jakou je současná velká koalice na pražské radnici, obvykle podnítí nejprve vzrušenou reakci idealistů, kterou posléze vyváží ohlasy střízlivější, nebo dokonce zcela „reakční".
Témata Nečasovy vlády se na pravici diskutovala už v roce 1996…
Ondřej Šlechta | 16. 11. 2010
...říká v rozhovoru Lubomír Kopeček, docent politologie z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a autor nedávno vydané knihy Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997.
ODS se musí zbavit kvazipravičáckého tuku
Jan Frank | 8. 11. 2010
Když se na posledním kongresu změnila „první pětka" ODS, nový místopředseda strany Pavel Blažek, jenž se ujal stranických záležitostí, kdesi pronesl zajímavou poznámku: „Problémem ODS je, že si až příliš zvykla na erár." Je to jeden z mála názorů zpoza statického horizontu posledních měsíců monotónně pravícího, jak je ODS hluboce zasažena korupcí, klientelismem a lobbingem.
Paroubek se porazil sám
Josef Mlejnek jr. | 2. 6. 2010
Česká republika určitě nezažila paradoxnější volby. Vítězní sociální demokraté de facto dopadli jak sedláci u Chlumce, zatímco ODS s nejhorším volebním výsledkem ve svých dějinách začíná sestavovat vládu. A to se stranami, jež by se jako jediné daly označit za vítěze voleb, tedy s TOP 09 a Věcmi veřejnými.
Vstali noví bojovníci
Co vyplývá z výsledků dosud nejzajímavějších parlamentních voleb
Jiří Holík | 31. 5. 2010
Pokud si voliči od právě uzavřených parlamentních voleb slibovali změnu, mohou být navýsost spokojeni. Po posledním květnovém víkendu totiž přestaly platit některé základní pravdy české politiky.
Vláda mezi plným a implicitním mandátem
Michal Petřík | 5. 5. 2010
Před rokem, po historicky vůbec prvním parlamentním vyslovení nedůvěry vládě, podepsali představitelé čtyř politických stran po nedlouhých jednáních „Předběžnou dohodu o přechodu k předčasným volbám a o vzniku překlenovací vlády složené z nestranických odborníků". Vznikl duhový půdorys vládnoucí většiny demokratických stran; jedinou ve Sněmovně zastoupenou stranou, která se dohody neúčastnila, byla KSČM. Ačkoliv tuto situaci nelze označit za standardní, v demokraciích k nim dochází.






