Polsko
Mohou mít Evropané stejný postoj k minulosti?
Jakub Lubelski | 17. 12. 2009
Evropské společenství lze definovat mnoha způsoby, osobně jsem ovšem velmi skeptický ohledně možnosti vytvoření evropského společenství paměti a (v jeho důsledku) evropského politického společenství. Pokusím se vysvětlit proč.
Postpolitika: pro pravici nepřítel číslo jedna
Michał Szułdrzyński | 4. 12. 2009
Ačkoli dnes polskou politickou scénu ovládá pravice, její převaha se brzy může stát minulostí. Jejím největším nepřítelem je ona sama. Ne levice, ale technokratický způsob vlády vlastní většině Občanské platformy (PO), ale i některým skupinám uvnitř Práva a spravedlnosti (PiS). Nazval bych jej postpolitikou nebo liberálním populismem. Byť termín užívají především sociologové a politologové, pro mě je důležité, jakým způsobem funguje v polské veřejné debatě.
Politika je něco jiného než akademický seminář
Rozhovor s Ryszardem Legutkem
Josef Mlejnek | 19. 10. 2009
Polský filozof a poslanec Evropského parlamentu za stranu Právo a spravedlnost (PiS) poskytl Revue Politika rozhovor u příležitosti semináře, jenž se uskuteční 22. října 2009 v 17.00 v pražském Autoklubu (Opletalova 29). V Centru pro studium demokracie mu letos vyšla kniha Ošklivost demokracie a jiné eseje.
Ošklivá demokracie
Legutkovy eseje boří posvátné modly dneška
Ondřej Šlechta | 9. 10. 2009
Český čtenář nemá v současné době příliš šancí seznámit se s myšlením konzervativních autorů aktuální světové provenience, nemluvě o scéně domácí. Od vydání fenomenální Kirkovy knihy Konzervativní myšlení uplynula už řada let a od smrti Vladimíra Čermáka je české intelektuální prostředí až na některé výjimky „konzervativně chudé". V roce 2006 vyšla slavná Smrt západu Patricka Buchanana, avšak při vší úctě, přes nesčetné skvělé postřehy, ji nelze považovat za „průvodce konzervatismem"; je orientována spíše na kulturní problematiku a praktickou situaci ve Spojených státech. Změna přichází nyní - v podobě průřezové sbírky tvorbou polského konzervativního publicisty Ryszarda Legutka, jíž vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury.
Léto 1989 – poslední triumf Solidarity?
Před patnácti lety se v Polsku začal definitivně hroutit komunismus
Josef Mlejnek jr. | 20. 7. 2004
Nice, nebo smrt
Vít Hloušek | 20. 1. 2004
Nevydařený summit Evropské unie v Bruselu, který se konal 12.-13. prosince loňského roku, bývá velmi často interpretován jako krach úsilí o posunutí evropské integrace do nové - jaksi předem se předpokládá, že kvalitnější - dimenze. Vzhledem k obecné vlastnosti hledat za neúspěchem vždy nějakého obětního beránka dopadá ostrá kritika zejména na odpůrce návrhu evropského Konventu a jmenovitě na Polsko. Poláci jsou ale v tomto případě nevinní. Vykonali pouze "špinavou práci", za kterou by jim diplomaté (nejen) z ostatních kandidátských zemí měli co nejsrdečněji poděkovat. Pokud bychom hledali viníka krachu bruselského summitu, který nedokázal přimět alespoň k formální demonstraci jednoty a rozhodnosti ani Silvio Berlusconi, neuspěli bychom ani s Finskem, Velkou Británií či Španělskem, které dávaly od začátku jasně najevo svůj radikálně opoziční postoj k návrhu ústavy. Museli bychom patrně poukázat na nenapravitelné eurooptimisty ovládající jednání Konventu, kteří hrubě překročili původní mandát a přišli s kontroverzním a ve svém důsledku zhoubným návrhem evropské ústavy, která od začátku neměla dostatečnou politickou podporu.
„Zázrak na Visle“ a nejen tam
Několik poznámek k uskutečněným referendům o přistoupení k EU ve středovýchodní Evropě
Michal Kubát | 20. 6. 2003







