neokonzervatismus
Česká republika se chovala jako poskok
Recenze knihy Co nezavály písky Mezopotámie
Ondřej Šlechta | 18. 11. 2011
Shodou okolností v době, kdy americká administrativa hovoří o definitivním odchodu svých ozbrojených sil z Iráku, spatřila světlo světa kniha, která bude oceňovaná i nenáviděná, budou se k ní vracet komentátoři s poukazem, že věci v ní popisované se mohly při troše dobré vůle odehrát jinak, stejně jako se najdou tací, kteří budou její závěry relativizovat. Buď jak buď, nikdo jí nebude moci upřít, že je založena na faktech a hlubokých profesních zkušenostech.
Revoluce v Egyptě a podivná spojenectví v Americe
9. 3. 2011
Jestliže válka v Iráku znamenala vznik podivných politických spojenectví, pak to, co se děje v souvislosti s arabskými revolucemi, je už opravdu zvláštní.
Obnova konzervatismu
Zpráva o naší smrti byla značně přehnaná
10. 12. 2010
Co se stalo s konzervatismem? Neměl už být dávno pod drnem? Neslýchali jsme již dávno sebevědomé názory o jeho nadcházejícím úpadku, naposledy v době voleb do Kongresu v roce 2006? Ty názory byly tak ohlušující, že jsem se je během ledna 2007 pokusil vyvrátit. Svůj text jsem uzavřel povzbuzujícím zvoláním, že konzervatismus mrtvý není. Tento závěr jsem však napsal dva roky před tím, než se americkým prezidentem stal nejlevicovější kandidát za uplynulých padesát let.
Jakým socialistou je Barack Obama?
24. 6. 2010
Tvrzení, že Barack Obama je socialistou, bylo pro předvolební kampaň v roce 2008 charakteristické. Jeho oponent John McCain využil jeden Obamův improvizovaný proslov o nutnosti šíření bohatství a návrhy na zvýšení daní bohatým jako důkaz jeho socialistické povahy. Útoky republikánů byly odmítány s tím, že k podobným označením není důvod. Po dvou letech Obamova prezidentování již máme dostatek materiálu, abychom se ptali znovu: Jakým socialistou je Barack Obama?
Od senátora-rebela po rebelující daňové poplatníky
60 let americké poválečné pravice: od McCarthyho po čajové parties
Roman Joch | 23. 3. 2010
Americký konzervatismus byl odepisován již mnohokrát. Naposledy před rokem, na začátku Obamovy vlády, tak učinil redaktor The New York Times Sam Tannenhaus v knize s výmluvným názvem The Death of Conservatism. Rok se s rokem sešel a všechno je jinak. Americký konzervatismus byl odepisován zbytečně. Představuje totiž sílu, která jen tak nezmizí. Jeho kořeny jsou mnohem hlubší a jeho životaschopnost mnohem silnější, než se na první pohled zdá.
Neoconi a násobilka
Reakce na rozhovor s Petrem Hájkem v Revue Politika 10/2008
Vladimír Gregor | 29. 1. 2009
Provokativní titulek je základ, to nemusím být ani poradce. Ale hledání podobností mezi posledními prezidentskými volbami v USA a porážkou ODS v loňských dvojích volbách (v rozhovoru s Petrem Hájkem v Revue Politika 10/2008 – pozn. red.), to je jiná káva. To už to musím mít v hlavě pořádně srovnané a rozlišovat jasně mezi dobrem a Dobrem, neokonzervativci první a druhé generace, starším a mladším Kristolem, neexistujícím výstřelem z Aurory a mediálně stvořeným Usámou bin Ládinem. Nemůžu ani ignorovat to, že islámský terorismus vytvořila americká vláda 11. září 2001.
Proč bych volil Obamu
S Petrem Hájkem o pravici, levici a oranžové vlně
Bohumil Pečinka | 20. 12. 2008
Prezident Václav Klaus ho nedávno v televizi označil za svého klíčového politického poradce. Zástupce kancléře prezidentské kanceláře Petr Hájek (58) současně dlouhá léta plní roli intelektuálního provokatéra. Na jaře 2009 vydává knihu aktuálních politických esejů s názvem Smrt ve středu (Dokořán), a proto jsme rozhovor začali úvahou o společných rysech amerických prezidentských a krajských voleb v České republice.
Strana 1







