Spojené státy americké
Zaostřeno na egyptská opoziční hnutí
Jana Al Oukla | 11. 2. 2011
Egyptské události vynesly do centra pozornosti zejména Muslimské bratrstvo, objevily se spekulace o možné islamizaci po staletí muslimské země. Zapomnělo se, že Egypt byl a je vůdčí silou islámské kultury a sídlem neuznávanější univerzity al-Azharu, která vzdělává nejen islámské učence a právníky, ale také lékaře, inženýry či překladatele (chlapce i dívky). Klíčem k pochopení celé tamější situace je v současnosti ponejvíce internet.
Nový START: starý Kissingerův trojúhelník?
Jakub Janda | 4. 2. 2011
Finální a pravděpodobně již neodvratitelná ratifikace nového STARTu přináší otázku: je úmluva o snížení počtu jaderných ukázkou brilantního politického marketingu, Obamova skvělého geostrategického úsudku nebo obojím?
Hmongové a jejich vůdce
Zemřel údajně největší hrdina války ve Vietnamu
Ondřej Šlechta | 24. 1. 2011
Jednou z polozapomenutých oblastí historie studené války zůstává pohnutý osud Laosu. Šestého ledna 2011 ve věku 81 let zemřel v americkém exilu muž, kterého bývalý šéf CIA Colby nazval největším hrdinou války ve Vietnamu. Laoský generál Vang Pao, představitel národa Hmongů. V šedesátých letech bojoval po boku USA proti severovietnamským a laoským ultralevicovým silám.
Vládnou nám bezcitné děti
23. 11. 2009
Američané jsou čím dál víc deprimováni a jejich vůdcové si toho nevšímají.
Clintonova socha – pomník ostudě a selhání
Ondřej Šlechta | 11. 11. 2009
Přibližně před týdnem odhalil bývalý americký prezident Bill Clinton v ulicích kosovské Prištiny vlastní sochu, která má být vyjádřením vděku kosovských Albánců za to, že před deseti lety nařídil bombardování Jugoslávie. Bill Clinton, jenž byl klíčovým hráčem dodnes kritizované a problematické akce (byť například bývalý český prezident Václav Havel ji považoval za snesitelnou, neboť se údajně jednalo o „humanitární bombardování"), dostal jako výraz vděku třímetrovou sochu, tedy v nadživotní velikosti. Clintonovo dojetí a pýchu nad vlastním dílem kalí fakt, že představa jeho rozhodného přístupu, který tehdy vedl k nejlepšímu možnému řešení situace, je pouhou iluzí vytvořenou PR a médii.
Návrat izraelských existenciálních obav
5. 11. 2009
Izraelci se v kreslených vtipech, novinách i rozhovorech u večerního stolu povzbuzují. Pro případ války s Íránem.
Lze vyhrát válku v Afghánistánu?
Patrick J. Buchanan | 25. 8. 2009
„Tálibán vítězí: vrchní velitel amerických sil v Afghánistánu upozorňuje na narůstající ztráty." Tímto začíná úvodník na titulní straně The Wall Street Journal. První odstavec pokračuje v obdobném duchu: „Tálibán získal v Afghánistánu převahu. Vrchní americký velitel přiznává, že Amerika je po osmi letech nucena měnit svou strategii dalším navyšováním počtu jednotek především v oblastech s vysokou koncentrací populace, jakou představuje kupříkladu město Kandahár, domov tálibánského odporu."
Klíč ke Kyjevu
Západ se bez svébytné politiky vůči Ukrajině neobejde
16. 7. 2009
Ve Foreign Affairs z května/června 2009 vyšla esej Adriana Karatnyckého a Alexandera J. Motyla, v níž vysvětlují, proč by Západ měl věnovat pozornost současnému zhoršení rusko-ukrajinských vztahů: bezpečnost Ukrajiny je klíčová pro stabilitu Evropy. Karatnycký s Motylem dokazují, že je třeba, aby Západ měl mimo ruské i samostatnou ukrajinskou politiku.
Schůzka v Moskvě a budoucnost rusko-amerických vztahů
Ondřej Šlechta | 8. 7. 2009
Tak je to tady. Na první pohled se zdá, že si Rusko se Spojenými státy padly okolo krku. Předběžná dohoda o příštím omezení jaderných arzenálů podepsaná prezidenty Obamou a Medveděvem jistě znamená posun ve vzájemných vztazích obou zemí a je dobrou zprávu pro svět. Obamou podaná ruka ke spolupráci ovšem není anulováním a restartem. Nedořešené otázky zůstávají - vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO a problém protiraketového štítu. To nás vrací zdánlivě na začátek, protože přes úsměvy aktérů schůzek Obama-Medveděv a Obama-Putin nedošlo k rozřešení zásadních uzlových bodů vzájemných vztahů.







