pravice
Vize 2020: Velká deziluze
Dušan Šrámek | 5. 3. 2010
ODS v polovině února představila svou Vizi 2020. Materiál by měl stanovit perspektivy České republiky na dalších deset let a nastínit cesty, jak jich dosáhnout, pokud občanští demokraté ponesou vládní odpovědnost. Poptávka po podobném dokumentu vznikla jako reakce určité části ODS na neexistující diskusi ve straně. Poslední kongresy se bohužel staly pouze přehlídkou předem připravených projevů a na řádnou diskusi o směřování ODS se nedostávalo. Přestaly se konat i ideové konference, které reagovaly na nově se objevivší politické problémy a společenské výzvy. Současné vedení ODS bylo k přijetí jakéhosi politického dokumentu - či lépe řečeno k formulování ideových východisek - dotlačeno posledním kongresem. Je však otázkou, do jaké míry se expertnímu týmu Vize 2020 podařilo volání části členské základny po vyjasnění ideových východisek vyslyšet.
Postpolitika: pro pravici nepřítel číslo jedna
Michał Szułdrzyński | 4. 12. 2009
Ačkoli dnes polskou politickou scénu ovládá pravice, její převaha se brzy může stát minulostí. Jejím největším nepřítelem je ona sama. Ne levice, ale technokratický způsob vlády vlastní většině Občanské platformy (PO), ale i některým skupinám uvnitř Práva a spravedlnosti (PiS). Nazval bych jej postpolitikou nebo liberálním populismem. Byť termín užívají především sociologové a politologové, pro mě je důležité, jakým způsobem funguje v polské veřejné debatě.
ODS a zánik tradiční pravice a levice
O dozvucích loňských krajských a senátních voleb
Stanislav Máselník | 9. 2. 2009
ODS jásá. Nedávno prošla tak hlubokou sebereflexí, že usoudila, že je nejlepší nechat ve vedení strany vše při starém. Trefně to shrnul Jiří Pehe, který o posledním stranickém sjezdu ironicky poznamenává, že „zatímco sjezdovým sálem burácelo slovo ,změna‘, zacementovala se strana v pozicích, které povedou k jejímu dalšímu pádu“. Stranický sjezd spory v ODS nevyřešil.
Promarněná obroda
Ondřej Šlechta | 6. 2. 2009
Po podzimním debaklu ODS v krajských a senátních volbách mnozí nespokojenci zoufali nad tristní situací české pravice, která potřebuje obrodu a novou krev do žil. Byly zahájeny určité diskuse, jejichž aktéři postupně odkryli karty a poodhalili podstatu nově vznikajících pravicových projektů, které se měly stát důstojnou konkurencí ODS v oblastech, kde tato strana údajně trpí nedostatky (hodnotová politika, evropská integrace), případně se stát jejím politickým partnerem. S odstupem času však můžeme se zklamáním konstatovat, že celá pravicová obroda pomalu směřuje k parafrázi nejmenovaného klasika: když se sejdou dva Češi, založí si tři strany.
Neoconi a násobilka
Reakce na rozhovor s Petrem Hájkem v Revue Politika 10/2008
Vladimír Gregor | 29. 1. 2009
Provokativní titulek je základ, to nemusím být ani poradce. Ale hledání podobností mezi posledními prezidentskými volbami v USA a porážkou ODS v loňských dvojích volbách (v rozhovoru s Petrem Hájkem v Revue Politika 10/2008 – pozn. red.), to je jiná káva. To už to musím mít v hlavě pořádně srovnané a rozlišovat jasně mezi dobrem a Dobrem, neokonzervativci první a druhé generace, starším a mladším Kristolem, neexistujícím výstřelem z Aurory a mediálně stvořeným Usámou bin Ládinem. Nemůžu ani ignorovat to, že islámský terorismus vytvořila americká vláda 11. září 2001.
Proč bych volil Obamu
S Petrem Hájkem o pravici, levici a oranžové vlně
Bohumil Pečinka | 20. 12. 2008
Prezident Václav Klaus ho nedávno v televizi označil za svého klíčového politického poradce. Zástupce kancléře prezidentské kanceláře Petr Hájek (58) současně dlouhá léta plní roli intelektuálního provokatéra. Na jaře 2009 vydává knihu aktuálních politických esejů s názvem Smrt ve středu (Dokořán), a proto jsme rozhovor začali úvahou o společných rysech amerických prezidentských a krajských voleb v České republice.
Kam vedou změny ODS?
Pavel Bárta | 20. 12. 2004
ODS se mění. Vyklubala se z vejce Občanského fóra a pevně se zabydlela na české politické scéně. Z místa vlajkové lodi revoluce v letech 1992-96 sestoupila po skluzavce dvou oposmluv do role čisté opozice, z miláčka médií se stala rituálně proklínaným ďáblem novinářské kavárny. Deset let stál v jejím čele nejúspěšnější politik polistopadové éry a dnes má v čele teprve druhého předsedu, který nemůže Václava Klause napodobit ani nahradit. Popravdě řečeno, Mirek Topolánek se o nic takového ani nepokouší.
Triumf pravicových regionálních politiků
Stanislav Balík | 20. 11. 2004
Proevropský pravičák
Může pravicový politik zastávat proevropské postoje?
Michal Tošovský | 20. 10. 2004
V evropských volbách se nám objevilo heslo "proevropská pravicová alternativa". Bohužel jsem nezaznamenal, že by se někdo pokusil toto zajímavé slovní spojení rozebrat. Zdá se totiž, že odpovědi na otázky, skryté v tomto sousloví, mohou být pomocí pro formulování české pravicové politiky vůči Evropské unii. Podle mého soudu je postava "proevropského pravičáka" pouze z říše pohádek. Argumenty snesu dále a přivítám, pokud budou diskutovány a oponovány z obou stran - pravičáků "proevropských" i "realistických".
Strana 1 | 2
Partnerský časopis
Inzerce
