volby
Staré vs. nové strany
Ne každá změna musí být k lepšímu
Stanislav Balík | 16. 1. 2012
Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další.
Zoufalství republikánů
Před primárkami odpadli téměř všichni nadějní kandidáti
Ondřej Šlechta | 2. 1. 2012
Před stranickými primárkami, které rozhodnou o tom, koho vyšlou republikáni do boje o Bílý dům proti současnému prezidentovi Baracku Obamovi, stihlo republikány další nepříjemné překvapení. Poté co vyhasly naděje vkládané do texaského guvernéra Ricka Perryho, který totálně pohořel v televizní debatě, „pozastavil kampaň" také byznysmen a bývalý šéf fastfoodového řetězce Godfather´s pizza Herman Cain. Tomu zlomilo vaz obvinění, že je dlouhodobě nevěrný manželce a následné tvrzení několika žen, které měl Cain údajně sexuálně vydírat.
Kdy začala voličská emancipace?
Polozapomenutá kauza preferenčních hlasů Koalice v roce 2002
Vojtěch Navrátil | 23. 12. 2011
Ve sněmovních volbách v roce 2002 došlo oproti předchozím volbám v druhé půli 90. let ke zdvojnásobení míry využití preferenčních hlasů. Způsobili to především voliči Koalice, kteří v těchto volbách „vykroužkovali" řadu kandidátů US-DEU. Titíž voliči využívali preferenčních hlasů už v krajských volbách o dva roky dříve. Tentokrát se je ovšem naučili lépe využívat.
Arabské prob(o)uzení?
Rozhovor s Terezou Spencerovou, tentokrát o prvním kole egyptských parlamentních voleb
Pavel Kopecký | 5. 12. 2011
Spoléhat se u nás na běžně dostupné zpravodajství z Blízkého východu se nevyplácí. Hodnocení médií jsou buď plná frází, nebo programově jednostranná. Názor Terezy Spencerové představuje alternativu vycházející z jejího dlouhodobého odborného zájmu a mnoha osobních zkušeností z regionu.
Bomba jménem Palikot
Josef Mlejnek jr. | 4. 11. 2011
Letošní polské parlamentní volby měly cosi společného s prezidentskými volbami z roku 1990, které v Polsku znamenaly první plně soutěživé volební klání po pádu komunismu (historické a průlomové volby z června 1989 za plně svobodné označit nelze). Zvítězil v nich sice Lech Wałęsa, ale Polsko zažilo šok z toho, že namísto premiéra Tadeusze Mazowieckého, předpokládaného Wałęsova soupeře, se s Wałęsou ve druhém kole utkal populista Stanisław Tymiński. Emigrant, žijící a podnikající v Kanadě a Peru, podezíraný z toho, že je loutkou „starých struktur" ze Státní bezpečnosti, tvrdě atakující komunistické i solidaritní elity coby údajné strůjce jednoho velkého podvodu na voličích. Druhé kolo se tak proměnilo v plebiscit proti extremismu, v němž sice Lech Wałęsa drtivě zvítězil, nicméně pachuť z Tymińského zůstala.
Uhlasujeme se k smrti?
Pár poznámek k chiméře vědeckého konsenzu
Ondřej Ryčl | 24. 10. 2011
Vyprávěl mi kamarád, který příležitostně pracuje jako průvodce na cykloturistických výletech, že si před pár lety začal všímat něčeho zvláštního. Skupinka turistů dojede na křižovatku a řeší, kudy dál. Mají s sebou mapy i průvodce (mého kamaráda), jenž ví, kterou cestou se vydat, ale turisté o dalším postupu rozhodují tak, že hlasují. Tedy nikoliv nahlédnutím do mapy či konzultací s někým, kdo to tam dobře zná, obecně řečeno sběrem a vyhodnocením relevantních informací, ale volbou. Když se mu to stalo poprvé, byl překvapený, kladl odpor, hádal se. Teď už to nechává být. Nechá je, ať si svobodně odhlasují, kam že pojedou, a průvodcování převezme, až když cesta končí někde na smetišti, mezi bednami v továrním skladišti či na jiném bezvýchodném místě. Oč jsou turisté zpočátku spokojenější, jak to pěkně vyřešili, o to jsou na konci naštvanější, kde skončili. I takové příběhy přináší postmoderní doba.
Polsko na posuvné Platformě
Proměny čtyřleté vlády Donalda Tuska
Ondřej Ráva | 30. 9. 2011
„Nejsme ani pravicí, ani levicí. (...) Stali jsme se Novým středem." Tato slova premiéra Donalda Tuska z oficiálního volebního programu Občanské platformy (PO) dobře symbolizují, jak radikální proměnou tato formace během čtyř let vládnutí prošla. Dříve otevřeně deklarovala svou pravicovost. Tato skutečnost však v Česku zůstává nepovšimnuta. Podobně jako řada dalších změn, k nimž v posledních letech u našich sousedů došlo. Což je škoda, protože právě tyto změny určují dramatičnost nadcházejících polských parlamentních voleb i skutečný smysl rozhodnutí, které Poláci 9. října učiní.
Donald I. Neporazitelný?
Polsko před parlamentními volbami
Josef Mlejnek jr. | 5. 9. 2011
Průzkumy před parlamentními volbami, které v Polsku proběhnou 9. října, byly doposud zajímavé v zásadě kvůli třem parametrům: zaprvé, o kolik procent vede Občanská platforma (PO) premiéra Donalda Tuska před hlavní opoziční silou, stranou Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského; zadruhé, překročil-li postkomunistický Svaz demokratické levice (SLD) o něco málo hranici 10 %, či zda za ní o něco málo zaostává; a zatřetí, zda Polská lidová strana (PSL), menší koaliční partner v Tuskově vládě, překonává pro vstup do Sejmu životně důležitou pětiprocentní laťku.
ODS rok po výprasku: strana bez politické vášně
Jan Frank | 31. 8. 2011
Průzkumy volebních preferencí ukazují, že o ODS mezi voliči stále není zájem hodný nestora české pravice. Že obrodný proces teprve začal, ODS jako vládní strana doplácí na reformy a průzkumy je nutno brát s rezervou? Jistě. Na druhou stranu, zhodnotíme-li rok trvající snahu ODS „něco dělat" (aby v dalších volbách zase neztratila takřka milion voličů), otázka průzkumů se zadními vrátky logicky vrací. Existuje-li ve vedení ODS něco jako strategie, podle všeho se očekává, že k návratu voličů povede sama personální obměna ve vedení strany, trocha toho pokání a zvládnutý souboj s TOP 09. Což je v podstatě důvod pro to nedělat nic.
Průšvih sjednocené Evropy v stručném, nikoliv úplném přehledu
Ota Filip | 24. 6. 2011
Kdyby naši pradědečkové byli moudřejší, mohli jsme se v Evropě sjednotit dejme tomu už v roce 1913 a vyhnuli bychom se dvěma světovým válkám a hrůzám, které nám všem přinesly. Teď jsme, se zpožděním přibližně jednoho století, sen o sjednocení Evropy uskutečnili. Evropa je sice nejmocnější hospodářskou velmocí na světě, světadílem bez válek, ale v krizi předznamenávající konec krátkého snu o sjednocení, které bohužel nevyřešilo četné problémy a chronické nemoci, jimiž Evropa trpí. Bez přehánění, a aniž bych hodlal zastrašovat, si dovolím tvrdit, že žijeme v období srovnatelném se starořímskou dekadencí, krátce předtím, než se bezbranný a dějinami vyčerpaný Řím vzdal náporu barbarů.
Strana 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
