ODS
Kdo vzkřísí uhynulé kořínky ODS?
Jan Frank | 14. 6. 2010
Volební kongres ODS bude o nadcházejícím víkendu bránit její dvoucifernou politickou identitu, po léta branou coby samozřejmost a základ sebevědomí průměrného člena ODS.
Paroubek se porazil sám
Josef Mlejnek jr. | 2. 6. 2010
Česká republika určitě nezažila paradoxnější volby. Vítězní sociální demokraté de facto dopadli jak sedláci u Chlumce, zatímco ODS s nejhorším volebním výsledkem ve svých dějinách začíná sestavovat vládu. A to se stranami, jež by se jako jediné daly označit za vítěze voleb, tedy s TOP 09 a Věcmi veřejnými.
Vstali noví bojovníci
Co vyplývá z výsledků dosud nejzajímavějších parlamentních voleb
Jiří Holík | 31. 5. 2010
Pokud si voliči od právě uzavřených parlamentních voleb slibovali změnu, mohou být navýsost spokojeni. Po posledním květnovém víkendu totiž přestaly platit některé základní pravdy české politiky.
Koho letos volit?
Analýza volebních programů stran pravice a středu
Miroslav Mareš | 10. 5. 2010
Volby do Poslanecké sněmovny přinášejí pro politické strany nutnost vypracovat volební programy. V roce 2010 je způsob jejich vytváření i prezentace poměrně konveční (nebyl např. využit žádný netradiční způsob postupného uveřejňování programu, jako to učinila ODS ve formě volebního desatera v roce 2002, kdy svůj program kompletně zveřejnila až týden před volbami). Určitým specifikem je to, že některé nově vzniklé strany využívají svá původní či obecně pojatá programová prohlášení jako volební program - např. Strana práv občanů Zemanovci a do určité míry i Věci veřejné. Tato situace částečně evokuje první polistopadové volby v roce 1990, kdy se rovněž využívaly první programové listiny i jako volební programy, byť u mnohem většího množství subjektů, než je tomu v současnosti.
Vláda mezi plným a implicitním mandátem
Michal Petřík | 5. 5. 2010
Před rokem, po historicky vůbec prvním parlamentním vyslovení nedůvěry vládě, podepsali představitelé čtyř politických stran po nedlouhých jednáních „Předběžnou dohodu o přechodu k předčasným volbám a o vzniku překlenovací vlády složené z nestranických odborníků". Vznikl duhový půdorys vládnoucí většiny demokratických stran; jedinou ve Sněmovně zastoupenou stranou, která se dohody neúčastnila, byla KSČM. Ačkoliv tuto situaci nelze označit za standardní, v demokraciích k nim dochází.
Česko bez nepřítele a identity
Zahraniční politika českého státu na rozcestí
Lukáš Hoder | 30. 4. 2010
Má Česká republika zahraniční politiku? Podle některých odhadů se bilaterální vztahy ČR s mnoha evropskými zeměmi za poslední roky až z 80 procent přesunuly na úroveň Evropské unie nebo dalších mezinárodních organizací, kandidatura Česka do Rady bezpečnosti OSN ztroskotala podobně jako předsednictví Rady EU a programové prohlášení současné české vlády Jana Fischera na jakoukoliv konkrétnější proklamaci zahraniční politiky raději rezignuje zcela.
Krize české politiky a její skutečná příčina
František Mikš | 29. 4. 2010
Jako člověku, který byl mnoho let šéfredaktorem časopisu zabývajícího se politikou, se mi tento text nepíše snadno. Vždy jsme se v měsíčníku Proglas, později v Revue Politika a také nyní v časopisu Kontexty stavěli proti paušálním odsudkům politiků, útokům na politické strany, hledání třetích cest nepolitické politiky, hospodskému i intelektuálskému tlachání o tom, jak jsou politici hloupí a stranická politika zkorumpovaná. Snažili jsme se ukázat, jak politika funguje či jak by fungovat měla, že má být především střetem idejí, transparentní arénou k prosazování zájmů a také půdou pro hledání kompromisů, byť se nám vždy nemusejí líbit. Náš pohled na stranickou politiku byl realistický, obhajovali jsme její pozitivní funkci navzdory občasným negativním jevům, které k ní nepochybně patří. Dnes je však bohužel stále více zřejmé, že česká politika svoji funkci přestává plnit a negativní tendence v existujících politických stranách převládají. Při pohledu na úroveň většiny politiků, a především jejich motivaci pro „dělání" politiky, člověk stěží potlačuje pocit znechucení. Tak až sem jsme dospěli po dvaceti letech svobody?1
ODS a konzervatismus
Jan Frank | 23. 4. 2010
Mirek Topolánek prý nebyl dost konzervativní, proto padl. O ODS uvažoval takto: „My víme, kým jsme. Víme, že spojujeme všechny tři hlavní proudy pravicového, nesocialistického myšlení. Jsou mezi námi konzervativci, liberálové i křesťanští demokraté. Je to genetická výbava, která zaručuje, že nikdy nepodlehneme žádnému z módních a ve své podstatě vždy levicových trendů." Teď je pryč, zůstává ale implicitní očekávání, že inovovaná ODS konzervativním maximám dostojí lépe než v jeho éře. Nálepku konzervativnosti ODS doposud neupírali ani novináři, zřejmě vcelku konzervativní, neboť tím, kdo vystupuje jako nová konzervativní síla bez adjektiv, je TOP 09. Jednou věcí jsou ale politologická šuplata, druhou debata o tom, co moderní konzervatismus znamená, a třetí to, zda vůbec může uspokojovat stranu zvyklou získávat ve volbách ne méně než 25 % hlasů.
Pochod pouští
Ondřej Šlechta | 19. 4. 2010
Často skloňovaná ideová vyprázdněnost české politiky se pochopitelně týká celého politického spektra. Je ovšem na místě s povzdechem uznat, že nejvíce myšlenkově plodnou stranu dnes představují komunisté, kteří jako jediní reprezentují ryze krajně levicový program. Tristní situace vládne na pravici. Ustavení Petra Nečase lídrem kandidátky nejsilnější pravicové strany má ODS dovést k vítězství. Ve skutečnosti pouze zakryje nepředstavitelnou vnitrostranickou řevnivost.
Nové vlnky se starým obsahem
Josef Mlejnek jr. | 19. 4. 2010
Předvolební průzkumy zveřejněné v polovině dubna spojoval takřka jednotný mediální titulek: Výměna leadera nepomohla, Nečas voliče netáhne. Horká kampaň ODS teprve začíná, a dají se proto očekávat jistá zlepšení, nikoliv však zázraky. Problémy ODS jsou totiž hlubší povahy a nelze je snadno odstranit pouhou výměnou náčelníka. Dobře vyniknou, porovnáme-li si tým občanských demokratů s jeho hlavními konkurenty.
Strana 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
