Francie
Francouzské lekce v Londonistánu
12. 7. 2010
Gilles Kepel a Philippe Roman ve svém textu porovnávají britské a francouzské zkušenosti se soužitím s imigranty muslimského původu, jež se mohou stát zdrojem poučení jak pro Spojené státy, tak pro další vyspělé země. Gilles Kepel je profesorem a vedoucím katedry blízkovýchodních a středomořských studií na Sciences-Po v Paříži, Philippe Roman je profesorem historie a mezinárodních vztahů na London School of Economics.
Velký návrat do Evropy
Dopady posledních dvou rozšíření EU pohledem Američana
11. 3. 2010
Přední expert amerického ministerstva zahraničních věcí na evropskou politiku David T. Armitage jr. se ve své zprávě pro Centrum pro analýzu evropské politiky pokouší odpovědět na otázku, jaký měl vstup tzv. středoevropské desítky do EU vliv na Unii jako celek. Armitage nejdříve krátce shrnuje vývoj vztahů od konce studené války, poté se pokouší posoudit, jak se novým členským zemím daří hrát evropskou hru. Nakonec uvádí několik pozitivních a negativních dopadů rozšíření.
Mohou mít Evropané stejný postoj k minulosti?
Jakub Lubelski | 17. 12. 2009
Evropské společenství lze definovat mnoha způsoby, osobně jsem ovšem velmi skeptický ohledně možnosti vytvoření evropského společenství paměti a (v jeho důsledku) evropského politického společenství. Pokusím se vysvětlit proč.
Francouzská lekce Obamovi
16. 10. 2009
„Prezidente Obamo, napřažená ruka Američanů má moji podporu. Co ale z Vašich nabídek k dialogu získalo mezinárodní společenství? Vůbec nic." Tak pravil francouzský prezident Nicolas Sarkozy 24. září 2009.
Klaus, pád vlády a ruské zájmy
Ondřej Šlechta | 2. 4. 2009
Za pád vlády může Václav Klaus a jeho údajné zákulisní praktiky. Šlo by nad tím mávnout rukou jako nad dalším z banálních obvinění, která jsou produktem napjatých mocenských vztahů mezi Hradem a jeho soupeři. Závažnější jsou nařčení, podle nichž Hrad tajně jedná na objednávku Ruské federace. Rusové si přejí rozvrat Evropy, a proto tajně podporují antilisabonské snahy. Jeden agent již působí (Declan Ganley), další byl odhalen (Klaus). Kolosálnější nesmysl si lze stěží představit.
Pějme píseň dvoukola?
Neznámé záludnosti známých volebních systémů
Josef Mlejnek jr. | 20. 5. 2004
V České republice propukne čas od času diskuse o potřebě zavést přímou volbu prezidenta. Přes všechny pádné argumenty proti, na něž zastánci přímé volby zpravidla nedokáží adekvátně reagovat, se "prezidentský diskurs" vrací s neodvratností střídání ročních dob. Za úvahu pak stojí i skutečnost, že zastánci přímé volby hlavy státu navrhují vždy pouze jeden způsob, jak takovou věc "zařídit": dvoukolovým většinovým systémem, kdy je v prvním kole třeba ke zvolení získat nadpoloviční většinu, a pokud se takový šťastlivec nevyskytne, následuje kolo druhé mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z kola prvního. Jak jednoduché, jak jasné... Naposledy s touto představou vyrukovala ČSSD, která hodlá změnit volební zákony, a to včetně zavedení přímé volby prezidenta. "Chceme prosadit dvoukolový systém, který funguje například u senátních voleb," citovaly 17. 5. 2004 Lidové noviny Stanislava Grosse.
Alexis de Tocqueville: Starý režim a revoluce
Anketa k vydání knihy
Tomáš Borovský, Jiří Hanuš, Roman Joch, Jiří Ogrocký, Milan Řepa, Daniela Tinková, Josef Válka | 20. 8. 2003
Strana 1 | 2


