Lisabonská smlouva
Kam dál po Lisabonu?
Tomáš Břicháček | 20. 1. 2010
Lisabonská smlouva vstoupila 1. prosince 2009 v platnost. Završila se tak anabáze, jež se vinula většinou první dekády nového tisíciletí a stála velké množství energie jak propagátory, tak oponenty dalšího prohlubování evropské integrace.
Pro odpůrce „stále užší Unie" byla v uplynulých letech euroústava (resp. Lisabonská smlouva jakožto momentální zosobnění centralizačních tlaků) hlavním tématem, ke kterému se vázala podstatná část jejich úsilí. Není proto překvapivé, že poté, co se reformu smluv nakonec podařilo prosadit, nastala u mnohých vedle deziluze také částečná dezorientace spojená s tápáním, pokud o otázku, jakým směrem napřít síly v rámci nového uspořádání; to vše na pozadí nejrůznějších prognóz dalšího vývoje EU.
Lisabonská smlouva přináší do struktury Evropské unie velmi významné změny a posouvá ji na cestě k centralizované federaci. Přesto by neměla být přeceňována. Je důležité si uvědomit, že není žádným bezprecedentním převratem, novým jevem ve vývoji evropské integrace. Je jen pokračováním dlouhodobých tendencí, toliko dalším projevem centralizační dynamiky, která je jedním z definičních znaků evropské integrace od jejího počátku. Není možné tvrdit, že před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost jsme byli suverénním státem a nyní suverenitu ztrácíme. Zásadním převratem z hlediska svrchovanosti byl již vstup do EU. Změny vyplývající z Lisabonu, jakkoli jsou velmi významné, už mají v tomto smyslu spíše kvantitativní než kvalitativní povahu. I z toho bychom měli vycházet při úvahách o dalším postupu.
Následující článek je příspěvkem do diskuse na téma, kam by měl proticentralistický tábor v České republice napnout své úsilí ve střednědobé budoucnosti.
Nová pětiletka EU pro oblast vnitra a justice
Tomáš Břicháček | 23. 12. 2009
Evropská rada 11. prosince 2009 schválila Stockholmský program. Nejvyšší představitelé členských států EU v něm deklarují obecné priority a politické cíle pro oblast vnitra a justice na období 2010-2014 a vyzývají orgány Unie k přijetí příslušných opatření. Po programech z Tampere (2000-2004) a z Haagu (2005-2009) jde už o třetí podobnou „pětiletku".
Obsah tohoto velmi rozsáhlého dokumentu (s podtitulem „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží občanům a chrání je") není možné reprodukovat stručně. Raději se proto budu věnovat jeho základním rysům a poté vybraným konkrétním plánovaným opatřením.
Teď jsme už všichni Belgičané
13. 12. 2009
Říká se, že Evropa musí odolat pokušení stát se velkým Švýcarskem, místem namyšleným, bohatým a odříznutým. Soudě podle evropských lídrů a hry, jíž 19. listopadu obsadili dva přední evropské posty, je ale před Unií ještě jedno nebezpečí: nestát se velkou Belgií.
Státní energetická koncepce: pár klasů mezi koukolem
Dušan Šrámek | 27. 11. 2009
Po nekonečných diskusích a různých vládních komisích, jako byla ta Pačesova nebo následná „oponentní", konečně spatřila světlo světa aktualizace Státní energetické koncepce (SEK). Základním ovšem problémem je, zda je vůbec účelné podobné materiály vypracovávat a přijímat, zvlášť mají-li být závazné nejen pro stát a veřejnoprávní instituce, ale i pro soukromé hospodářské subjekty.
Jaký je skutečný obsah a význam české výjimky z “Lisabonu“
Tomáš Břicháček | 13. 11. 2009
Prezident republiky 3. listopadu 2009 ratifikoval Lisabonskou smlouvu, která tak bude moci vstoupit v platnost už 1. prosince. Svůj podpis nicméně, jak víme, nedal zcela zadarmo. Poněkud překvapivým výpadem v poslední minutě uhrál politický závazek vrcholných představitelů členských států v rámci Evropské rady, že pro Českou republiku bude v zakládacích smlouvách upraven zvláštní režim pro aplikaci Charty (Listiny) základních práv EU, a to stejný, jako bude mít již podle Lisabonské smlouvy Velká Británie a Polsko.
V následujícím textu bych chtěl rozebrat skutečný obsah a význam, který bude či může tato výjimka mít, bude-li nakonec opravdu včleněna do smluv v přislíbené podobě, a to mimo jiné ve vztahu k otázce dopadů Charty na majetkové požadavky sudetských Němců, které se staly klíčovým argumentem při jejím prosazení.
Riziko právně závazné Listiny základních práv EU
Oč Václav Klaus opírá svou argumentaci?
Michal Petřík | 9. 11. 2009
Ošetření poválečného vysídlení a riziko znovuotevření právních a majetkových otázek, tedy prolomení tzv. Benešových dekretů, na které nedávno upozornil prezident republiky, se zdaleka netýká jen potenciálních majetkových žalob, jak se dnes ozývá nejčastěji. Jde i o tzv. amnestijní zákon. Závažnost celého problému je pojmenována také v Česko-německé deklaraci z roku 1997, jejíž bod III říká: „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány."
Deziluze z euroskeptické iluze
Ondřej Šlechta | 18. 10. 2009
K problematické kapitole ratifikace Lisabonské smlouvy a postoji českého prezidenta bylo řečeno a napsáno téměř vše. Osobně považuji Lisabonskou smlouvu za nešťastný dokument a její ratifikaci nevítám. Na druhou stranu se však domnívám, že se nacházíme na historické křižovatce a nezbývá nám než sklopit hlavu před mocnou silou, jíž je zájem na její ratifikaci. Tento skeptický, až rezignovaný text si klade za cíl načrtnout zatím neurčité rysy strategie v „lisabonské", popřípadě „postlisabonské" éře.
Poslední příležitost zabránit přesunu moci
Jak pomoci Václavu Klausovi
Jens-Peter Bonde, Anthony Coughlan | 18. 10. 2009
V úterý 27. října český ústavní soud pravděpodobně schválí Lisabonskou smlouvu, summit Evropské rady ji 29.-30. října implementuje a s největší pravděpodobností také jmenuje Tonyho Blaira prvním nevoleným prezidentem Evropy. Předseda Evropské komise Barroso bude pracovat s novým týmem, včetně nového ministra zahraničních věcí EU. Summit nebude respektovat ústavu České republiky a nevyčká podpisu jejího prezidenta.
Prezident na lisabonském rozcestí
Tomáš Břicháček | 12. 10. 2009
V příběhu přípravy a prosazování Smlouvy o Ústavě pro Evropu a pozdější Lisabonské smlouvy, který se před očima zainteresované veřejnosti rozvíjel po většinu první dekády nového století, nastává vrcholné dějství. Po ratifikaci smlouvy polským prezidentem stojí na cestě k jejímu nastolení jediná překážka: podpis prezidenta České republiky.
Vzkaz Irům
Hynek Fajmon | 29. 9. 2009
Referendum o Lisabonské smlouvě v Irsku již proběhlo a irští občané se v něm vyslovili zcela jasně - a při nadpoloviční volební účasti voličů - proti její ratifikaci.
Strana 1 | 2
Partnerský časopis
Inzerce
