Studie
Od sedmi k pěti a zpět
Peripetie změn mechanismu preferenčního hlasování
Jakub Charvát | 8. 1. 2010
Po posledních sněmovních volbách konaných v roce 2006 došlo k přijetí zákona č. 480/2006 Sb., který posiloval vliv voliče na výběr konkrétních kandidátů: nově měl disponovat možností přidělit vybrané kandidátní listině až čtyři preferenční hlasy, přičemž hranice přednostních hlasů potřebných k „přeskočení" se měla snížit z dosavadních sedmi na pět procent (z celkového počtu hlasů, které kandidátní listina ve volebním obvodu získala). Aniž byl nový mechanismus vyzkoušen v praxi, předložili poslanci v první polovině prosince 2009 návrh novely volebního zákona, podle něhož má dojít k návratu ke starému nastavení mechanismu preferenčního hlasování: volič má disponovat dvěma přednostními hlasy a hranice stanovená pro posun na kandidátce se má vrátit na sedm procent.
Co v Kodani nezazní
Poznámky k ekonomické analýze problematiky globálního oteplování
Václav Klaus | 7. 12. 2009
Místo přidávání dalších a dalších argumentů spíše filosofického, tedy nekvantifikovatelného typu do „střetu ideologií", ke kterému v současnosti dochází mezi zastánci svobody na straně jedné a environmentalisty, zastánci nesvobody a manipulování lidí, na straně druhé, zkusme věnovat pozornost elementárním ekonomickým datům, hypotézám, teoriím a modelům, o které se tyto velké „střety" opírají, nebo spíše opírat by se měly. Možná, že právě toto někoho přesvědčí. Jinak se často jedná o bezvýchodný „dialog hluchých". Pro tento článek si samozřejmě vybírám jen malou výseč celé problematiky.
Perspektivy Evropské unie
Ryszard Legutko | 25. 11. 2009
Jaké jsou perspektivy Evropské unie? Po výroku německého Ústavního soudu se objevily hlasy, že pro německý systém je další integrace nepřijatelná a že pokud jde o principy tohoto systému, integrace se už završila. Mají-li se takto věci v Německu, lze s určitou dávkou představivosti dojít k závěru, že v ostatních zemích je tomu stejně. V Anglii se prohlubování lisabonského procesu zdá být nereálné. Zároveň však v diskusi po irském referendu jeden ne zrovna nevýznamný europoslanec prohlásil, že jen co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, je třeba začít naplňovat postlisabonský scénář, tj. zahájit realizaci dalších etap integrace Evropy. Nově zvolený šéf Evropského parlamentu ve svém inauguračním vystoupení připomněl otřepanou metaforu, která v evropském prostředí koluje už léta a podle níž integrace připomíná jízdu na kole; přestane-li cyklista šlapat, spadne - přestane-li se Evropa integrovat, rozpadne se. Není to příliš moudrá metafora: jakou hodnotu by měly instituce, jež by bylo třeba neustále měnit, jinak by podlehly dezintegraci? Velmi dobře však vystihuje myšlení mnoha lidí. Jak se tedy věci mají? Dospěli jsme už ke konci a EU po politických hrátkách s euroústavou či Lisabonskou smlouvou už o ničem dalším nebude chtít slyšet, nebo se spustí zahřívací kolo dalších ujednocujících reforem?
Jaký je skutečný obsah a význam české výjimky z “Lisabonu“
Tomáš Břicháček | 13. 11. 2009
Prezident republiky 3. listopadu 2009 ratifikoval Lisabonskou smlouvu, která tak bude moci vstoupit v platnost už 1. prosince. Svůj podpis nicméně, jak víme, nedal zcela zadarmo. Poněkud překvapivým výpadem v poslední minutě uhrál politický závazek vrcholných představitelů členských států v rámci Evropské rady, že pro Českou republiku bude v zakládacích smlouvách upraven zvláštní režim pro aplikaci Charty (Listiny) základních práv EU, a to stejný, jako bude mít již podle Lisabonské smlouvy Velká Británie a Polsko.
V následujícím textu bych chtěl rozebrat skutečný obsah a význam, který bude či může tato výjimka mít, bude-li nakonec opravdu včleněna do smluv v přislíbené podobě, a to mimo jiné ve vztahu k otázce dopadů Charty na majetkové požadavky sudetských Němců, které se staly klíčovým argumentem při jejím prosazení.
Dělnická strana jako pseudonáboženský fenomén?
Roman Míčka, František Štěch | 24. 9. 2009
Dělnická strana (DS), v současnosti nejsilnější pravicově-extremistická alternativa na naší politické scéně, vykazuje svými totalitárními projevy a působením některé rysy tzv. politického náboženství. V materiálech strany a tvorbě jejích příznivců se taktéž explicitně i implicitně objevuje náboženská symbolika, která vykazuje hluboké souvislosti s germánským novopohanstvím, což je pro (neo)nacismus příznačné.
Klíč ke Kyjevu
Západ se bez svébytné politiky vůči Ukrajině neobejde
16. 7. 2009
Ve Foreign Affairs z května/června 2009 vyšla esej Adriana Karatnyckého a Alexandera J. Motyla, v níž vysvětlují, proč by Západ měl věnovat pozornost současnému zhoršení rusko-ukrajinských vztahů: bezpečnost Ukrajiny je klíčová pro stabilitu Evropy. Karatnycký s Motylem dokazují, že je třeba, aby Západ měl mimo ruské i samostatnou ukrajinskou politiku.
Evropský národ?
Meze politického sjednocování Evropy
Josef Isensee | 24. 6. 2009
Otazník na konci sousloví „evropský národ" pro přesné vymezení tématu nepostačuje. Pojem národ není sám o sobě automaticky srozumitelný, což platí i pro výraz skrývající se pod adjektivem evropský - i tehdy, pokud bezmyšlenkovitě sáhneme po jeho běžném používání a odpověď si ulehčíme tím, že slovo evropský považujeme za synonymum pro Evropskou unii (EU). V zásadě by se mělo mezi oběma výrazy přísně rozlišovat. Neboť EU po zeměpisné stránce nepokrývá celý kontinent a její snahy naopak geografické hranice Evropy překračují; celkově má jen málo společného s onou substancí, jež vytváří Evropu coby kontinent ducha.
Neostré hranice pravomocí ES/EU
K „lisabonskému“ nálezu Ústavního soudu
Tomáš Břicháček | 17. 5. 2009
O nálezu Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě bylo již řečeno i napsáno mnoho. Chvála či kritika byla přitom vzhledem k politickému rozměru věci rozdělována téměř výhradně podle politického přesvědčení komentátorů, zatímco kvalita a přesvědčivost právní argumentace zůstala stranou. Následující příspěvek se snaží tuto „mezeru" zaplnit.
O vztahu rozvoje a demokracie
29. 4. 2009
V posledním čísle časopisu Foreign Affairs vyšla esej Ronalda Ingleharta a Christiana Welzela, autorů knihy Modernizace, kulturní změna a demokracie, o tom, z jakých důvodů a jakým způsobem přispívá ekonomický rozvoj k demokratizaci. Inglehart s Welzelem zakládají svou argumentaci na jedinečných dotazníkových šetřeních hodnot lidí v desítkách zemí světa a dokládají, že modernizační procesy spojené s ekonomickým rozvojem vedou k významným kulturním změnám, jež mají implikace i pro podobu politických institucí.
Zkoumání Evropské unie na prahu krize
Z nového časopisu Kontexty
Petr Fiala | 24. 3. 2009
Krize je slovo, bez nějž se dnes neobejde snad žádná výpověď vztahující se k blízké budoucnosti. Finanční a hospodářská krize, nejnověji energetická krize, jsou jevy, jež si sice zatím uvědomujeme spíše v jejich mediální reflexi, ale které nepochybně ovlivní naše jednání v příštích letech. Pocit krize, vědomí něčeho nejistého, nepříjemného, něčeho negativního podmiňuje naše „rozvrhování se“ do budoucnosti, je spoluurčující pro naše očekávání, a proto má pro naše ekonomické, ale i sociální a politické chování význam.
Strana 1 | 2
Partnerský časopis
Inzerce
