Články a komentáře
Jak k nám promlouvá EU?
Fráze, slogany, pompa, budovatelské nadšení
Tomáš Břicháček | 13. 2. 2013
Instituce Evropské unie a jejich představitelé každý týden vyprodukují desítky veřejných písemností a ústních prohlášení všeho druhu, které se týkají nejrozmanitějších oblastí lidské činnosti. Vrší se na sebe právní předpisy, legislativní návrhy, zelené a bílé knihy, zprávy, rezoluce, stanoviska, tisková sdělení, prohlášení, projevy atd. Jednou z jejich příznačných vlastností je velmi osobitý jazyk, v němž jsou psány či pronášeny. I když se nám velká část těchto počinů dostává v české verzi, zní jejich dikce pozoruhodně cize, jakoby z jiného kulturního prostředí či z jiné doby. Následující příspěvek si všímá základních rysů unijního jazykového projevu a toho, co může vypovídat o intelektuálním ovzduší, které v institucích EU a jim spřízněných kruzích panuje, a o směřování integračního procesu.
Zóna volného obchodu s USA: příležitost pro Evropu
Filip Tuček | 30. 1. 2013
Každý prezident po sobě touží zanechat odkaz - a v případě amerického prezidenta to platí dvojnásob. Nebývá ovšem pravidlem, aby z takového odkazu výrazněji těžila i Evropa. Plán Baracka Obamy na vytvoření zóny volného obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, dvěma největšími ekonomikami světa, by Evropě pomohl překonat hospodářské problémy, zvýšil by její postavení v globální ekonomice a posílil ji i politicky. Komplexní ujednání, obsahující obchod se zbožím a službami, investice i spolupráci v oblasti zemědělství, by Evropě umožnilo zůstat klíčovým partnerem Spojených států, navíc na kvalitativně nové úrovni. Ne nadarmo ministryně zahraničí první Obamovy administrativy Hillary Clintonová potenciální dohodu označila za „hospodářské NATO".
O skromném poselství konzervatismu
Jan Frank | 18. 1. 2013
Nerůst blahobytu v Evropě a USA a pohled na dynamické ekonomiky v jiných částech světa je a (nejen kvůli euru) bude realitou. S tím se do poločasu dostává i krize idejí. Až dosud se dvě hlavní linie politického myšlení v západní Evropě, tedy velmi obecně středopraví konzervativci a sociální demokraté, mohly spolehnout na materiální východisko dané dlouhodobým a konkurencí neohrožovaným růstem (post)industriální tržní ekonomiky formující právně rovný městský kolektiv. Avšak tato zásadní společenská normotvorná kulisa zvolna přestává být realitou. Jak sám sebe za těchto okolností zdůvodní konzervatismus?
Evropa se utrhla ze řetězu
Marek Magierowski | 16. 1. 2013
Současná krize by měla obnažit všechny neformální rozhodovací mechanismy v EU. Zatím se tak ale nestalo. Rozhodnutí jsou i nadále přijímána omezeným počtem vlivných figur. A nepůsobí jen v Berlíně, Paříži nebo na chodbách budovy Komise Berlaymont v Bruselu. Dnešní evropští mandaríni jsou roztroušeni všude. Někdy jen nečekaně vyplují na povrch a doslova přes noc se z nich stanou vůdčí aktéři Unie. Kolik novinářů, kteří se zabývají mezinárodním děním, bylo schopno si, řekněme před půl rokem, vzpomenout na jméno guvernéra Bundesbank. Dnes všichni vědí, že je to Jens Weidmann. Není ani aktivním, ani bývalým politikem, jen zaměstnancem státní správy, který má velmi konzervativní pohled na roli Evropské centrální banky v boji s krizí. Proč se stal tak vlivným? Protože debata nabrala jiný směr.
Protikorupční hysterie = nebezpečí pro právní stát
Dušan Šrámek | 11. 1. 2013
Korupce se dnes považuje za jedno z největších nebezpečí pro právní stát a demokratické procedury. Pomalu, ale jistě zde ovšem vzniká nebezpečí daleko větší: boj proti ní. Pod rouškou protikorupčního tažení se totiž začínají objevovat případy, které zavánějí porušováním lidských práv, účelovostí, v některých případech lze dokonce hovořit o už dokonaných justičních zločinech. Na těchto „přehmatech" se podílejí všechny represivní a justiční orgány státu. A je jedno z jakého důvodu, neboť pravé pohnutky jsou před veřejností utajeny.
Pravicová zahraniční politika v ofsajdu
Bohumír Žídek | 7. 1. 2013
S tím, jak se zhroutily poslední naděje Ladislava Jakla být součástí pole kandidátů historicky první přímé volby prezidenta České republiky, je jedna věc definitivně potvrzena: v nadcházejících televizních debatách prezidentských kandidátů se nenajde jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Koneckonců ji nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.
Prognóza politického vývoje v Evropě a Rusku v roce 2013
Ondřej Šlechta | 4. 1. 2013
Nacházíme se v období, pro které jsou charakteristické radikální a hluboké strukturální změny v poměrně krátkém časovém horizontu. Současný cyklus tak svojí dynamikou připomíná transformační období let 1989-1991. Nynější krizové období odstartoval krach banky Lehman Brothers a následná ekonomická krize v roce 2008. Rok 2013 může přinést určité náznaky konce této transformace a první kontury pokusu o nalezení rovnováhy na Blízkém východě, stejně jako odpovědi na otázky stran budoucnosti EU.
Ve znamení tolerance
Alexander Tomský | 21. 12. 2012
Přečtěte si knihu Vladimíra Palka Levy prichádzajú. Je monumentálním, do značné míry osobním svědectvím dvacetiletých zkušeností křesťansko-demokratického politika s liberálně-marxistickou revolucí, kterou prochází euroatlantická civilizace posledních let. Co se vlastně přihodilo?
Euro: mezi hospodářskou racionalitou a vynucovanou politickou integrací
Aleksander Surdej | 19. 12. 2012
Zavedení eura coby společné měny určené potenciálně všem členským státům EU bylo projektem s dvojím cílem. Projektem, v němž byly otevřeně vytyčovány ekonomické cíle, a současně projektem s nejasnými, ne-li přímo skrytými cíli politickými. Globální finanční krize, jejíž symbolický počátek je datován na den pádu banky Lehman Brothers 15. září 2008, získala v Evropě podobu „finanční krize suveréna" (krize veřejných financí) a stala se katalyzátorem procesů, jež zviditelňují dilemata a konflikty, které projekt společné měny obsahuje, které jeho iniciátoři nevzali v úvahu a které k jejich zděšení ohrožují stabilitu Evropské unie. V tomto eseji se pokusím o rozbor některých z nich a formuluji závěry, které jsou dle mého názoru důležité vzhledem k volbě, před níž stojí naše země.
Genderový ráj to napohled
Ať vládnou ženy či muži, výsledek je podobný
Vojtěch Navrátil | 17. 12. 2012
Na konci srpna Fórum 50 % představilo novou kampaň s názvem Čas na změnu?! S její pomocí chce opětovně dotlačit veřejnost k tomu, aby donutila politické strany k zavedení paritního zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách, a zvýšil se tak podíl zvolených žen. Psychologickou podporu jim teď dodal i návrh Evropské komise na zavedení povinného zastoupení žen ve vedeních podniků. Obdobně se snažil zmocněnec pro lidská práva zahrnout v připomínkovém řízení kvóty do volebního zákoníku. V jednom z něho podnětů se dokonce objevila i kouzelná formulka, ve které stálo, aby na volebním lístku musel být za jménem kandidáta uveden i údaj o jeho pohlaví. „Argumenty", či spíše lépe řečeno tvrzení, jsou tradiční: mezi počtem žen v politice a mírou korupce existuje silná negativní vazba a ženy jsou při jednání věcnější než muži. Jakmile bude ve volených orgánech samospráv a v parlamentu paritní zastoupení mužů a žen, nastane dle propagátorů kvót takřka ráj na zemi. Odvolávají se přitom na údajné příznivé zkušenosti ze zahraničí. Zkušenost je opravdu výborná věc, především pak ta vlastní. Přesně takovou mám z jednoho jihomoravského okresního města, v jehož zastupitelstvu jsou rovnoměrně zastoupeny ženy i muži.
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | … | 79 | 80 | 81 | 82 | Další »
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
