Články a komentáře
Evropa aneb politické přeskupování
Bronisław Wildstein | 23. 1. 2012
Vše nasvědčuje tomu, že v současné Evropě, tedy i v naší středoevropské části, dochází k politickému přeskupování, které nahradí dřívější protiklad levice-pravice. Ostatně lze se domnívat, že tento jev přesahuje náš kontinent a odráží širší, globální dění. Jde o úpadek tradiční demokracie v jejích národních podobách a o přebírání moci finančně politickou oligarchií. Tato oligarchie ovšem nevznáší protidemokratická hesla. Právě naopak, hlásá, že vytváří novou, širší, tudíž lepší obměnu demokracie. Nápadně to připomíná komunistickou ideologii s její kritikou parlamentarismu, tedy tradiční, „formální" demokracie, a snahu nahradit ji novou, vylepšenou verzí v podobě demokracie lidové či socialistické. Dnes máme na našem kontinentě co dělat s „evropskou demokracií". Není to přitom jediný případ sémantického překrucování. Nová oligarchie, která reálně ničí tržní mechanismy, tvrdí, že je reprezentantem volného trhu. Současné štěpení je tedy střetem obhájců tradiční, národní demokracie s jejími odpůrci z řad oligarchů.
Utopí Západ své ideály v ropě?
Jakub Janda | 18. 1. 2012
Západ stále potřebuje ropu. Proto bude vzrůstat nejen jeho závislost na totalitních režimech vlastnících zbytky této strategické suroviny, ale také tlak na redefinici jeho rétoriky. V opačném případě se Západ zcela zdiskredituje. Výjimkou může být pouze situace, pokud se mu v dohledné době podaří nalézt za ropu relevantní alternativu.
Staré vs. nové strany
Ne každá změna musí být k lepšímu
Stanislav Balík | 16. 1. 2012
Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další.
Má mít Evropská unie více rychlostí?
Ondřej Krutílek | 13. 1. 2012
Jistě. Spíše se divím všem těm, kteří stále ještě tvrdí, že dnešní EU může spasit „více Evropy" a realizace konceptu „stále užší Unie".
O smíření s minulostí
Václav Havel odešel a komunisté zůstali
Jan Frank | 11. 1. 2012
Smrt Václava Havla nám umožnila reflexe, které si běžně necháváme (v lepším případě) na výročí 17. listopadu. Zřejmě nejdůležitější otázkou, kterou se vyplatí řešit, je „váha" Václava Havla - a šířeji celého disentu - v procesu zbavení komunistů moci a přesměrování výhybky společenského vývoje směrem k dnešku, bez osmašedesátnických nebo jiných alternativ. Vděk disentu bývá po právu shledáván v urychlení tohoto vývoje. Proč ale máme navzdory „měkkosti" sametové revoluce dodnes tak zatvrzelé komunisty? Nebyl k nim nakonec dlouhodobý polistopadový přístup příkřejší a pokrytečtější, než měl být?
O pasti finanční, hospodářské a dluhové krize
V Evropě dnes máme problémy proto, že ekonomika je nadměrně ovlivňována karikaturou politiky
Miroslav Ševčík | 6. 1. 2012
Politika by měla být správou věcí veřejných, věcí občanů. V posledních desetiletích se však setkáváme s něčím úplně jiným - s prosazováním individuálních a/nebo velmi úzce pojatých zájmů. Politika již není ukotvena v realitě běžného života a dnešní „politik" je pouhým dílem imagemakerů, člověkem, který manipuluje veřejným míněním. Zde hledejme klíč k tomu, proč v souvislosti s eurem dochází k masivní dezinterpretaci informací a statistických údajů.
Evropská integrace bez iluzí
Nad knihou prezidenta Václava Klause
Adam B. Bartoš | 30. 12. 2011
Evropská integrace bez iluzí je po delší době novou knihou prezidenta Václava Klause. Nevznikla jako sborník už vydaných článků, esejí či rozhovorů, ale jako nový souvislý text. Naposledy tak prezident představil před dvěma lety knihu Kde začíná zítřek (ta byla ale spíše bilanční) a ještě předtím (v roce 2007) knihu Modrá, nikoli zelená planeta.
Hladomor a kultura paměti
Na Ukrajině vyšla kniha amerického profesora Normana Neumarka Stalinovy genocidy
Jurij Šapovalov | 14. 12. 2011
Podílet se na ukrajinském překladu knihy profesora Normana Neumarka pro mě bylo nesmírně zajímavé. Autor v úvodu uvádí: „Otázka genocidy je pro Ukrajince velmi důležitá a doufám, že tato kniha pomůže pochopit její dynamiku." Po jejím přečtení mohu říci, že Neumarkův předpoklad byl správný. Jedná se skutečně o skvělou práci. Zvlášť když si uvědomíme, že kniha vychází v době, kdy téma genocidy není na Ukrajině zrovna salonfähig.
Bezpečnost versus svoboda?
Bronisław Wildstein | 12. 12. 2011
Žijeme v říši samozřejmosti. Takový závěr se nabízí, pokud pozorujeme polský mediální mainstream a nasloucháme publicistům, kteří v něm dominují. Je pro ně samozřejmé, že vzdát se eura nebo omezit je by znamenalo katastrofu, že čím více kompetencí mají unijní instituce a jejich úředníci, tím lépe, že odevzdání správy státních, především pak našich financí do rukou jakéhosi dosud blíže neurčeného evropského orgánu uzdraví kontinentální a polskou ekonomiku, že pokrok rovná se přesun pravomocí státu k evropským instancím a že řešení navrhovaná v Bruselu, ale také v Berlíně či v Paříži mají na zřeteli výlučně naše společné dobro a politici i úředníci, kteří tam působí, se povznesli nad partikulární zájmy a reprezentují nezištnou evropskou identitu, a také že ve světě upevňovaných hospodářských vztahů ztrácí suverenita na významu a odchází na smetiště dějin. Hlasatelé těchto názorů tvrdí, že z jejich odpůrců promlouvá výlučně ignorance nebo zlá vůle, či spíše obojí dohromady.
Čas vzbudit historii
Jan Frank | 12. 12. 2011
Koho se média a občané táží nejčastěji, když se řeší otázky související s krizí eurozóny? Ekonomů. Ne že by vzhledem k reálným turbulencím na finančních trzích byli irelevantní, obecně je ale jejich exploatace jen dalším zvláštním klamem spojeným s ekonomizací problémů dnešní západní civilizace. Ostatně sami špičkoví ekonomové, posloucháme-li je pozorně, to přiznávají. Je řada oborů, které by se měly probudit a začít něco produkovat. V prvé řadě historie. Neboť to, co dnes potřebujeme pochopit, fundamentálně nesouvisí s burzovními indexy, ratingy, tou či onou miliardou pro zdravotnictví nebo dopravu, nýbrž s momenty překročení hranic reálně splnitelné politiky.
Strana 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56 | 57 | 58 | 59 | 60 | 61 | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | 69 | 70 | 71 | 72 | 73 | 74 | 75 | 76







