Články

Vycházejte z choroby protivníka

Martin Štěpánek | 20. 12. 2005

celý článek Poznámky k událostem

Poslední generalissimus

Jefim Fištejn | 20. 12. 2005

celý článek Poznámky k událostem

Turecko-evropská otázka v české vnitřní politice

20. 11. 2005

V září a v říjnu 2005 se i v české vnitřní politice vyhrotily spory, které se týkají případného vstupu Turecka do Evropské unie. K politizaci této otázky přispěl především prezident Václav Klaus, který ji využil k další kritice stávající EU jako celku, a Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová, která dokonce navrhla uspořádat k danému tématu referendum. Argumenty ve sporu o přijetí či nepřijetí Turecka do EU naznačují i širší strategicko-politické vize toho, jak určití aktéři nahlížejí na konečnou podobu evropské integrace a na roli EU ve světové politice.

celý článek Analýza Centra strategických studií

Multikulturalismus na holičkách

Baukje Prinsová | 20. 11. 2005

V následujícím textu přinášíme úryvek z knihy nizozemské autorky Baukje Prinsové Konec nevinnosti z podtitulem Debata o integraci v Nizozemsku. Publikace se zevrubně věnuje fenoménu multikulturalismu a jeho praktické realizaci v Holandsku. Kniha právě vychází v prvním českém vydání v nakladatelství Barrister & Principal.

celý článek Evropské stránky

Norsko opět dál Evropské unii

Konsekvence posledních parlamentních voleb

Ondrej Gažovič, David Minařík | 20. 11. 2005

Dne 12. září se v Norsku po čtyřech letech odehrály další volby do tamějšího parlamentu - Stortingu. V souladu s předvolebními průzkumy v nich uspěla tzv. červenozelená aliance, jíž tvoří Norská strana práce, Strana socialistické levice a Strana středu. Průběh předvolební kampaně i složení nové vládní koalice velmi napovídají o tom, jak se v nejbližším období bude vyvíjet vztah Norska a Evropské unie. Vyhlídky optimistů, doufajících v brzký vstup země do tohoto nadnárodního seskupení, se zdají být zase černější než dříve.

celý článek Evropské stránky

Svět podle Kagana

Z pražské návštěvy známého (neo)konzervativce

Petra Kuchyňková | 20. 11. 2005

V evropských (nejen českých) podmínkách se politologická literatura zpravidla nestává bestsellerem. Ne tak v USA. Jména jako Francis Fukuyama a Samuel Huntington nejsou sice známa každému, není však přehnané tvrdit, že jejich popularita překračuje vždy poměrně úzký okruh akademiků zabývajících se politickou vědou či mezinárodními vztahy. Termíny "konec historie" a "střet civilizací" jejich autorům již nikdo neodebere, byť by o to i stáli, případně byť by jejich dílo na poli politologie bylo rozsáhlejší než jeden světový bestseller (jako v případě Huntingtona). V USA, kde tamní politická kultura nepodléhá tolik nesmiřitelnému ideovému "partyzánství", může být též Robert Kagan příkladem osobnosti, která se poměrně úspěšně pohybuje na pomezí mediální známosti, poloakademického světa think-tanků (v jeho případě je to Carnegie Endowment for International Peace a bruselská pobočka nadace German Marshall Fund) a politického poradenství (působil v týmu Reaganova ministra zahraničí Schultze). Jeho ideová orientace je přitom známa, bývá zařazován mezi střední a mladší generaci tzv. neokonzervativců, i když on sám o svém přístupu hovoří jako o spíše konzervativním. V září Robert Kagan navštívil Prahu, kde vystoupil v rámci konference nazvané Současné proměny v transatlantických vztazích.

celý článek Články a komentáře

Ideové proměny zahraniční politiky USA

Odkud se vzali američtí neokonzervativci?

Petr Vilímek | 20. 11. 2005

Po 11. září začala být v souvislosti s americkou zahraniční politikou ve veřejných diskusích skloňována slova jako "neokonzervatismus", "neokonzervativci" či "neokonzervativní agenda". Nejčastěji se tak děje v podobě určité nálepky, kterou jsou obvykle ocejchováni ti, kdo podporují americkou zahraniční politiku boje proti terorismu a invazi do Iráku, zejména pokud se u nich dá navíc vysledovat židovský původ a podpora Izraeli (nejlépe samozřejmě údajné vazby na pravicovou stranu Likud). Skrývá se v tom určitá ironie, neboť samotný termín "neokonzervatismus" vznikl na konci 60. let též jako nálepka, která označovala údajné zrádce levice a socialismu. Stejně jako v minulosti jsou ti, kdo ony termíny opět uvedli v oběh, daleko od pravdy. Možná se jim ale dostane té pochybné cti, že se některá jejich obvinění v budoucnosti stanou sebenaplňujícími proroctvími. O tom se, jak dokazuje dosavadní historie "neokonzervativního hnutí", už mohli přesvědčit jejich předchůdci.

celý článek Články a komentáře

Weberovské interpretace na půli cesty

Ke knize Marka Loužka o Maxi Weberovi

Pavel Dufek | 20. 11. 2005

Jeden ze zakladatelů sociologie. Autor, který zformuloval tzv. realistické pojetí politiky. Analytik příchodu a rozvoje moderní kapitalistické společnosti. Teoretik byrokracie a racionalizace moci. Autor komparativních studií o světových náboženstvích. Právní teoretik a původce patrně nejrozšířenější definice (národního) státu. Ústřední postava řady metodologických debat ve společenských vědách. Politický liberál, demokrat, nacionalista i imperialista. Historik, politolog, státovědec, sociolog, ekonom, filosof i právník. Tím vším byl, případně za to všechno byl prohlašován. Jak v jedné z úvodních kapitol své knihy uvádí Marek Loužek, téměř všechny společenské vědy mají sklon si jej „přivlastňovat".

celý článek Články a komentáře

Politická korektnost a totalitní mentalita

Agnieszka Kołakowska | 20. 11. 2005

Hodně se dá svést na Rousseaua. Zásadní obvinění lze vznést i na adresu francouzských utopistů, obzvláště Saint-Simona a Comta - na myšlenku všeobecných lidských práv, jejichž nejnovějším otráveným plodem je evropská ústava. A také samozřejmě na osvícenství, které se vždy objevuje v roli hlavního podezřelého, je-li řeč o zdrojích totalitarismu (a řady jiných morových ran). Mnozí mají za to, že zakopaný pes je právě tam. Nicméně nová totalitní mentalita politické korektnosti je mnohem více ovlivněna Rousseauem a patrně i francouzskými utopisty než duchem osvícenství.

celý článek Články a komentáře

IV. republika, nebo diumvirát „kačerů“?

Polské parlamentní a prezidentské volby 2005

Josef Mlejnek jr. | 20. 11. 2005

Polsko je sice zeměpisně rovina, historicky i politicky se však jedná o jednu z nejčlenitějších krajin na světě. Stát, který kdysi zabíral notný kus Evropy, byl koncem osmnáctého století rozebrán do posledního kousku, a když se po první světové válce opět probral k životu, musel záhy čelit jak hnědé, tak rudé sani. Na hnědou saň odpověděl Zemskou armádou a varšavským povstáním, rudému drakovi uštědřili smrtelné rány polský papež a hnutí Solidarita. Oslavy 25. výročí vzniku odborového svazu, který se postavil režimu „dělníků a rolníků", proběhly letos v srpnu v ovzduší gradující volební kampaně - 25. září se konaly volby parlamentní, 9. a 23. října volby prezidentské. A vlastně již od roku 2001, kdy v parlamentních volbách triumfoval postkomunistický Svaz demokratické levice (přes 40 % hlasů), probíhal proces pokračující deziluze z postkomunistické III. republiky, jejíž základy položily dohody uzavřené v roce 1989 u kulatého stolu mezi chřadnoucím komunistickým režimem a unavenou Solidaritou.

celý článek Články a komentáře