Články
Postpolitika: pro pravici nepřítel číslo jedna
Michał Szułdrzyński | 4. 12. 2009
Ačkoli dnes polskou politickou scénu ovládá pravice, její převaha se brzy může stát minulostí. Jejím největším nepřítelem je ona sama. Ne levice, ale technokratický způsob vlády vlastní většině Občanské platformy (PO), ale i některým skupinám uvnitř Práva a spravedlnosti (PiS). Nazval bych jej postpolitikou nebo liberálním populismem. Byť termín užívají především sociologové a politologové, pro mě je důležité, jakým způsobem funguje v polské veřejné debatě.
Rozpočet EU je neukočírovatelný
30. 11. 2009
Rozpočet Evropské unie nedává smysl. Ve své stávající podobě je nesmírně složitý, nesprávně zacílený a beznadějně zastaralý.
Státní energetická koncepce: pár klasů mezi koukolem
Dušan Šrámek | 27. 11. 2009
Po nekonečných diskusích a různých vládních komisích, jako byla ta Pačesova nebo následná „oponentní", konečně spatřila světlo světa aktualizace Státní energetické koncepce (SEK). Základním ovšem problémem je, zda je vůbec účelné podobné materiály vypracovávat a přijímat, zvlášť mají-li být závazné nejen pro stát a veřejnoprávní instituce, ale i pro soukromé hospodářské subjekty.
Perspektivy Evropské unie
Ryszard Legutko | 25. 11. 2009
Jaké jsou perspektivy Evropské unie? Po výroku německého Ústavního soudu se objevily hlasy, že pro německý systém je další integrace nepřijatelná a že pokud jde o principy tohoto systému, integrace se už završila. Mají-li se takto věci v Německu, lze s určitou dávkou představivosti dojít k závěru, že v ostatních zemích je tomu stejně. V Anglii se prohlubování lisabonského procesu zdá být nereálné. Zároveň však v diskusi po irském referendu jeden ne zrovna nevýznamný europoslanec prohlásil, že jen co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, je třeba začít naplňovat postlisabonský scénář, tj. zahájit realizaci dalších etap integrace Evropy. Nově zvolený šéf Evropského parlamentu ve svém inauguračním vystoupení připomněl otřepanou metaforu, která v evropském prostředí koluje už léta a podle níž integrace připomíná jízdu na kole; přestane-li cyklista šlapat, spadne - přestane-li se Evropa integrovat, rozpadne se. Není to příliš moudrá metafora: jakou hodnotu by měly instituce, jež by bylo třeba neustále měnit, jinak by podlehly dezintegraci? Velmi dobře však vystihuje myšlení mnoha lidí. Jak se tedy věci mají? Dospěli jsme už ke konci a EU po politických hrátkách s euroústavou či Lisabonskou smlouvou už o ničem dalším nebude chtít slyšet, nebo se spustí zahřívací kolo dalších ujednocujících reforem?
Vládnou nám bezcitné děti
23. 11. 2009
Američané jsou čím dál víc deprimováni a jejich vůdcové si toho nevšímají.
Z EU k nám míří postdemokracie
Rozhovor s Františkem Mikšem
Andrej Slivka | 21. 11. 2009
O demokracii si přestal dělat iluze a Evropská unie je podle jeho slov byrokratický kolos, který by mohl do České republiky opět přinést socialismus. Nejen proto sympatizuje s mnohými idejemi Václava Klause. "Společnost je nepřijímá proto, že prezident předběhl dobu," tvrdí.
Zrcadlo 2029: poznáme se ještě?
Ondřej Šlechta | 19. 11. 2009
Říká se, že revoluce přicházejí proto, aby nespravedlnost a chaos změnily v přirozený řád. Revoluce je vlastně svátkem politiky - přináší nejenom změnu, ale stává se legitimizujícím základem nového systému; právě revoluce bývá nezpochybnitelným (nebo nezpochybňovaným) základem nového režimu. Z ní se odvozuje nejenom étos, hodnoty, hesla, ale někdy i normy a standardy.
Dvacet let od 17. listopadu se masově slaví a tvrdě kritizuje. Na místě není ani jedno. Uplynulých dvacet let lze nazvat v jistém smyslu deziluzí, rozhodně je však nelze odbýt slovy „nic se nezměnilo". Kritizovat aspekty polistopadového vývoje lze, ale musí to mít hlavu a patu.
Udo Di Fabio v Praze
Můžeme žít ve svobodné společnosti?
18. 11. 2009
Centrum pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu PČR a s podporou Konrad Adenauer Stiftung pořádá v úterý 1. prosince 2009 ve 14:00 v prostorách Senátu PČR (Valdštejnské nám 17/4, Praha) veřejnou prezentaci nově vydané knihy Kultura svobody. Spolu s autorem knihy, profesorem Udo Di Fabiem, v diskuzi vystoupí Karel Šimka, soudce Nejvyššího správního soudu, Harald Christian Scheu z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Maciej Szymanowski z Polského institutu v Praze, Jan Fingerland z Českého rozhlasu 6 a Tomáš Němeček z Lidových novin. Tlumočení zajištěno. V případě zájmu se registrujte na frizlova@cdk.cz.
Leszek Kołakowski: jedinec, svoboda, rozum
16. 11. 2009
Plodná a složitá životní cesta Leszka Kołakowského se uzavřela 17. července letošního roku. S některými jeho texty se mohli čtenáři seznámit i na stránkách Revue Politika nebo Revue Proglas. Vyšel zde také překlad studie Rogera Kimballa s názvem „Leszek Kołakowski a anatomie totalitarismu", jež představuje výklad jeho stěžejního díla Hlavní směry marxismu s podtitulem Vznik, rozvoj, rozklad. Tato trilogie o celkovém rozsahu 1500 stran, na níž autor pracoval zhruba deset let, byla přeložena do všech světových jazyků (včetně čínštiny a vyjma ruštiny). Není pochyb o tom, že by bylo navýsost potřebné, aby se právě tato kniha objevila i česky, neboť znalost doktríny, která v našich zemích vládla po čtyřicet let a jež má stále dosti početný okruh vyznavačů, je často povrchní a fragmentární, a to nejen u politiků, ale i u lidí reprezentujících český myšlenkový svět.
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | … | 62 | 63 | 64 | 65 | 66 | 67 | 68 | … | 172 | 173 | 174 | 175 | Další »









