Články
František Bublan: Expert ve špatné vládě
20. 5. 2005
Na přelomu dubna a května 2005 se česká policie stala centrem zájmu médií, která kritizovala několik policejních akcí - především zásah proti antikomunistickému aktivistovi Janu Šináglovi na prvomájovém mítinku KSČM v Praze - a skandalizovala odchod mnoha policistů do civilu v důsledku obav ze ztráty nároku na odchodné a výslužné. V této souvislosti byl pochopitelně nejvíce kárán ministr vnitra František Bublan. Jeho problematická pozice však byla většinou způsobena chybami Bublanova předchůdce či špatnou legislativou. Bublan je bezesporu expertem v bezpečnostní oblasti, avšak přijetím krátkého mandátu ve vládě s malou důvěrou ztrácí svůj vydobytý odborný kredit a může poškodit svoje další působení v české bezpečnostní komunitě.
Příběh evropské integrace
4. Spinelliho revoluční reformy
20. 5. 2005
V tomto čísle Revue Politika uzavíráme náš čtyřdílný seriál, který neotřelou formou shrnul většinu nejzajímavějších momentů ekonomického a politického sjednocování starého kontinentu. Poslední díl věnujeme událostem první poloviny osmdesátých let, kdy představitelé Evropských společenství usilovně hledali směr další integrace. Kniha Christophera Brookera a Richarda Northa The Great Deception, z níž byly texty do seriálu vybírány, vyjde na podzim tohoto roku v brněnském nakladatelství Barrister & Principal.
Ústava bez státu pro demokracii bez lidu
Rozhovor s profesorem Trinity College v Dublinu Anthony Coughlanem
Petra Kuchyňková | 20. 5. 2005
Irský profesor Anthony Coughlan je autorem analýzy evropské ústavy, která vyšla v knize Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě pražského Centra pro ekonomiku a politiku. Stejná instituce jej pozvala k vystoupení na semináři, který se uskutečnil 19. května v Praze za účasti prezidenta republiky Václava Klause. Profesor Coughlan je znám radikálními výroky, jimiž v textu euroústavy odhaluje konstitucionalizační a federalizační kroky, které podle jeho názoru směřují k vytvoření evropského (super)státu, přičemž se nijak neodstraňuje deficit demokracie a flexibility na úrovni EU.
Výpovědi exilových historiků
Pavel Švanda | 20. 5. 2005
Podtitul knihy s náročným názvem Exil a politika praví: Historici o nejnovějších dějinách a o sobě. Editor Pavel Paleček pak napsal: „Požádal jsem několik historiků, kteří se zabývali nejnovějšími dějinami, aby vyprávěli o svém životě. Všichni publikovali práce, o kterých se diskutuje ve světě. Někteří jsou také autory učebnic, ze kterých se učilo nebo ještě učí na našich středních i vysokých školách. Mají jedno společné - v době trvání komunistického režimu odešli do zahraničí, aby mohli žít svobodně. (...) Na osudech těchto zajímavých lidí, kteří pocházejí ze střední Evropy, bych rád naznačil, zda a jak politika a jejich osobní zkušenosti ovlivňují jejich odbornou práci." Dotázáni byli Bořivoj Čelovský, Karel Kaplan, Jaroslav Krejčí, Igor Lukeš, Radomír Luža a Alice a Mikuláš Teichovi. U jednoho stolu by se tito lidé příliš neshodli, i když většinu z nich spojuje velmi kritický pohled na českou současnost. Dotazy a odpovědi na téma soukromých osudů, odborného uplatnění a aktuálních postojů působí také jako geologický průřez rozličnými ročníky až generacemi.
Kult opatrnosti
Kam vede moderní kultura, která odmítá riziko a uhýbá před ním?
Roger Scruton | 20. 5. 2005
Evropská unie usiluje o „společnou zahraniční politiku", která nebude politikou národních států, založenou na národních zájmech a reálpolitice, ale politikou odpovídající její nadnárodní identitě a univerzalistickým cílům. Do popředí se také dostává ochrana životního prostředí. Politika se má řídit spíše principy než účelností, a spíše sdílenými starostmi než vlastními zájmy národů. Jakými principy, ptáme se tedy, a ve vztahu k jakým sdíleným starostem?
Světlé zítřky a nikdy jinak
Pavel Bárta | 20. 5. 2005
Věnováno europoslanci dr. Ivo Strejčkovi, jehož způsob argumentace mne přinutil tuto dlouho rozepsanou úvahu dokončit
Jaksi váhavě a plna ideologických klišé se rozvíjí diskuse o dokumentu zvaném evropská ústava. Jde nepochybně o dokument špatný. Na druhou stranu je pokusem řešit problémy a napětí, která uvnitř EU nepochybně objektivně existují, a řešena být, v kratším nebo delším horizontu, musí. Otázka, na kterou je potřeba najít odpověď, zní, co je horší. Zda škody vzniklé přijetím dokumentu, který sice dá částečnou odpověď na nejpalčivější problémy, ale odloží komplexnější řešení, nebo zda další časová ztráta spojená s vrácením diskuse na začátek. Budeme-li zkoumat rozsáhlou argumentaci pro a proti, dojdeme k překvapivému závěru. Existuje pouze jediný argument pro prohlubování evropského integračního procesu a také jediný argument proti. Všechno ostatní jsou buď variace těchto argumentů anebo nafukování dílčího problému, který integrace přináší a který se konkrétně dotýká pouze úzké skupiny postižených.
Britské parlamentní volby
Ztráty vítězů a zisky poražených
Petra Kuchyňková | 20. 5. 2005
Letošní volby do dolní sněmovny britského parlamentu (House of Commons) byly svým způsobem výjimečné. Reakce na výsledky vyhlašované v noci z 5. na 6. května, zaznívající ze stranických klubů a následně i v médiích, byly paradoxní. Rozčarování, starost a zpočátku zachmuřené tváře labouristů, jimž se podařilo v historii strany bezprecedentní třetí vítězství v řadě. Na druhé straně jásot konzervativců, když se dozvídali, jak jejich kandidáti postupně dobývají některé obvody, které byly v držení levice od památného roku 1997, v němž "New Labour" Tonyho Blaira poprvé ovládla post v Downing Street. Britskou pravici v té době nenapadlo, že se Labour party na této adrese, pokud se do roku 2010 nestane něco výjimečného, zabydlí na třináct let.
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | … | 120 | 121 | 122 | 123 | 124 | 125 | 126 | … | 172 | 173 | 174 | 175 | Další »
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
