Články
Na cestě k rozpadu?
Irák je po volbách nejednotnější než dřív
Zora Hesová | 20. 1. 2006
Irák se ani po druhých volbách nepřiblížil demokracii. Budou-li vítězné strany prosazovat konfederaci, hrozí další, pravděpodobně násilný rozpad země. Příčiny rozdrobení státu a politické scény leží i v politickém vývoji posledních dvou let.
Úděl filozofa levice
Pavel Švanda | 20. 1. 2006
Vzpomínky filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera (Listy o druhých a o sobě, Torst, Praha 2005) uspořádal Jiří Opelík z rukopisného materiálu, který vznikal od padesátých do sedmdesátých let minulého století. Profesor J. L. Fischer se s režimem rozešel v padesátých letech a jako penzionovaný vysokoškolský pedagog se octl v nezáviděníhodné hmotné situaci. Napsal první část vzpomínek pro nakladatelství Československý spisovatel, jež ale rukopis odmítlo. Vznikaly další varianty. Velmi potřebný honorář byl proplácen formou zálohových stipendií. K vydání Listů o druhých a o sobě však došlo až dvaatřicet let po autorově smrti.
Zpráva o stavu politiky prezidenta Bushe
Jiří Breber | 20. 1. 2006
Během podzimu minulého roku považovali komentátoři světových médií George W. Bushe za politickou mrtvolu. Věci se tehdy pro prezidenta nevyvíjely příznivě. Průzkum veřejného mínění z října 2005 ukazoval, že 53 % Američanů s prezidentem nesouhlasí. Teprve po sérii předvánočních projevů se jeho popularita zvýšila.
Krize hlavního politického proudu v EU pokračuje
Jaroslav Zvěřina | 20. 1. 2006
Není zřejmě pochyb, že nejsilnější politické strany v Evropském parlamentu byly a jsou ve své podstatě "proevropské". Tímto eufemistickým označením se dnes rozumí především sdílení společného přesvědčení, že jen prohlubující se integrace, završená vytvořením federativního celku ve smyslu "Spojených států evropských", je tou správnou "evropskou" cestou. Toto přesvědčení, jak se zdá, stále převažuje jak v řadách nejsilnějších socialistických, tak i liberálních a konzervativních politických stran.
Občanská společnost a stát
Několik poznámek k diskusi
Michal Kubát | 20. 1. 2006
Občanská společnost patří k pojmům, které jsou u nás provázeny nebývalými mýty. Bez přehánění lze říci, že je to v českém prostředí jeden z nejkontroverznějších politických pojmů vůbec. Tato kontroverze však nemá původ v odborném společenskovědním diskurzu; je důsledkem nevídaného zpolitizování termínu, a tudíž jeho zpovrchnění. Občanská společnost se jako pojem stala nástrojem politického boje. Dáme-li navíc sousloví „občanská společnost" do spojitosti s Občanskou demokratickou stranou (a také - či snad především - se jménem Václav Klaus), je okamžitě oheň na střeše a bojovné zamlžení pojmu znemožňuje jakoukoli diskusi. Je to samozřejmě škoda, protože pojem občanská společnost je teoreticky velmi zajímavý, rozmanitý a jako takový vhodný k „normální" debatě, která u nás tolik chybí.
Privatizace a kapitalismus v České republice
Dušan Tříska | 20. 1. 2006
Počátkem ledna uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v Národním domě na pražských Vinohradech seminář s názvem "15 let od obnovení kapitalismu v naší zemi", jehož se účastnili protagonisté tehdejších dějů. Vedle Václava Klause, Karly Dyby či Vladimíra Dlouhého na semináři vystoupil i Dušan Tříska, jeden z hlavních iniciátorů kupónové privatizace. Na následujících stranách přinášíme rozšířenou verzi jeho příspěvku.
Porazí ČSSD sebe sama?
Bohumil Pečinka | 20. 1. 2006
Nikdo nepopsal situaci v předvolební ODS tak výstižně jako čtenář R. F., který v mailu uvedl: "Já vím, že se za poraženecké řeči před bitvou střílí, ale já chci jen mobilizovat a přezbrojit armádu. Není pravda, že se před bojem nemá měnit velitel, to se dělá i v průběhu boje, když třeba padne. Jen se nemá, nesmí měnit velitel za ještě neschopnějšího. Já coby desátník ODS necejtím pevné vedení a víru v hlavního velitele! (I civil v naší vesnici se mu posmívá!) A za to nemůžu přece já, kterej volil Nečase. Na závěr chci ale přísahat, že i pod málo schopným velitelem jsem ochotný padnout a mít další čtyři roky zkurvenýho života, který přidám k těm předešlým. (Jen ne velkou koalici!) Porážku (i po třetí) si musíme pořádně užít, abychom na sobě více a lépe pracovali. Porážka je součástí života a já chci, abychom ji uměli unést a pozdravili řádně vítěze voleb. Ne jako Pithartové, Sokolové a Zemanové, kteří neunesli prezidentskou porážku. Musí to mít úroveň, abych se za tu porážku ještě nemusel stydět. To by mě bolelo nejvíc."
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | … | 114 | 115 | 116 | 117 | 118 | 119 | 120 | … | 172 | 173 | 174 | 175 | Další »









