Úvodní stránka  »  Články

Komunální volby 2006

Stanislav Balík | 20. 11. 2006
Poslat do Kindlu

Rubrika: Články a komentáře  |  

Málokdo předvídal, že letošní komunální volby vyšlou tak jasný signál o síle a pozicích jednotlivých politických stran a uskupení v místní politice. Zatímco výsledky předchozích místních klání jsme mohli od roku 1994 číst a vykládat různě, data z roku 2006 jsou poměrně jasná.

Přesto musíme při interpretaci výsledků komunálních voleb zůstat opatrní. Platí totiž, že nejsou pouze jedny komunální volby, ale že jich je přes šest tisíc. Před dvanácti lety na stránkách předchůdce tohoto časopisu Petr Fiala napsal, že komunální politika má tolik podob, kolik je obcí. Totéž platí i pro komunální volby. Data agregovaná pro celou republiku či pro jednotlivé typy zastupitelstev jsou jen přesnými součty mnohdy nesouměřitelných výsledků a hodnot. Úspěch ODS v jedné obci může mít zcela jinou povahu (a především praktické důsledky) než v obci sousední. Podoba sociálnědemokratické kandidátky na malém městě může mít máloco společného se sociálnědemokratickou identitou celostátní. Samozřejmě nemůžeme zcela rezignovat na vyvození zobecňujících závěrů - ty by se však měly týkat spíše trendů v rámci jednotlivých stran než dohadování o tom, zda je tisíc zastupitelů v malých obcích víc než dvě stě v okresních městech a naopak. Jak tedy proběhly a dopadly letošní komunální volby?

Kandidáti

Význačným rysem byl počet kandidátů - ten byl doposud nejvyšší v dějinách novodobých komunálních voleb. Nepočítáme-li zastupitelstva městských částí (kde někteří kandidáti narozdíl od jiných měli možnost kandidovat "dvakrát"), kandidovalo 185 989 kandidátů (70,62 % mužů a 29,38 % žen). Pro srovnání: v roce 2002 to bylo 177 308 kandidátů (72,92 % mužů a 27,08 % žen).

Nejvíce kandidátů již tradičně postavili nezávislí (tedy skuteční nezávislí kandidáti, kteří museli pro svou kandidaturu sesbírat patřičný počet podpisů, včetně těch, kteří kandidovali pod záštitou nejrůznějších "nestranických" stran - Nezávislí, Nestraníci, Sdružení nestraníků, Nezávislá volba, Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, Nezávislí starostové pro kraj apod.) - téměř polovinu (cca 47,5 %). S velkým odstupem je následovali komunisté (11,31 %), lidovci (10,71 %), občanští demokraté (10,24 %) a sociální demokraté (8,96 %). Pro ODS může být první satisfakcí těchto voleb, že se jí podařilo zastavit neblahý trend předchozích let. Od roku 1994 totiž průběžně klesal procentní podíl jejích kandidátů a v roce 2002 dokonce i ČSSD - na komunální úrovni slabá - postavila více kandidátů než ODS. Letos ODS v porovnání se zmíněnými parlamentními subjekty posílila (v absolutních číslech o více než 2500 kandidátů). Výrazné posílení členské základny, k němuž dochází v posledních letech, tak zřejmě má vliv i na tento aspekt volebního souboje.

Volební účast

Týden před volbami přišla agentura STEM s vážně míněným zjištěním, že se ke komunálním volbám chystají téměř tři čtvrtiny voličů (40 % určitě ano, 33 % spíše ano). Agentuře samotné (o papouškujících novinářích nemluvě) vůbec nepřišlo divné, že by takový výsledek překonal hodnotu účasti z roku 2002 o plných třicet procentních bodů. Co by se tak asi muselo ve více než šesti tisících obcích a městech zaráz stát, aby se téměř dvojnásobně zvedla volební účast? Vždyť předpovídaná hodnota by byla totožná s dosavadním rekordem z roku 1990 - tedy s prvními svobodnými komunálními volbami po více než šedesáti letech!

Dobře udělal ten, kdo namísto spolehnutí se na prapodivná zjišťování veřejného mínění extrapoloval výsledky z minulých voleb do budoucnosti. V roce 1994 se komunálních voleb zúčastnilo 62,3 % voličů, o čtyři roky později přišel větší propad na 46,7 %. Zatím se zdá, že hodnota okolo pětačtyřiceti procent je stabilní - v roce 2002 to bylo 45,5 % a v letošním roce 46,4 % (do těchto údajů nejsou započítávány údaje o účasti při volbě zastupitelstev městských částí).

Politologie rozlišuje mezi volbami prvního a druhého řádu, přičemž ve volbách druhého řádu (kam bývají řazeny volby do horní komory parlamentu, do regionálních zastupitelských sborů či do nadnárodních zastupitelských těles) bývá volební účast znatelně nižší než ve volbách prvního řádu (volby do dolní komory parlamentu, prezidentské volby). Po množství volebních aktů po roce 1990 můžeme pro české poměry toto rozlišení dále precizovat. Jednoznačnou prioritu mají u voličů volby do dolní parlamentní komory (1996: 76,4 %, 1998: 74 %, 2002: 58 %, 2006: 64,5 %). Naopak nejméně navštěvované bývají volby evropské (2004: 28,3 %), krajské (2000: 33,6 %, 2004: 29,6 %) a senátní (1996: 35 % v prvním kole, 30,6 % ve druhém, 1998: 42,4 %, 20,4 %, 2000: 33,7 %, 21,6 %, 2002: 24,1 %, 32,6 %, 2004: 29 %, 18,4 %, 2006: 42,1 %, 20,7 %). Zvýšená účast u některých kol senátních voleb byla vždy zapříčiněna jejich spojením s volbami jiného typu - krajskými či komunálními. Přesně mezi těmito dvěma póly se nacházejí volby komunální. Proto lze o nich hovořit jako o volbách druhého řádu, zatímco senátní, krajské a evropské jsou až volbami třetiřadými.

V letošních komunálních volbách jsme mohli z hlediska účasti zaznamenat velké rozdíly mezi jednotlivými kraji: zatímco v kraji Vysočina volilo 54,08 %, v Pardubickém kraji 50,66 % a v Královéhradeckém kraji 50,03 % voličů, v Ústeckém kraji jen 40,57 %, Moravskoslezském 40,19 % a v Karlových Varech dokonce méně než čtyřicet procent - 39,14 %. Rozdíl mezi kraji s nejvyšší a nejnižší účastí není vůbec zanedbatelný - činí téměř šestnáct procent. Jak si to vysvětlit? Při jednom z výzkumů bylo zjištěno, že výrazné rozdíly ve volební účasti v komunálních volbách existují mezi obcemi tzv. sudetskými a českými (ve prospěch českých). Podobné vysvětlení se nabízí i v tomto případě.

Ve veřejném a mediálním prostoru žije představa, že malé obce mívají vyšší účast než města. Ověřovat toto tvrzení v rámci celé republiky je úkolem pro celý tým pracovníků Českého statistického úřadu, zkusme se proto spokojit s výzkumem lokálním, provedeným v obcích jediného okresu. Rozdělme obce a města do pěti kategorií podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu (2001). V obcích okresu Šumperk, jež mají do 500 obyvatel, činila v roce 2006 volební účast v komunálních volbách 68,7 %, v obcích s 501-1000 obyvateli 58,9 %, s 1001-2000 obyvateli 53,4 %, s 2001-5000 48,4 % a v městech nad 5000 obyvatel 39,9 %. Zdánlivě je tak potvrzena ona tradovaná pravda. Nicméně ve chvíli, kdy se zaměříme na srovnání těchto údajů se sadou čísel pro troje volby předchozí, zjistíme zajímavou věc. V prvních čtyřech kategoriích došlo oproti předchozím volbám k poklesu účasti, a to až o šest procentních bodů, zatímco v kategorii poslední (města) došlo k jejímu nárůstu o jeden procentní bod. Dochází tak k pomalému stírání kdysi velkých rozdílů. K tomu je však potřeba dodat, že ve větších sídlech jsou komunální volby chápány optikou politiky celostátní. Více voličů tedy nepřišlo k volbám pod dojmem místních událostí, ale s motivací vyjádřit svůj názor na spory na celostátní úrovni.

Volební výsledky celkově

V českých komunálních volbách se nezřídka stávalo, že za jejich vítěze se prohlašoval kdekdo - ten kdo měl nejvíc hlasů, nejvíc mandátů, kdo vyhrál ve městech, kdo nejméně ztratil apod. Letos jsou vítězové maximálně dva. Roztříštění nezávislí kandidáti, kteří drží nejvíce mandátů (přes tři pětiny), a ODS, která nejenže získala největší podíl hlasů a z politických stran největší počet mandátů, ale ovládla i města a v mnohých statutárních městech získala nadpoloviční většinu mandátů.

Problémem celostátně spočítaných výsledků je rozdílná váha hlasu voliče v závislosti na velikosti místa jeho bydliště. V některých obcích tak ke zvolení stačilo jedenadvacet hlasů, zatímco vítěz pražských voleb Pavel Bém jich musel získat 221 699. Právě z tohoto důvodu se může stát, že nezávislí kandidáti různých forem získali 63,5 % mandátů, avšak potřebovali k tomu pouhých 16 % hlasů, zatímco ODS svých 34,9 % hlasů dokázala přetavit jen v 10 % mandátů.

Co by nás mělo zajímat, jsou trendy. Opět došlo ke zvýšení počtu hlasů i mandátů tzv. nezávislých kandidátů. Skutečnosti, že být nezávislý je stále více "in", si začínají být vědomy i některé politické strany. V některých obcích byla např. namísto tradiční komunistické kandidátky postavena listina "SNK Vše pro obec a občany" (Lesnice), která se personálně kryla s o čtyři roky starší stranickou kandidátkou. I samotný expředseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek kandidoval za Volbu pro Bechyni, jež pod nezávisle znějícím názvem skrývala především kandidáty KDU-ČSL. Již tak ne zcela jasná komunální sféra se dále zatemnila.

ODS dokázala zvýšit podíl svých hlasů o téměř 12 % a počet zastupitelů o 1023 (1,7 %). O 0,4 % zvýšili počet zastupitelů Zelení - ze 108 na 319 (podíl jejich hlasů činil 4,9 %).

Všechny další parlamentní strany zastoupení i podíl na hlasech ztratily: KDU-ČSL přišla téměř o tisíc svých zastupitelů - má jich nyní 5040. Poprvé od roku 1994 nemá největší počet zastupitelů z politických stran. Varující pro ni je, že oproti roku 1994 ztratila 2900 zastupitelů, tedy více než třetinu! Oproti roku 2002 přišla KDU-ČSL také o 3,4 % hlasů.

Až třetí ze stran skončili komunisté, dosud zvyklí na místo druhé. Přišli o téměř 4 % hlasů a o 1400 mandátů, takže jich v současnosti mají 4131 (11 % hlasů). Vzhledem k roku 1994 přišli o cca 2100 mandátů - tedy rovněž o třetinu.

Sociální demokraté jsou samostatný případ. Po roce 1990 na komunální úrovni téměř neexistovali. V roce 1990 získali jen něco málo přes 1000 mandátů (za 5 % hlasů), o čtyři roky později cca 1500 (8,7 % hlasů). V roce 1998 - poté, co vstoupili do Strakovy akademie hlavním vchodem - dokázali více než zdvojnásobit počet mandátů i hlasů na téměř 4000 (17,1 % hlasů) a takřka se dotáhnout na ODS. V roce 2002 ve větší míře pronikli do menších obcí, což se odrazilo v nárůstu počtu mandátů na cca 4300, ale za poklesu podílu hlasů na 15,2 %. O čtyři roky později došlo k vývoji přesně opačnému: mandátů mají pouze o jeden více než v roce 1998, tedy 3986 (pokles o cca 300 oproti roku 2002), ale podíl hlasů vzrostl (nijak závratně) na 16,3 %. Oproti předchozímu období tak došlo k přesunu části voličů ČSSD z menších do větších sídel.

Výsledky dle velikosti obce

Jen těžko lze jednoduše seřadit více jak šest tisíc samosprávných jednotek do velikostních kategorií, abychom jasně viděli rozdíl v podpoře jednotlivých stran v závislosti na velikosti obce. Jednoduchým, byť ne zcela přesným nástrojem je separátní zkoumání zastupitelstev obecních, městských, statutárních či zastupitelstva hlavního města. Při jeho použití mějme ale na paměti, že existují obce s 3500 obyvateli, jež nejsou městy, a zároveň města, jež nemají ani 1000 obyvatel.

V obecních zastupitelstvech je převaha nezávislých ještě výraznější než u celkových výsledků - jde přes 70 %. Na druhém místě (a podíly hlasů i mandátů zde korespondují) nalezneme s 11,89 % hlasů a 4147 zastupiteli KDU-ČSL, na třetím ODS (11,32 %, 3137), dále KSČM (8,46 %, 2789) a ČSSD (6,95 % a 2367). S výjimkou ODS si všechny strany oproti roku 2002 pohoršily - ODS získala jako jediná navíc 500 mandátů. Její úspěch tak nebyl založen pouze na podpoře městských obyvatel, ale výrazným dílem i venkovských, což je pro každou stranu s většinovým posláním rozhodně příznivá zpráva.

Od kategorie zastupitelstev městských už je dominance ODS zcela zřetelná - i nezávislí kandidáti se zde dostali až na druhé místo. ODS získala 26,6 % hlasů (2478 mandátů) a nezávislí různých forem cca 20 % (2300 mandátů). Druhou nejsilnější politickou stranou ve městech se stala ČSSD s 16,3 % hlasů (1381 mandáty), následovaná komunisty (13,4 %, 1196) a lidovci (9,35 %, 850). Strana zelených má mírně větší oporu v městech, kde dokázala získat o dvě procenta více hlasů a mandátů než v obcích (2,65%, 153). Kromě nárůstu zelených, kteří počet svých mandátů ztrojnásobili (což ale při výchozím počtu 44 mandátů není až takový kumšt), doznala posílení oproti minulým volbám pouze ODS, a to cca o pět procent.

Ve statutárních městech bylo vítězství ODS ještě výraznější - 35,73 % hlasů, téměř dvě pětiny mandátů (364), na druhém místě ČSSD (21,74 %, 226), třetí KSČM (13,05 %, 140), dále KDU-ČSL (6,48 %, 43). Zelení získali sice více hlasů (6,3 %) než nezávislí, zato ale méně mandátů (3,1 %). Opět kromě Zelených (cca ztrojnásobení) posílila ODS o necelých pět procent a rovněž ČSSD o tři procenta; ostatní politické strany ztratily. Jde o jediný typ zastupitelstev, kde ČSSD posílila. Skutečnost, že se tak stalo pouze ve velkých, statutárních městech, nahrává domněnce, že se tak nestalo kvůli ocenění kvality socialistických kandidátů či jejich dosavadní práce, ale v důsledku přenosu celostátních témat.

Naprosto nečekaným fenoménem letošních komunálních voleb se stala nadpoloviční zastupitelská většina jedné strany v některých statutárních městech a Praze. To, co se zdálo být v roce 2002 v Kladně neopakovatelnou kuriozitou, totiž že v poměrném systému bude sestavena jednobarevná rada, dokázala ODS o čtyři roky později nejenom v Kladně obhájit, ale nově na totéž dosáhnout rovněž v Českých Budějovicích, Děčíně, Teplicích, Hradci Králové a Praze! To vše navíc v situaci, kdy na ni v těchto městech ani zdaleka nedotírá výrazný soupeř - ti bývají obvykle patnácti-, dvacetiprocentní. Kdyby se ODS totéž podařilo ještě dvakrát zopakovat, dostala by se ve zmíněných městech do pozice, pro niž má politologie označení "systém s ultradominantní stranou".

Zcela zvláštním typem zastupitelstva je zastupitelstvo pražské. Volebnímu boji nevtiskla tvář pouze prazvláštní socialistická rošáda s kandidátkou na primátorku několik týdnů před volbami. Praha je symbolem sama o sobě, žádný jiný primátorský řetěz nemá takovou symboliku jako pražský. Pavel Bém měl navíc šanci jako první z polistopadových pražských primátorů obhájit po volbách svůj mandát. To se mu také podařilo, a to zcela nečekaným způsobem. ODS získala v Praze 54,4 % hlasů (42 ze 70 mandátů). S rozdílem dvou tříd se za ní umístila ČSSD (15,88 %, 12), KSČM (7,9 %, 6), SZ (7,8 %, 6) a SNK ED (5,39 %, 4). Lidovci na zastupitelský mandát nedosáhli (pouhá 2,88 %); na rozdíl od roku 2002 jim k mandátu nepomohlo ani rozdělení Prahy do volebních obvodů. ODS tak ukázala, jak může vypadat politická scéna, když je téměř dokonale vyluxován prostor pravice a pravého středu - tedy něco, co od ní řada voličů po průběžných a cyklických kraších projektů (Čtyř)koalic, Evropských demokratů apod. čeká.

Komunální volby jsou zvláštním druhem politického soupeření. Pro dobrý výsledek nestačí masivní celostátní kampaň, nestačí mít dobrou parlamentní reprezentaci. Jedná se vždy o součet tisíců lokálních výher a proher, z nichž se pak někdo snaží vyčíst obecnější závěry. Mohlo-li před čtyřmi roky na stránkách Proglasu zaznít, že ODS je po komunálních volbách nezpochybnitelným výhradním reprezentantem na pravici, letos to platí v míře ještě větší. Dále se také ukazuje, že při současných trendech nemá podobně silného konkurenta ani na levici. Jistě, její pozice na podzim 2006 mohla být posilněna touhou voličů po změně politiky celostátní, což mohli mnozí z nich vyjádřit i hlasováním v komunálních volbách. Pokud by však ODS neměla na lokální úrovni kvalitní reprezentaci, na tak drtivý úspěch by nedosáhla. V mnoha městech se totiž ukázalo, že kvalitní (či alespoň ne zcela špatná) celostátní vizáž nestačí. Výsledky z Brna, Jihlavy či Mostu jsou varováním, že třicetiprocentní výsledky mohou být při sestavování koalic zatraceně málo. A že si za ně mohou především místní politické elity, je nasnadě.

Varováním by měly být letošní místní volby pro komunisty a lidovce. Plně se v nich projevily jak turbulence z celostátní úrovně, tak klesající kvalita členské základny. Obě strany jedou po skluzavce a vůbec není jisté, zda se jim nepříznivé trendy podaří zvrátit podobně jako ODS. Což však alespoň u jedné z těchto stran jistě nemusí být důvodem k celonárodnímu smutku.

Revue Politika 9/2006
Poslat do Kindlu

Rubrika: Články a komentáře  |  

Diskuse


nahoru