Úvodní stránka  »  Články

Předčasné vavříny lidoveckého návratu

Vojtěch Navrátil | 3. 11. 2014
Poslat do Kindlu

KDU-ČSL prožívá od posledních krajských voleb v roce 2012 opět po mnoha letech vydařené období, kdy lidovci mírně posílili v krajských volbách a vrátili se do sněmovny.

Strana posílila i zásluhou mizerné volební účasti ve volbách do Evropského parlamentu a naposledy získala z jednotlivých stran nejvíce mandátů v komunálních volbách, přičemž její kandidáti získali pět mandátů v senátních volbách, což je nejvyšší číslo od roku 2000, tedy od bájných časů Čtyřkoalice (navíc dalšího senátora získala ještě letos v lednu KDU-ČSL v doplňovacích volbách).

Žádný oslnivý comeback

Aktuální formy lidovců si rovněž všimla média, která v neobvyklé záplavě článků týkajících se této strany pasovala lidovce do role vítězů letošních komunálních i senátních voleb, či jejich předsedu Pavla Bělobrádka do role „předsedy roku“, přičemž ten si to viditelně s oprávněným pocitem zadostiučinění užívá, když kupříkladu s patřičným komentářem na Facebooku sdílel čtyři roky starý text Deníku Referendum, dle jehož vyznění lidová strana tehdejší volbou širší veřejnosti neznámého náchodského veterináře, levicí ocejchovaného coby takřka jako „nácka“ za předsedu strany vykročila vstříc svému zániku.

Při podrobnějším pohledu na výsledky komunálních voleb však už pro lidovce není zas až tolik důvodů pro jásání nad tím, jak se jim daří expandovat. Byť dokázali zvítězit nově např. v Dačicích, Vsetíně, Holešově, Litomyšli, Zábřehu či Uherském Brodě, zvýraznit své prvenství např. v Českém Těšíně a po jednom nebo více volebních obdobích obnovit své zastoupení v zastupitelstvech Prahy, Ostravy, Plzně, Českých Budějovic, Pardubic, Havířova či Karviné, pak už jen srovnání počtu získaných mandátů v minulých volbách (3 738), kdy byla strana doslova a do písmene na dně, a v těch nynějších (3 996) naznačuje spíše to, že se lidovcům jen podařilo zastavit svůj ústup z pozic.

Letem světem

Pokud třeba pohlédneme jen na již zmíněné Pardubice, Plzeň či České Budějovice, kde se KDU-ČSL podařilo navrátit se na místní magistráty, tak jejich zdejší volební výsledky začínaly číslicí pět, což znamená, že uzavírací klauzuli překonali jen o několik desetin, či dokonce setin procenta, tedy lidově řečeno o fous. A to teď panují pro lidovce příznivé časy, takže pro dobu, kdy jim bude hůře, či přijde v budoucnu opětovně nějaká stranická krize (a ty se nevyhýbají žádné straně) mají ne moc velkou rezervu, aby s následným odlivem – byť klidně malé – části voličů v těchto městech opětovně neklesli pod pětiprocentní hranici.

Další bolestí KDU-ČSL, která zůstává relevantní i po těchto komunálních volbách a působí proti tomu, aby si mohli do budoucna dlouhodobě udržet relevantní pozici ve stranickém systému, je jejich slabá pozice v některých českých regionech.

Výjimkou byla Praha, kde poté, co se zde lidovcům podařilo v loňských sněmovních volbách poprvé od eurovoleb v roce 2004 překonat pětiprocentní hranici, uspěli v rámci svých možností i letos. Do celopražského zastupitelstva se dostali v rámci koalice se zelenými a starosty dva lidovečtí kandidáti a jeden z nich možná zasedne v radě. V mnoha městských částech se pak KDU-ČSL povedlo vrátit do zastupitelstev po několika volebních obdobích. Ať už samostatně jako v Praze 5, kde se to po časech vlády Milana Jančíka a prapodivného uskupení Uzdravme naší politiku zformovaného zastupiteli několika stran v průběhu volebního období, část voličů rozhodla znovu zkusit i s lidovci. Podobně se vedlo na Praze 6 nebo v různých koalicích v Praze 1, Praze 8 či Praze 10.

Zcela nevídaným případem se pak stalo drtivé vítězství a zisk nadpoloviční většiny pro uskupení Praha 7 sobě, na jejíž kandidátce bylo přítomno i několik členů KDU-ČSL včetně lídra Jana Čižinského. Lidovci tak od časů, kdy za ně býval starostou okrajových Křeslic jmenovec druhého komunistického prezidenta Antonín Zápotocký, budou mít v metropoli opět některého ze starostů městských částí.

Oproti tomu když vyjedete za hranice metropole, nastává ve stále lidnatějších středních Čechách už pro lidovce poněkud odlišná realita. Z krajských zastupitelstev zde KDU-ČSL vypadla již v roce 2008 a zdejší krajská organizace i díky některých vnitrostranickým konfliktům není nadále v nejlepší kondici.

Z okresních měst se letos lidovcům podařilo dostat pouze do zastupitelstva Kutné Hory, několik mandátů se podařilo ještě získat v obcích jako Čáslav, Český Brod, Dobříš, Hořovice či Vlašim. Pokud se vrátíme zpět k okresním městům, pak v Benešově je v koalici se zelenými dělilo od uzavírací klauzule několik setin procenta, v mnoha skandály opředené Příbrami, kde měli v letech 1991-02 starostu, budou nadále už třetí volební období s aktuálním ziskem 4,46 % taktéž v zastupitelstvu absentovat. Možná i proto, že v čele jejich kandidátky se stále opakovaně nachází s mnoha dřívějšími skandály spjatý exstarosta a posléze i náměstek hejtmana Josef Vacek, který dovedl zdejší kdysi starostenskou stranu, která získala ještě v roce 1998 19,61 % hlasů, od roku 2006 dlouhodobě mimo zastupitelstvo. V Mladé Boleslavi a Mělníku, ve druhém případě v koalici opět se zelenými, dosáhli lidovci shodně 3,67 % hlasů, v Kladně obdrželi 2,76 % hlasů. V Nymburce, Rakovníku, Berouně a Kolíně lidovci ani nepostavili byť jen koaliční kandidátku, pouze ve dvou posledně zmíněných okresních městech kandidovalo po jednom jejich členovi na jiných kandidátkách.

V dalších krajích se z okresních měst v Jihočeském kraji podařilo KDU-ČSL vrátit do zastupitelstva v již zmiňované krajské metropoli Českých Budějovicích a s jedním mandátem také v Písku. V Českém Krumlově se podařilo navýšit zisk mandátů ze dvou na tři, jeden naopak ztratili v Prachaticích, ve Strakonicích, Jindřichově Hradci a Táboře pak opět jako před čtyřmi lety nedosáhli na pět procent. Dlužno podotknout, že po volbách v roce 2006 neměli lidovci zastoupení pouze v Táboře.

V Plzeňském kraji se těsně navrátili do zastupitelstva zdejší krajské metropole a uspěli také v Domažlicích, naopak ztratili zastoupení v Tachově, který byl tak trochu paradoxně po minulých volbách jediným zdejším okresním městem, v jehož zastupitelstvu měla KDU-ČSL zastoupení. V dalších už vysloveně pro lidovce dlouhodobě misionářských krajích, což jsou Karlovarský, Ústecký, Liberecký, kde se hlásit ke KDU-ČSL nepatří zrovna mezi něco, co by bylo „cool“, se občas podařilo získat v některém z okresních měst nějaký ten mandát.

Vedle samostatné kandidátky v Litoměřicích a koaliční v Lounech se tak dělo většinou umístěním několika členů či nominantů na jiné kandidátky, jako např. v Teplicích, Chebu či Karlových Varech, kdy v posledně jmenovaném městě se tak stalo v rámci spolupráce s místním hnutím „O co jim jde?!“, s nímž a se zelenými vytvořili lidovci koalici pro krajské volby a jeho kandidáti kandidovali na kandidátce KDU-ČSL ve sněmovních volbách.

Naopak obdobný kousek se letos nepodařil v Liberci a tak zdejší lidovecký náměstek primátorky Kamil Jan Svoboda po tom, co samostatná kandidátka KDU-ČSL neuspěla, skončil po 8 letech ve zdejším zastupitelstvu.

Nepravdivý mediální obraz

Vnímání lidovců jako velmi úspěšné strany v komunálních volbách až příliš ovlivňuje fakt, že většina ostatních stran na komunální úrovni ztratila,“ takto pregnantně vystihl v MF DNES,  v jednom z mála kriticky pojímaných článků na toto téma, situaci politolog Lubomír Kopeček.

Čili lidovci v současné značně turbulentní situaci panující na naší politické scéně jsou opravdu onou klidnou či stabilizující silou, za níž se vydávají, když dokázali obhájit to, co měli v minulých volbách, plus k tomu něco malinko (zhruba asi 7 % mandátů) přidat. Není to zrovna málo, ale slova o jejich expanzi jsou značně přehnaná. Na to je jejich situace v některých regionech stále mizerná, či alespoň opravdu hodně špatná.

Revue Politika 11/2014
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru