Úvodní stránka  »  Články

VyVrhlíci

Partaj internetových hlasování a přímé demokracie po vykopnutí z vlády nikoho nezajímá

Jakub Janda | 13. 6. 2012
Poslat do Kindlu

Věci veřejné jsou v červnu 2012 ve skutečně unikátní pozici. Po úspěšném volebním tažení a zisku čtyřiadvaceti křesel se strana vyhádala ze Strakovy akademie, její předseda je celospolečensky považován za neschopného maskota a dva její poslanci jsou nepravomocně odsouzeni.

VV jsou nyní hluboko pod hranicí volitelnosti, v průzkumech se pohybují mezi jedním a dvěma procenty spolu se Suverenitou Jany Bobošíkové a dalšími existencemi, které předstírají, že jsou politickými stranami. Výkřiky typu „budeme konstruktivní opozice" nikoho nezajímají; projekt Víta Bárty upadá do groteskního zapomnění. Mohou dnešní VV vůbec ještě něco dělat?

Ignorovaní a bezmocní

Pokud Karolína Peake udrží svůj subjekt pod kontrolou a její lidé skutečně budou „výběrem z hroznů VV", projde-li LIDEM na konci června ostrým testem schvalování církevních restitucí a nedojde-li k turbulentním ideovým sporům o důchodovou reformu, čekají Česko volby v regulérním termínu v květnu 2014.

Zbývající tucet véčkařů, kteří nestihli včas opustit Johna s Bártou, čeká dlouhých třiadvacet měsíců ve sněmovních lavicích. Hrát roli opozice se obecně vyplatí pouze stranám, kterým se dá důvěřovat, neboť mohou v budoucnu znovu zasednout ve vládě. Věcem Bártovým důvěřovat nelze. Jejich kritiku Nečasova týmu nebere nikdo vážně, veřejně se od nich distancovala i ČSSD.

Pozůstalým véčkařům kromě poctivé (leč neviditelné) práce ve sněmovních výborech a tiskových konferencích, na které už nikdo nechodí, zbývá jediná možnost. Pokud si od června 2014 nechtějí hledat jinou práci, musí se snažit zapůsobit na jiné strany, aby je nechaly přestoupit k sobě.

Prozřel jsem. Chcete mě?

První možností je vydat se směrem k odpadlíkům Karolíny Peake, (také) předstírat prozření a doufat, že další dva roky tichého přitakávání tandemu ODS a TOP 09 napomohou překrýt nelichotivou minulost, aby se LIDEM alespoň přiblížila magické pětiprocentní hranici. Druhou možností je hledat tichou cestu k ČSSD (Huml) nebo se nechat namlouvat zatím bezvýznamnými hráči mimo Sněmovnu a (u)věřit v jejich budoucnost (Škárka a LEV 21). Někteří véčkaři volají po ústupu z parlamentní politiky zpět na komunální úroveň, kde strana v roce 2001 před příchodem ABL začínala.

Bilance

Tak jako tak, bilance strany, jíž před dvěma lety uvěřilo neuvěřitelných 569 127 voličů, je tristní. Tuny popsaného novinového papíru o pseudoultimátech, nové náměty teoretických prací na téma „jak nedělat PR" a hlavně nezpochybnitelné potvrzení faktu, že do velké politiky nemohou strany (a) bez funkční struktury (b) spíchnuté během roku (c) na bázi čistě podnikatelského záměru.

Revue Politika 6/2012
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru