Úvodní stránka  »  Články

Embargo na íránskou ropu

Všechno je jinak

Ondřej Šlechta | 25. 1. 2012
Poslat do Kindlu

Evropská unie prostřednictvím svých velvyslanců deklarovala zavedení ropného embarga proti Íránu od července 2012 a také sankce proti íránské centrální bance s cílem narušit financování jaderného programu. Ale bude to stačit? Bude to mít efekt? Nepoškodí to spíše odběratele?

Cena ropy brent se v reakci na vyhlášení embarga vyšplhala v týdnu 23.-29.1. 2012 na 111 dolarů za barel. Írán je druhým největším producentem OPEC, vyprodukuje zhruba 2,5 milionů barelů denně, z nichž 450 000 putuje do zemí EU. Embargo na obchodování s íránskou ropou může výrazně poškodit evropské ekonomiky, pokud se nepodaří najít za íránský výpadek náhradu.

Tratit bude především Evropa

Evropská unie ústy svého komisaře pro energetiku Günthera Oettingera sebejistě prohlásila, že unijní spotřeba v pohodě vystačí s dodávkami ze Saúdské Arábie. Problém je v tom, že spoléhání se na saúdskoarabskou záložní kapacitu, která vždy sloužila jako určitá pojistka, dnes přestává fungovat. Dokonce i krátký výpadek těžby v Alžírsku a Libyi během nedávné občanské války saúdskoarabskou záložní kapacitu vyčerpal.

Když předloni server Wikileaks zveřejnil diplomatické depeše, vyšlo najevo mimo jiné to, co mnoho energetických analytiků říká už delší dobu - Saúdská Arábie o svých zásobách ropy lže. Má jich méně, než oficiálně deklaruje. Podle všeho nebude schopna těžit více než 12 milionů barelů ropy za den. Což při trendu neustále se zvyšující spotřeby celého světa zkrátka bude hnát ceny černého zlata strmě nahoru. Nedivme se, jestli bude v létě cena někde mezi 120 a 150 dolary za barel.

Podívejme se na to z jiného úhlu - není to všechno úmysl? Kdo na výpadku dodávek íránské ropy může ekonomicky tratit, je jasné. Bude to Evropská unie, na rozdíl od Ruska, Číny, Indie a pravděpodobně také Turecka. Těmto státům bude naopak Írán prodávat ropu levněji. A kdo by na tom mohl vydělat? Že by Saúdská Arábie, která drahou ropou potřebuje vydělat spoustu peněz, aby měl královský palác v Rijádu z čeho uplácet své lidi, jejichž povstání by způsobilo skutečné arabské jaro a vážné problémy Spojeným státům v lůně svého nejdůležitějšího blízkovýchodního spojence?

Co skutečně trápí Američany

Podle smlouvy mezi USA a Saúdskou Arábií z počátku 70. let platí, že se s ropou v rámci OPEC obchoduje pouze v dolarech (známý název „petrodolar" vychází z této dohody). Je to vlastně docela jednoduché: pokud si zajistíte, že je ropa obchodovatelná jen v dolarech, budou státy, které ropu potřebují k rozvoji svého hospodářství, nuceny si vaši měnu obstarávat. Právě díky tomu může dnes americký Fed ve velkém tisknout dolarové bankovky.

USA za třicet let fungování petrodolarového systému praktikovaly semimonetární obchod, což v praxi znamenalo, že dané zemi tiskly dolary výměnou za její zboží. Kromě toho, že byl tento barter pro USA velmi výhodný, zahraniční obchod se mohl výrazně orientovat na dovoz na úkor vývozu, s čímž klesala i potřeba vyrábět zboží pro export.

Tento model mohl dominantně fungovat do chvíle, kdy bylo mezinárodní politické postavení Spojených států neotřesitelné. Jenže jak stoupá význam nových mocenských center východu a jihu, stoupá i chuť po novém, spravedlivějším globálním uspořádání. Rostoucí ekonomiky, které mají obrovskou spotřebu ropy, najednou cítí, že se k jejich ekonomice dolar chová nepřátelsky a chtějí se jej zbavit. Na druhou stranu stav, kdy se při obchodování s ropou prosadí euro, juan či jen, by pro Spojené státy znamenal náhlou a nutnou potřebu vyrovnat zahraničně-obchodní saldo - a to by v největším ekonomickém celku světa mohlo znamenat dlouhodobou, několikaletou bolestivou transformaci.

V souvislosti s Íránem je dobré připomenout osud (nejen) jeho iráckého souseda. Je totiž zajímavé, že obvinění Iráku, že je vlastníkem zbraní hromadného ničení, přišlo pár měsíců poté, co Saddám Husajn oznámil, že ropu bude prodávat výhradně za eura. Libyjský vůdce Kaddáfí mohl beztrestně terorizovat své obyvatelstvo (jak znělo oficiální zdůvodnění pro vytvoření bezletové zóny na podporu protivládních rebelů) celé roky, přesto jsme se stali svědky jeho konce až ve chvíli, kdy vyrukoval s plánem na vytvoření celoafrického systému obchodování s ropou, který by počítal se zavedením „afrického dináru" a vytlačil dolar coby univerzální platidlo.

Írán se v minulosti snažil oslabit vliv dolaru na obchod a dolarové transakce se svou ropou na minimum a koncem roku 2008, kdy vznikla Íránská ropná burza, se mu to podařilo úplně. Japonsko mu platí za ropu v jenech, ostatní v eurech.

Pro zprostředkování plateb za export ropy do Indie uzavřel nedávno Írán dohodu se dvěma významnými indickými bankami. Aby se vyhnul problémům se Spojenými státy, vybral si podle dostupných informací banky, které nemají přímou angažovanost ve Spojených státech. Potenciálním zprostředkovatelem by měla být ruská Gazprombank.

Zatím poslední zprávy hovoří o tom, že se Indie odhodlala k dosud nevídanému kroku a stala se prvním příjemcem íránské ropy, který za ni bude místo dolaru platit ve zlatě.

Pokud se přidá i Čína, bude to krok s nepředvídatelnými následky. Zlato opět začíná plnit funkci peněz a Spojené státy tento krok sledují s velkou nelibostí. Protože více než údajný jaderný program Íránu je ohrožuje hrozící kolaps dolarové hegemonie.

Revue Politika 1/2012
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru