Úvodní stránka  »  Články

Klause na Hradě vystřídá Josef Novák

Oznámil, že je připraven kandidovat na úřad prezidenta republiky

Ota Filip | 17. 10. 2011
Poslat do Kindlu

„Denně čtu v českém tisku kritiky," píše mi někdejší spolužák Josef Novák z Moravské Ostravy, „namířené satirickým ostřím vůči osobě prezidenta České republiky Václava Klause. Ve stavu veřejně působivého morálního rozhořčení se do něj pouští hlavně ta část novinářů, kterým se nelíbí jeho stanoviska, jeho projevy a vůbec. Václav Klaus jim leží v žaludku, a proto dovedně manipulují veřejným míněním. Byl bych rád, příteli, kdybys mé psaní zpracoval pro noviny." Slíbil jsem, že se pokusím. Zde je výsledek.

V demokratických zemích, kde platí zásada svobody a (údajně) nezávislosti tisku, se i seriózní deníky - v Evropě bych mohl jmenovat jen asi dvanáct skutečně vedoucích - pouštějí s oblibou do zvolených či korunovaných hlav států, protože nic nezvyšuje náklad a nevzbuzuje zájem čtenářů tak jako laciná senzace. Z toho plyne, že nejsnáze se novinářská „statečnost" uplatní za pomoci mnohdy vykonstruovaných nebo pod úroveň slušnosti překroucených faktů, dopadajících jako zlomyslné, hulvátské hromobití na představitele státu, ať už řeknou, co řeknou, ať napíší, co chtějí, ať zastávají jakýkoli názor, ať se zachovají tak nebo onak.

To však není hlavní problém. Důležitější je, koho si český lid, zastoupený volenými poslanci a senátory, zvolí jako svého třetího prezidenta po roce 1989. Už dnes lze předpokládat, že se v této věci strhne nejedna - nezávislým tiskem podporovaná a statečnými novináři rozmazávaná - nechutná rvačka mezi politickými stranami, četnými lobbisty a nátlakovými skupinami.

Aby se v záležitosti volby nového prezidenta předešlo organizovaným podrazům, pomluvám a skandálům, doporučuji coby kandidáta na úřad nejvyšší navrhnout a zvolit osobu zcela neznámou. Třeba mě, Josefa Nováka.

Kdyby mi zvolení zástupci lidu kterékoliv strany nebo nátlakové skupiny kandidaturu nabídli, mohu už dnes slíbit, že po zvolení budu k dnešní hlavě státu úplným protikladem.

Na rozdíl od Václava Klause nikdy neprojevím vlastní názor, ale přizpůsobím a podřídím jej momentálnímu veřejnému mínění; snažil bych se v lichotit do přízně všech politických stran, vyvaroval bych se vystoupit pro nebo proti něčemu nebo někomu. Už dnes dokážu bez sebemenších obtíží žvanit i více než hodinu ve všeobecných frázích, aniž bych řekl cokoliv konkrétního.

Abych na svůj pokročilý věk vypadal mladší, než jsem, a tak trochu i sexy, obarvil bych si, což je dnes u politiků velká móda, šediny na blond, nechal bych si udělat nový chrup, třeba i narůst vous a možná, aby o mě mohly noviny psát i kriticky, bych si pořídil milenku, nejlépe o půl století mladší kolegyni spisovatelku.

Václav Klaus, soudím, se na veřejnosti předvádí jen v oblecích šitých na míru v Londýně, v italských košilích a v kravatách od Lezarda, kus nejméně za 100 eur. Já bych ovšem jako prezident demonstroval svou blízkost k lidu - v laciné konfekci z České republiky nebo Made in China, v košilích z Hedvy a v padělaných italských kravatách, které Vietnamci na svých tržnicích nabízejí za dvě stovky.

Byl bych prezidentem k pomilování, všichni by mě měli rádi, nikdo by mi nenadával, nikomu bych nepřekážel, nikoho bych nenaštval, ba i usmívat do televizních kamer bych se naučil.

Dávám tedy pánům poslancům, senátorům, předsedům a výborům všech politických stran na vědomí, že jsem, budu-li o to požádán, připraven kandidovat na úřad prezidenta republiky.

Už teď mohu slíbit, že se mnou nebudou žádné starosti.

Josef Novák

Revue Politika 10/2011
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru