Úvodní stránka  »  Články

Polsko a Česko by měly do eurozóny vstoupit, až skončí její krize

Leszek Skiba | 8. 7. 2011
Poslat do Kindlu

Krize eurozóny vyvolala debatu o výhodnosti přijetí eura zeměmi, které stojí mimo měnovou unii. Zkušenosti Řecka, Portugalska nebo Irska znovu otevřely diskusi, zda je euro spojeno s vážnými hrozbami a zda není lepší zůstat ještě řadu let u stávající (vlastní) měny. Z celého sporu lze vyvodit jeden závěr: po skončení současné krize eurozóny a po vyřešení rozpočtových problémů zemí střední a východní Evropy je přijetí eura podmínkou udržení tempa hospodářského růstu, který umožňuje zmenšit disproporci mezi bohatstvím starých a nových členských států EU.

Vlastní měna přináší výhody

Změny kurzu národní měny vůči euru pozitivně ovlivnily ekonomiky střední a východní Evropy jak před krizí, tak v jejím průběhu. Průzkumy Mezinárodního měnového fondu (MMF 2010) ukazují, že posilování polského zlotého, české koruny a maďarského forintu od roku 2004 do poloviny roku 2008 umožnilo snížit růst inflace, relativně menší růst mezd a omezilo rozměr hypotečního boomu. Podobně se v době krize, kdy kurzy středoevropských měn rychle klesly, stalo kolísání kurzu pro tyto ekonomiky tlumičem.

Potenciální výhody vlastní měny leží v možnosti vést nezávislou měnovou politiku. Národní centrální banka může držet úrokovou sazbu ve výši přizpůsobené potřebám ekonomiky a změny kurzu vlastní měny více či méně zjemňují negativní dopady přílivu nebo odlivu spekulativního kapitálu.

Přijetí eura může znamenat ohrožení

Nejvážnějším ohrožením vyplývajícím z přijetí eura je (jednotlivým zemím) neodpovídající výše úrokové sazby určovaná Evropskou centrální bankou, která může vést k hypotečnímu boomu a vzniku spekulační bubliny na trhu s nemovitostmi. Společná měnová politika je spojena s nastavením výše úrokové sazby centrální bankou podle průměrné míry inflace v eurozóně. Chudší země, tedy postkomunistické státy, se obvykle rozvíjejí rychleji než západoevropské státy, a proto zde rovněž rostou ceny. V případě, že rychle se rozvíjející země patří do eurozóny, úrokové sazby ECB mohou být nastaveny příliš nízko. Tato situace motivuje občany k získávání půjček v bankách, což může vést ke zvyšování počtu hypotečních úvěrů, boomu na trhu s nemovitostmi, nadměrné spotřebě, příliš rychlému růstu mezd, a následně ke zhoršení konkurenceschopnosti národních firem.

S takovou situací jsme se setkali před krizí, kdy v řadě postkomunistických zemí, zejména v pobaltských státech, dramaticky stouply ceny nemovitostí, rostlo také množství nových stavebních investic, ceny a mzdy. Čím více se zvyšovalo tempo hospodářského růstu vyplývající ze spekulační bubliny, tím hlubší byla recese a rychlejší růst nezaměstnanosti v posledních dvou letech. Z tohoto důvodu má velký význam zpřísnění kritérií pro udělování půjček soukromým osobám, protože je to nejúčinnější nástroj pro omezování potenciální spekulační bubliny a přílišného růstu spotřeby založené na půjčkách.

Výše uvedené argumenty představují potenciálně negativní stránky přijetí eura. Pro malé země, které si nemohou dovolit plovoucí kurz podléhající každodenním změnám, a do této skupiny patří v našem regionu Bulharsko, Litva a Lotyšsko, není kromě přijetí eura jiná racionální alternativa. Negativní důsledky pevného kurzu zažívají už dnes, aniž by využívaly plusy spojené s přechodem z vlastní měny na euro. Zcela opačná je ovšem situace zemí s plovoucím kurzem - Polska, Česka, Rumunska a Maďarska. V těchto případech má proměnlivost kurzu své pozitivní stránky, které jsme již zmínili.

O hospodářském rozvoji rozhodují investice

Fakt, že existují reálné hrozby, ale nemůže zastínit potenciální výhody vyplývající z přijetí eura. Přílišný růst spotřeby - největší hrozba po vstupu do eurozóny - může být nivelizován zásahy banky. Dnes ale není hlavní výzvou pro středoevropské a východoevropské země otázka, jak se bránit před hrozbami, ale to, jak účinně zmenšovat rozdíly v úrovni hospodářského rozvoje. Dosavadní zdroje rychlého rozvoje se vyčerpávají. Čím bohatší Česko a Polsko jsou, tím méně zahraničních investic přitahují; investoři hledají levná místa pro nekomplikovanou výrobu. V průběhu nejbližších několika let tempo hospodářského růstu značně poklesne, a když se to stane, nebude možné zmenšit rozdíly v bohatství západoevropské a středoevropské společnosti.

Hlavním problémem ekonomik našeho regionu je příliš nízký objem úspor, který ovlivňuje nedostačující množství soukromých investic. Hospodářský rozvoj motivuje tvorba nových pracovních míst a modernizace existujících firem. To vyžaduje kapitál, který tvoří úspory běžných občanů. V posledním desetiletí jsme byli svědky rychlého rozvoje zemí střední a východní Evropy, který byl do značné míry spojen s využitím úspor nejbohatších západních států. Zásadní význam měly bezprostřední investice zahraničních firem, evropské fondy a bankovní půjčky, financované často z kapitálu, který banky získaly v zahraničí.

Řada analýz (např. McKinsey 2010) ukazuje, že po současné hospodářské krizi budou finanční pravidla velmi odlišná od těch, na které byly postkomunistické země zvyklé před krizí. Základním rozdílem má být těžší a dražší přístup ke kapitálu na světových finančních trzích. V průběhu prvního desetiletí 21. století řada zemí dosáhla vysokého tempa rozvoje, ale charakteristickou vlastností tohoto období bylo také značné množství levných peněz na světových trzích, vyplývající z příliš nízkých úrokových sazeb v USA po 11. září 2001. To mělo samozřejmě negativní důsledky v podobě ohromné spekulační bubliny na trhu s nemovitostmi a vedlo k vypuknutí současné hospodářské krize. Po krizi už taková situace nenastane. Celosvětovou strategií vedoucí z krize a metodou hospodářského rozvoje je podpora soukromých a veřejných investic. K tomu je potřebný kapitál, jehož zdrojem jsou celosvětové úspory, ale zejména úspory nejbohatších států. Nic ovšem neukazuje na to, že by tyto země měly v budoucnosti uspořit více, zejména v situaci, kdy velmi rychle stárnou. Z těchto důvodů jsou nejbližší dvě desetiletí označována za období drahého kapitálu, ve kterém prohrají ty země, které jsou nuceny importovat úspory a spoléhat na zahraniční investice. K těmto zemím patří i státy středoevropské.

Nejdůležitější bude přístup ke kapitálu

Hlavním argumentem pro budoucí přijetí eura je v zemích střední a východní Evropy potřeba investovat. Státy s nízkou hladinou úspor, k nimž patří také země našeho regionu, se v příštích letech zastaví na nízké úrovni hospodářského rozvoje, který nedovolí, aby se zmenšovaly rozdíly v bohatství ve vztahu k západoevropským zemím. Jediným zdrojem nezbytného investičního kapitálu jsou prostředky dostupné na nejrozvinutějších finančních trzích. K takovým trhům patří trhy evropské. Kapitál dostupný v eurech je levnější než kapitál ve vlastní národní měně. Investoři vždy zvažují riziko vyplývající ze změny kurzu, což znamená, že cena za přístup ke kapitálu je vyšší. Z tohoto důvodů je přijetí eura jedinou možností přístupu k levnějšímu kapitálu financujícímu investice. A ten je nezbytný pro zmenšení disproporcí v hospodářském rozvoji Polska a Česka a západoevropských zemí.

Činitele, které postkomunistickým zemím slibovaly v minulosti možnost rychlého rozvoje, tedy příliv investic v přímé formě (nová pracovní místa v zahraničních firmách) a příliv kapitálu, už bohužel nebudou mít v nebližších letech tak pozitivní vliv. Rozhodnutí o přijetí eura proto není banálním rozhodnutím. Není volbou mezi pozitivním scénářem (vlastní měna) a scénářem plným hrozeb (přijetí eura). Ve skutečnosti volíme mezi hospodářskou stagnací a hospodářským růstem s riziky.

Budoucnost eurozóny je stabilní

Euro představuje spíše politický než ekonomický projekt. Odůvodněné jsou rovněž argumenty, že euro není optimální měnovou oblastí. Eurozóna není fiskální unií jako Spojené státy a pohyb pracovní síly z jednoho státu do druhého je velmi omezený.

Zavedení eura v roce 2002 změnilo ekonomická pravidla dosavadního Evropského hospodářského společenství. Ve své podstatě oslabilo dominanci německé marky nad ostatními měnami, například francouzským frankem, která vyplývala ze síly německé ekonomiky, nízké inflace a především politiky omezování výkyvů kurzů mezi devizami evropských zemí. Před přijetím eura se rozhodnutí o zvýšení nebo snížení úrokových sazeb německé Bundesbank omezovala na manévrovací pole ostatních centrálních bank, zavázaných reagovat na výkyvy kurzu své měny k marce. Měli bychom také pamatovat na to, že německý souhlas se společnou měnou byl spojen se souhlasem Francie se sjednocením Německa. Právě z tohoto důvodu jsou s eurem nespokojeni i němečtí ekonomové, protože si období před zavedením eura spojují s dobou nezávislosti vlastní ekonomiky a síly vlastní měny.

Argumenty o přílišných ziscích Německa z přijetí eura jsou nepravdivé. Euro skutečně přináší výhody německým vývozcům, kteří mohou udržovat rychlé tempo růstu vývozu, ale zavedení evropské měny mělo i tam své negativní efekty. Hospodářský růst v Německu je nižší než v minulých obdobích. Krize Řecka, Portugalska a Irska zastavila na určitou dobu přijetí eura v Polsku a Česku. Do momentu, kdy se eurozóna stane znovu místem stabilního rozvoje, není akcese nových států možná. To je samozřejmě spojeno i s vysokými rozpočtovými schodky většiny zemí, které by euro chtěly přijmout. Základní argumenty pro přijetí eura jsou stále závazné. Nevyplývají ovšem ze síly národních měn, ale bohužel z nepřítomnosti alternativního scénáře a také ze strukturální slabosti politiky a státu ve střední Evropě; slabé státy nejsou schopny prosadit politiku nutící obyvatele šetřit, a země si tedy nemohou dovolit financovat nezbytné investiční náklady samy.

Literatura

1. Mezinárodní měnový fond (2010), The Credit Boom in the EU New Member States: Bad Luck or Bad Policies?, IMF Working Paper WP/10/130.

2. McKinsey (2010), Farewell to cheap capital? The implications of long-term shifts in global investment and saving, McKinsey Global Institute.

Přeložila Lucie Zakopalová.

Text byl publikován coby reakce na článek Hynka Fajmona v rámci projektu podpořeného Česko-polským fórem. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU.

Revue Politika 7-8/2011
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru