Úvodní stránka  »  Články

Železná opona nezanikla, jen se posunula dál na východ

Rozhovor s velvyslankyní ČR při OSN a OBSE ve Vídni Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou o transatlantických vztazích, íránském jaderném programu, Bělorusku a o tom, proč by Muhammad Baradej nebyl dobrým prezidentem Egypta

Lukáš Hoder | 6. 4. 2011
Poslat do Kindlu

RNDr. Veronika Kuchyňová Šmigolová může díky svým zkušenostem v české diplomacii hodnotit takřka každé téma mezinárodní politiky. Původně sice vystudovala Fakultu přírodních věd UK a odborně působila například na „břečťanové" Cornell University v USA, ale po vstupu na Ministerstvo zahraničí ČR v Praze vedla odbor analýz a plánování a později i odbor bezpečnostní politiky. Působila na velvyslanectví ve Varšavě nebo v českém zastoupení při NATO. Dva roky vyjednávala s USA o podmínkách umístění radaru v Brdech a od roku 2009 je velvyslankyní ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích ve Vídni.

Další oslabování přítomnosti USA v Evropě by ČR poškodilo

Bývalý premiér Topolánek na Českoněmeckém dni na Masarykově univerzitě v roce 2009 řekl, že jedním z důvodů odložení projektu protiraketové obrany ze strany USA byla i nerozhodnost ČR. Souhlasila byste s tímto názorem?

Já myslím, že to příliš velkou roli nehrálo, protože ty smlouvy byly dojednané. Za normálních okolností totiž americké administrativy respektují dojednané smlouvy. USA se samy rozhodly změnit celkový koncept a přestaly s radarem v ČR počítat. Možná kdyby ta smlouva byla už ratifikovaná, tak by se jim to dělalo trochu hůř, nicméně k tomu přehodnocení by došlo bez ohledu na postoj ČR.

Jak za Obamy pokračují debaty o tzv. třetím pilíři protibalistického systému USA? Jak pokračuje debata na toto téma v NATO?

V NATO debata živě pokračuje. Lisabonský summit na konci loňského roku k tomu přijal důležité rozhodnutí, kde se v zásadě úplně změnil koncept protiraketové obrany. Už se tomu neříká třetí pilíř protiraketové obrany, ale evropský prvek protiraketové obrany, který bude zapojen do NATO. Stále se vedou diskuse o tom, jak se zapojí ČR, ale bude to určitě řádově menší zapojení, nežli bylo to s plánovaným radarem v Brdech.

Vidíte nějakou zásadní překážku pro vybudování protibalistického systému nad Evropou? Je to hlavně otázka peněz nebo jde spíše o politicky kontroverzní téma?

V NATO je to hlavně otázka peněz. Politická vůle tam je.

Existují tedy vůbec nějaké spory mezi členskými zeměmi NATO na toto téma?

V současné době všichni uznávají, že protiraketová obrana je důležitá a potřebná. Jestli jsou tam nějaké diskuse, tak se týkají pouze toho, jak zapojit Rusko. Myslím si, že v tuhle chvíli existuje v NATO konsensus, že přístup Ruska k protiraketové obraně by měl být modulární, tedy že by měly existovat oddělené systémy, které budou spolupracovat. NATO a Rusko tedy zřejmě nebudou budovat jeden společný systém. To by totiž dávalo možnost Rusku svou pasivitou vývoj takového systému v podstatě blokovat.

V současné době jste velvyslankyní ČR při OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizacích ve Vídni. OBSE má 56 účastnických zemí, které diskutují nejen o bezpečnosti, ale i o lidských právech nebo hospodářském rozvoji. Dokázala byste na základě těchto jednání charakterizovat současné transatlantické vztahy? Existují nějaké zásadní spory mezi USA a evropskými mocnostmi?

Myslím, že mezi evropskými zeměmi a USA v OBSE zásadní spory nejsou. Ta dělící linie je spíš mezi Ruskem a Společenstvím nezávislých států na jedné straně a Evropou a USA na straně druhé. V kontextu OBSE trvají západní země na dodržování všech závazků, které byly schváleny v oblasti lidských práv od Helsinek (v roce 1975, pozn. aut.). Země na východ k tomu však mají dosti volnější přístup. OBSE je právě kvůli tomuto rozdělení na východ a západ nefunkční a velmi těžko se na něčem dohaduje. Je obtížné dosáhnout konsensus takřka v jakékoliv záležitosti. Když navíc dojde ke shodě s Ruskem, tak jsou zde ještě středoasijské republiky, jejichž pozice jsou často ještě tvrdší.

Lze tedy říci, že železná opona tak úplně nezanikla, ale posunula se jen dál na východ?

Ano, dalo by se to tak říct. Dřív se říkalo na východ nebo na západ od Vídně a dnes je to podobné. Americký velvyslanec jednou trochu žertovně (ale ne úplně) prohlásil, že dnes platí na východ nebo na západ od Minsku. Dodal k tomu, že Tbilisi dle něj leží na západ od Minsku.

ČR snad leží také na západ od Minsku, nicméně i přesto je patrné ochlazení zájmu USA o střední a východní Evropu. Souhlasíte? Lze očekávat další pokračování tohoto trendu?

Za této administrativy mají USA určitě o hodně menší vztah k tomu, co se děje na druhé straně Atlantiku. Z jedné strany je to přirozené, protože USA jako klíčový světový hráč musí sledovat, co se děje v Asii, Tichomoří nebo v Indii. To jsou pro ně v tuto chvíli asi významnější partneři. Je také pravda, že Evropa svojí nerozhodností a malou schopností se někam pohnout nepředstavuje příliš zajímavého partnera. Neznamená to ale, že by vztahy Evropy a USA upadly. Prostě transatlantické vztahy už nejsou tak významné, jak bývaly.

Jaký zájem má v této otázce Česká republika? Je pro nás vlastně důležité, aby USA byly v Evropě politicky a vojensky přítomny i sedmdesát let po válce?

Podle mého názoru je pro ČR důležité obojí, protože vojenská přítomnost USA je jakýmsi potvrzením politické přítomnosti, tedy faktickým potvrzení transatlantického závazku vzájemné obrany, který leží v základech NATO.

Myslíte si, že v této dekádě dojde k odsunu vojsk USA z Evropy? Například kvůli úsporám v americkém rozpočtu na obranu.

Myslím, že hrozí další omezení vojenské přítomnost USA. Zatím ještě nehrozí, že by se úplně stáhli, ale v určité chvíli už to omezení přítomnosti může být tak výrazné, že by se to prakticky rovnalo stažení. Byla by škoda, kdyby se z toho stala už jen symbolická přítomnost. To by z našeho pohledu nebylo dobře.

Proč?

V posledních sto letech platilo, že když byli Američané odhodláni bránit Evropu, tak v Evropě byl mír. Když Evropa potřebovala pomoc, tak se podívala na druhou stranu Atlantiku a Amerika jí pomohla. V podstatě celou studenou válku se Evropa mohla demokraticky a svobodně rozvíjet jenom díky americké vojenské přítomnosti. Byť teď pro střední Evropu neexistuje žádná přímá hrozba, tak ten symbolismus je pořád strašně důležitý a odchod amerických jednotek by znamenal oslabení závazku přijít si na pomoc. Uškodilo by to jednotě euroatlantické civilizace.

Írán se myšlenky na jadernou zbraň nevzdal

Radar a bezpečnost Evropy souvisí s íránským jaderným programem. V březnu ve Vídni proběhlo zasedání Rady guvernerů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. MAAE stále silněji kritizuje Írán, Rada bezpečnosti OSN přijala další sankce. Ten však již odmítá i legalitu rezolucí RB OSN. Myslíte si, že se Írán pokouší získat jadernou bombu?

Podle mého názoru má íránský jaderný program i vojenskou součást, a tedy usiluje o získání jaderných zbraní. Kvůli mezinarodnímu tlaku to v poslední době dělá opatrněji a pomaleji a zřejmě se potýká i s řadou technických komplikací, ale myšlenky na jadernou zbraň se Írán nevzdal. V tomto kontextu je protiraketová obrana důležitá, protože Írán zároveň vyvíjí i nosiče zbraní, tedy rakety středního a dlouhého doletu. Ve chvíli, kdy bude existovat kombinace bomby a rakety, bude Západ v nebezpečí.

Myslíte si, že je pouze otázkou času, než Írán jaderné bomby dosáhne? Nebo s tím přestane? Nebo mu v tom někdo zabrání?

Možnost vojenského zásahu existuje. Všichni víme, že USA a Izrael mají z íránské bomby obavy a říkají, že všechny možnosti zůstávají na stole, tedy včetně vojenského zásahu. Na druhou stranu se objevily i jiné možnosti, jak íránský jaderný program zpomalit - počítačové viry. Zdá se, že i sankce působí, i když kvůli povstání v arabském světě jdou ceny ropy vzhůru, což dopad sankcí na Írán oslabuje.

Co s tím může dělat ČR?

Ze strany ČR má pro jednání s Íránem důvěru trojice velmocí EU, ale právě v NATO v systému protiraketové obrany určitě hrajeme svou roli, například v rozhodovacím a plánovacím procesu. Důležité je také dodržování sankcí proti Íránu i ze strany ČR.

Bělorusko udělalo další krok od Evropy

Běloruský režim prezidenta Lukašenka se rozhodl dále neprodloužit souhlas s působením mise OBSE v Minsku. Jde podle vás o důležitý signál nebo jde jen o jednu z dalších snah běloruské vlády o utužení poslušnosti vlastního obyvatelstva a omezení vlivu Západu?

Je to důležitý signál a další krok směrem od Evropy, od demokracie a od systému lidských práv. Běloruský prezident po vyhraných volbách, které OBSE považuje za zfalšované, rozehnal opozici a zavřel řadu opozičních politiků. To prezident normálního režimu nedělá, a proto jsou sankce proti Lukašenkovi na místě.

Jak reaguje OBSE? Může něco dělat?

OBSE může reagovat velmi špatně, protože zde platí pravidlo konsensu; cokoliv by OBSE chtěla udělat, musí schvalit i Bělorusko. V krajních případech by mohlo platit pravidlo „konsensus minus 1", ale pak je tu Rusko a další spojenci Lukašenka. Jednou z možností je i vyslání pozorovatelské skupiny na tzv. factfinding mission do Běloruska, což je postup v rámci tzv. moskevských pravidel, nicméně členové této mise potřebují pro vstup do země víza od Lukašenkova režimu... OBSE je v tomto případě velmi bezzubá.

Baradej by nebyl dobrým prezidentem

Na závěr ještě jedna otázka k současné situaci na Blízkém východě. Ve své vídeňské pracovně máte na polici společnou fotku s bývalým šéfem MAAE Muhammadem Baradejem. Pokud byste měla spekulovat, jaký by to byl prezident Egypta?

Poznala jsem ho jen krátce, když končil v MAAE a já jsem právě nastupovala jako velvyslankyně ve Vídni, takže jsem mu předávala pověřovací listiny. Odtud tedy ta fotografie. Podle toho, co se o něm ve Vídni povídá, by Baradej asi nebyl dobrým prezidentem své země. Jednak je to mnohaletý mezinárodní úředník. Ve skutečnosti neví, co se v Egyptě děje. Neměl dlouhá léta žádný styk s egyptským vnitropolitickým děním. Navíc je to člověk, který si cení svého pohodlí a také toho, jak je mezinárodně hodnocen. To nejsou vlastnosti lídra pro těžkou dobu.

Revue Politika 4/2011
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru