Úvodní stránka  »  Články

Dělnická strana jako pseudonáboženský fenomén?

Roman Míčka, František Štěch | 24. 9. 2009
Poslat do Kindlu

Dělnická strana (DS), v současnosti nejsilnější pravicově-extremistická alternativa na naší politické scéně, vykazuje svými totalitárními projevy a působením některé rysy tzv. politického náboženství. V materiálech strany a tvorbě jejích příznivců se taktéž explicitně i implicitně objevuje náboženská symbolika, která vykazuje hluboké souvislosti s germánským novopohanstvím, což je pro (neo)nacismus příznačné.

Politologické postřehy

Dělnická strana získala v zatím posledních volbách (do Evropského parlamentu v červnu 2009) celkem 25 368 (1,07 %) hlasů, v loňských podzimních krajských volbách (v koalici s DSSS) 26 226 (0,9 %) hlasů. O dva roky dříve (v roce 2006) získala společná kandidátka stran Právo a spravedlnost, Národní sjednocení a DS v parlamentních volbách pouze 12 756 (0,23 %) hlasů.

Další vývoj a perspektivy volebních výsledů lze stěží předvídat, nicméně obavy z posilování radikálních nálad i volebních zisků radikálních politických stran rostou a zdají se být oprávněné. Současná doba totiž přináší mnoho specifických problémů (spojených zejména s globalizací, imigrací, evropskou integrací či aktuální světovou ekonomickou krizí), což může být podhoubím k růstu nespokojenosti občanů a erupci extremistických nálad ve společnosti. Na druhou stranu může být útěchou fakt, že ani po silné aktivizaci a medializaci extremismu v první polovině roku 2009 nezískává DS ani ostatní extremistické strany ve volbách podstatně větší množství hlasů než předtím.

Pravicový extremismus či radikalismus je široký zastřešující pojem s mnoha společnými aspekty, ale mnohdy i protichůdnými proudy a zájmy. Problematické je částečně již dělení na „pravicový" a „levicový" extremismus, jelikož na pravé straně extremistického spektra neexistuje přímé ideové a hodnotové kontinuum mezi akceptovanou a extremistickou pravicí. U krajního nacionalismu neboli ultranacionalismu (neofašismu a nacionalistického populismu) lze hledat pojítko s pravou částí akceptovaného politického spektra v některých konzervativních hodnotách (pojetí národa, autority, morálky, pořádku), chápe je ale v radikálních souvislostech a extrémním duchu, přičemž ústavní zřízení liberální demokracie je považováno za slabý a nevhodný nástroj řízení státu.

Ultranacionalismus klade důraz na národní identitu, tradiční hodnoty, historii konkrétní země a křesťanství (Národní strana, Vlastenecká fronta, Národní sjednocení, Právo a spravedlnost); hlavním znakem je ideologie nacionalismu. Pro neonacismus naproti tomu není natolik hodnotný samotný národ jako kulturní, politická, historická či jazyková entita; vztahuje se spíše k rasové ideologii. Má více internacionální charakter, přičemž je pro něj charakteristický silně profilovaný antisemitismus.1 Neonacistická ideologie je v mnoha směrech ideologií „levicovou", jak napovídá sám název (národní socialismus), ale i metody prosazování politických cílů, revoluční rétorika, postoje ke svobodě a důstojnosti člověka, rovnosti, kapitalistickému a socialistickému pojetí ekonomiky či k mezinárodně-politickým otázkám.2

Nejnovější vývoj Dělnické strany

DS procházela v posledních letech určitým vývojem, zpočátku její orientace směřovala spíše ultranacionalistickým směrem (jak naznačovala i spolupráce s PaS a NSJ při volbách v roce 2006), ovšem postupné zviditelňování a poměrné voličské úspěchy z ní učinily jedinou relevantní pravicově-extremistickou stranu a zároveň platformu pro neonacisty s politickými ambicemi. Letošní zpráva Ministerstva vnitra ČR považuje za zlomový rok 2008: DS se otevřela spolupráci s neformálními a neoficiálními uskupeními českých neonacistů (Národní odpor, Autonomní nacionalisté, Národní korporativimus) a začala jim poskytovat institucionální platformu. V současnosti agreguje zájmy a ideje obou (resp. mnoha rozličných variant) těchto proudů. Ačkoli navenek DS vystupuje (politicky a programově) spíše jako ultranacionalistická strana, mnozí současní členové a stoupenci mají neonacistické kořeny a propagují typicky neonacistickou ideologii, včetně příznačné rétoriky a symboliky. V projektu DS tak dochází k profesionalizaci, aktivizaci a sjednocování ultrapravicové scény. DS se k neonacistickým kořenům a souvislostem otevřeně nehlásí, ale ani je výrazně nepopírá; v oficiálních tiskovinách hovoří o „národním socialismu", brání jej a banalizuje údajně neseriózní, nekvalifikované a zavádějící námitky oponentů a kritiků. Jelikož neonacistická ideologie je pro většinu společnosti naprosto nepřijatelná, je pro ni typické, že své postoje skrývá pod maskou neofašismu a nacionalismu, jejichž dílčí aspekty jsou veřejností akceptovány snáze.3

Extremismus, totalitarismus a náboženství

Každý typ politického extremismu či radikalismu obvykle vykazuje některé pseudonáboženské rysy, zejména s ohledem na chápání světa jako boje dobra a zla, boj proti stávajícímu systému a řádu, apokalyptickou perspektivu, užívanou symboliku či formy uctívání některých myšlenek, věcí, časů a osob. To je společné jak levicovým (např. environmentalistickým), tak pravicovým extremistickým hnutím, ať se jim konkrétní vizi naplňovat daří, či ne.

Dělnická strana kupříkladu chápe své poslání jako významnou, nezbytnou, světodějnou misi spočívající v záchraně národa a světa před zlem a lží. Stávající systém ústavní liberální demokracie považuje za totalitní režim, který je třeba odstranit a nahradit (viz hesla „Náš boj s režimem", „Vzdoruj totalitnímu režimu!", „Dělnická strana - jdeme proti proudu!"). Karl Popper, významný teoretik fenoménu totalitarismu, měl za to, že otřesy vedoucí k jím definované otevřené společnosti a civilizaci (stojící na hodnotách svobody, rozumu a odpovědnosti) vzbuzují atavistické reakce ve formě totalitaristických hnutí usilujících o vzpouru proti civilizaci, její rozklad a svržení a o návrat do bezpečí původní kmenové „uzavřené společnosti", jež se podřizovala magickým silám.4

Eric Voegelin chápal totalitární hnutí jako erupci odvěké gnóze. Tíže a nepřijatelnost reality (v tomto případě kupříkladu banalita a neuspokojivost demokracie) je natolik existenciálně náročná, že se s ní mnozí nemohou smířit a existenciální napětí mezi nedokonalostí reality a dokonalostí snů chtějí řešit radikální politickou akcí vedoucí k proměně společnosti. Břemenu existence je odlehčováno pomocí snových světů, druhotných realit, konstruktů a nových „pravd" (viz hesla „Ještě je naděje, hledejte počátek pravdy", „Opusť svět lží, následuj nás"), jejichž cílem je zastínit prvotní realitu: slibují pomíjivou a nedokonalou lidskou skutečnost proměnit ve stav dokonalosti. Touha po dokonalé společnosti požaduje „anihilaci" reality ve prospěch utopie.5 Takový typ politiky má charakter politického náboženství, které se odlišuje od tzv. náboženství občanského. Zatímco občanské náboženství je zdrojem a legitimizací hodnot svobody, lidské důstojnosti a demokracie a zaručuje pluralitu názorů (typicky v USA), náboženství politické je sakralizací totalitárního politického systému založeného na ideologickém monismu, jenž legitimizuje radikalitu a průnik do všech aspektů života jednotlivce a společnosti.6 Příznačným vyjádřením neonacistických apokalyptických vizí jsou Turnerovy deníky,7 fikce zasazená do 90. let 20. století popisující rozpoutání guerillové rasové války (RAHOWA - Racial Holy War) proti „systému USA" reprezentovanému „Židy a liberály", jež vyústí ve vznik rasově čistého státu a postupné nukleární kataklyzma.

Hymna DS plná symbolů

Neonacistické tendence a rysy v DS nejsou na první pohled vždy zřejmé (a jsou také obtížně prokazatelné, jak se ukázalo při neúspěšném návrhu vlády na zrušení DS u Nejvyššího správního soudu). Otevřené projevy a symboly neonacismu jsou v oficiálních dokumentech DS (kupříkladu v Dělnických listech) vždy eliminovány, mnohé lze však vyčíst z projevů jejích členů, užívané symboliky či z internetové „tvorby" související s DS. Strana z pochopitelných důvodů do své oficiální propagace a tiskovin nevpustí ideje či symboly, které by ji přímo spojovaly s nacismem či neonacismem, je ale zřejmé, že široké pole jejích členů a příznivců se aktivně účastní vytváření neformální neonacistické subkultury. Mnohé náznaky a souvislosti jsou patrné kupříkladu v Hymně Dělnické strany publikované v srpnu 2008 na serveru YouTube, ke které se DS oficiálně hlásí na svých webových stránkách. Obrazový doprovod hymny se hemží specifickou symbolikou vykazující jednoznačné souvislosti s tradičním i současným (neo)nacismem. DS si za svou hymnu zvolila píseň plzeňské rockové kapely Ortel z alba Nevinnej (2007) nazvanou Hadr. Text písně má revoluční étos, zastává se utlačovaného dělníka („jsou to jen páni, co bez přestání z dělníčka hadr dělaj na vytírání, zkoušej ho mačkat, dokud z něj kape, já budu ten, co na krk jim šlápne") bojujícího proti utiskovatelskému systému zkorumpovaných vládců („těm nadutým volům synáčkům prasat, do leštěnejch stolů své jméno chci napsat, sedřený ruce, sevřený v pěsti, už nebudou zvonit klíči na náměstí"), kteří nastolili „kapitalistický a sionisty ovládaný totalitní režim po roce 1989".

Obrazový doprovod je zřejmě složen ze snímků rozličného druhu a původu; kromě

karikatur všech možných politiků a politických stran současnosti i minulosti (včetně V. Havla, V. Klause, J. Paroubka, M. Topolánka či M. Bursíka) se v hymně objevují obrazy pracujících dělníků a horníků a záběry z akcí a demonstrací DS. Dále můžeme zaznamenat vyobrazení rozličných historických a přírodních lokalit. Zajímavé jsou především obrázky s mytologickou a mytopolitickou symbolikou. Mnohé symboly odkazují do evropského dávnověku směrem ke germánské, severské, keltské mytologii či temnému okultismu, často vyjadřují boj dobra se zlem. Několikrát se kupříkladu objevuje motiv vlka vyjícího na měsíc, stylizovaného do symbolu DS - ozubeného kola s monogramem strany. Zaujme i velké množství snímků obrazů a symbolů buď historicko-mytologických (připomínajících slovanské, germánské a vikingské motivy), nebo novějších (stále se objevující dělník s kladivem přes rameno hledící odhodlaně vlevo či vpravo a opakující se motivy s „protizednářskou" symbolikou).

Některé snímky z obrazového doprovodu hymny jsou součástí tohoto článku, kromě toho jsou zde využity a zpřístupněny i obrázky další - získané na blozích, osobních stránkách členů DS či dočasných úložištích dat se stranou spojených. (Jsou tedy dílem výrazem oficiální propagace DS, částečně vyjádřením neformální činnosti a myšlení jejích členů a příznivců. Kromě snímků z Hymny DS mají největší zastoupení materiály získané na stránkách osoby vystupující na webu (zde či zde) pod pseudonymem Midgardmann.8)

Prvky germánské a severské mytologie

Byl to význačný francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss, kdo tvrdil, že moderní člověk zapomněl myslet myticky, přičemž byl přesvědčen, že současná věda i celé lidské myšlení se k mýtu svým způsobem opět navrací.9 V současnosti částečně vnímáme krizi společnosti založené na technologickém pokroku. Výdobytky moderní techniky pomalu přestávají lidstvo fascinovat a zaznamenáváme návrat k fantazii a mýtu. Již letmý pohled na symboly užívané DS evokuje její touhu po návratu k mytologickým kořenům Evropy, k návratu do časů, kdy od sebe bylo ostře odděleno dobro a zlo, k čistotě, původnímu řádu (viz „Ještě je naděje, hledejte počátek pravdy"), do časů před moderní dobu, která svět svým důrazem na technologie a industrializaci přivedla do „bahna" současnosti, v níž není zřejmé, co je dobré a co špatné. „Velké" ideologie jako např. komunismus (nějak se vytratil fašismus a nacismus) zklamaly. Kapitalismus přivedl podle DS společnost do neúnosného morálního úpadku a degradoval člověka na tupého spotřebitele. Zklamalo i křesťanství jako „postmytologické" náboženství, a proto je třeba vrátit se ještě před něj, do doby, kdy cyklický běh času určoval řád světa, do utopických časů mýtu, kdy dobro bojovalo se zlem, kde noc byla nocí a den dnem. DS de facto tvrdí, že má lék na ztrátu orientace, zmatení i rozbředlost identity jedince v chaotické společnosti; pokouší se o návrat do času „na počátku", přičemž staví na mýtu o „spravedlivé", jednobarevné společnosti, kde jasně identifikované „dobro" vítězí nad zcela určitým „zlem".10

Návrat nacismu i neonacismu k předkřesťanským náboženským kořenům, mytologii a

symbolice souvisí částečně s odmítáním kultury a civilizace „rovnostářství", se kterou přišlo křesťanství a která byla umocněna vývojem v moderní době (ten vedl k uznání rovnosti lidí před zákonem a k ustavení politického systému demokracie). Neonacisté hovoří o „rovnostářské utopii", „rovnostářském mýtu" či o „nazarénské mentalitě", jež podle rasových teorií odporuje „biologickému realismu" - vládě, reprodukci a evoluci těch nejsilnějších a nejkvalitnějších jedinců či národů přesně v duchu „nacistické interpretace" Nietscheho „nadčlověka". Předkřesťanská náboženství, zejména pak pohanské germánství, či dokonce „indoevropanství", jsou vyjádřením či symbolem „zdravého návratu ke kořenům" a zdrojem „nové etiky", nezatížené židokřesťanstvím a obohacené o kult přírody a síly.11 V italském proudu neonacismu se dokonce těšily oblibě ságy J. R. R. Tolkiena, inspirované kombinací prvků severských legend a hrdinských legend středověku,12 ačkoli obvykle jsou interpretovány křesťansky.

Nejvýraznějším symbolem DS je symbol odhodlaného dělníka s palicí přes levé rameno hledícího odhodlaně vlevo. Je to šokující, ale jde o věrnou kopii dělníka z volebních letáků NSDAP z roku 1932 („Dělníci - předvoj a pěst - volí frontového vojáka Hitlera"), pouze druhá postava v pozadí chybí. DS tedy zcela vědomě a nezastřeně využívá symboliku nacistického Německa. Obrázek byl v oficiální tiskovině strany (Dělnické listy) poprvé použit v prvním čísle roku 2004 v souvislosti s článkem „Kladivo na politiky. Dělnická strana kandiduje do Evropského parlamentu".

Na jednom ze snímků Hymny DS hledí svalnatý dělník již nikoliv doleva, ale doprava a v pozadí je kopírován postavou germánského boha hromu Thóra.13 Tomu odpovídá i klikatý blesk uprostřed obrázku. Thór byl zobrazován jako svalnatý muž pronikavého pohledu oplývající ohromnou tělesnou silou, jíž potřebuje k boji s obry (dávnými nepřáteli germánských bohů) a zlými duchy. Jména jeho dvou synů, Síla (Magni) a Hněv (Módi), vypovídají o jeho hlavních vlastnostech. Thór nicméně svou sílu a hněv uplatňuje výhradně proti nepřátelům bohů; proto je bohem-ochráncem, bohem válečníků bojujících za správnou věc, ale i bohem zemědělců, neboť své mocné kladivo (Mjöllni, Mjöllnir) využívá v dobách míru k orání země a jejímu zúrodňování.14

Nacionálně socialistický dělník s kladivem, jehož duchovním vzorem je dávný germánský bůh hromu, spravedlivý válečník a ochránce před zlem - takový by měl zřejmě být i ideální příslušník DS, která z paluby vikingské válečné lodi hlásá „Přicházíme na pomoc, než zem zničí zlá moc". Taková symbolika není náhodná, uvážíme-li důraz, který DS klade na ostrou polaritu mezi dobrem a zlem. R. I. Page ve své knize o severské mytologii srovnává

Thóra s Odinem: „Vezmeme-li v úvahu proradnost, úkladnost a složitost Ódinova charakteru a přímočarost a prostotu Thórova myšlení, znamená to jistou úlevu. Thór je bojovník - nepřátelé bohů jsou zároveň jeho nepřáteli: obři, monstra a prvopočáteční mocnosti". Spáčilová a Wolfová uvádějí podobnou charakteristiku: „Tór se vyznačuje fyzickou převahou, nikoli však duševními schopnostmi, a tak - na rozdíl od Ódina nebo Lokiho - jsou mu také lest a lež, přetvářka a klam cizí".15 Nikoliv tedy vychytralý bůh, ale prostoduchý bůh-silák, dobrý pracovník, zastánce dobra a nesmiřitelný bojovník se zlem je vzorem příslušníků DS. Strana se ostatně rovněž prezentuje jako „hrstka spravedlivých" bojujících neúnavně s veškerým „zlem" ve světě (komunismus, amerikanismus, pornografie, alkohol a drogy). V Hymně DS se objevují i další obrázky dávnověkých bojovníků, hrdinů a rytířů, obvykle v situaci „vítězství nad protivníkem".

Zvláštním a tajemným symbolem je vlk (vyjící na měsíc s logem DS). Vlk je v evropské kultuře rozporuplným symbolem. Ze strany člověka vůči němu zaznamenáváme zpravidla obdiv, úctu a strach. Vlk je obávaným zvířetem, je schopen zaútočit i na člověka, navíc vlci loví ve smečce a odpradávna jsou rozličnými kulturami vnímáni jako „bratrstvo". Exkluzivitu vlčí smečky evokuje i symbol osamělého vlka svolávajícího svou smečku pod znak DS; je obdivovaným poslem dávnověku, kdy byl přímým konkurentem člověka žijícího v lůně divoké přírody. Množství pověstí o vlcích či o lidech měnících se ve vlky (vlkodlacích) je toho dokladem.

Další (úderná) mytopolitická symbolika DS

Strana si za svůj hlavní symbol zvolila ozubené kolo červené barvy s monogramem DS. O symbolu ozubeného kola je známo, že byl společně se svastikou symbolem nacistických dělnických odborů Německé pracovní fronty (DAF - Deutsche Arbeitsfront). Je zapotřebí zmínit i symboliku barev, neboť se jeví, že DS ve svém logu dodržuje barevný kánon nacistické vlajky (Schwarz-Weiss-Rott).16 Motiv ozubeného kola se objevuje i v symbolice hnutí Národní odpor, pro změnu v kombinaci s vlajkou.

Zajímavé je i využití symbolu keltského kříže a záběry keltských hřbitovů, případně jiných míst spojených s křesťanstvím či křesťanskou historií. Ano, DS příležitostně odkazuje i na křesťanské či západní civilizační hodnoty a v novinách Dělnické listy se příležitostně objevují i články křesťansky orientovaných autorů-členů DS, mezi nimiž vyniká Mgr. Ladislav Malý (pro ilustraci: „Katolíci a vlastenectví" (Dělnické listy č. 10), „Tajné poslání Spojených států" (Dělnické listy č. 13) či „Vstaň a bojuj proti liberalismu" (Dělnické listy č. 18)). Křesťanský akcent lze vnímat jako pokračování ve straně postupně slábnoucí neofašistické linie, která stále považuje křesťanství za základ své ideologie. I Ladislav Malý se v poslední době stává kritickým k trendům naznačujícím příklon k neonacismu, pro nějž je mj. typická záliba v návratu k legendárním a mytologickým kořenům, starogermánským mýtům, symbolům a runám. (Kromě povrchního přejímání staroněmeckých symbolů odkazujících na dávnou a slavnou minulost „vitálních a silných Germánů" jsou u něj patrné i náznaky hlubšího a opravdového zájmu o spojení nacismu se starobylými árijskými a germánskými kulty, ba přímo s okultismem - viz okultní nacisté pod vedením ariosofisty Jörga Lanze von Liebenfels.)17

Keltský kříž, někdy též Odinův kříž, je poměrně široce užívaný symbol s mnoha výklady. Pro některé je symbolem primárně křesťanským, jiní v něm vidí spojení mužského a ženského elementu (kříž plodnosti), adoptovala jej ale také rozličná neonacistická uskupení. Keltský kříž tedy není možné vnímat pouze jako odkaz na křesťanské hodnoty a tradice, nýbrž i jako hlavní a nejčastěji užívaný zástupný symbol za jinak explicitní kříž hákový - svastiku. Keltský kříž (kříž s kruhem) typově nemá původ v irském křesťanství, ale je jedním z runových symbolů; vyskytuje se již v egyptské kultuře, kde symbolizoval slunce, oheň a plodnost.18 Kříž coby runa je také obdobou dalšího runového znaku - „kruhové svastiky" neboli svastiky slunečního kola (Sonnenrad). Styl, jakým keltský kříž používá DS (potrhaná vlajka DS „ukřižovaná" na monumentálním keltském kříži), spíše ukazuje na tendenci k posledně zmíněné interpretaci tohoto symbolu. Za zmínku stojí i skutečnost, že v roce 2008 bylo nejvyšším federálním soudem Spolkové republiky Německo v Karlsruhe rozhodnuto, že užívání symbolu keltského kříže bude v Německu postaveno mimo zákon a jeho veřejné zobrazování bude trestně postižitelné.

Typickým rysem neonacismu je silný antisemitismus, který připisuje Židům světovládné ambice a spojuje je s nenáviděným liberalismem, kapitalismem a imperialismem.

Kromě toho, že neonacisté mají za to, že židovské a křesťanské ideje v dějinách podkopaly vitalitu pohanských civilizací, a deformovaly tak přirozený vývoj bílé rasy a její morálku (viz statě kolující po internetu: „Skutečné kořeny křesťanství", „Mezinárodní Žid" apod.), domnívají se, že židovství ve formě zednářství a sionismu i nadále ovládá svět - rozkladným působením liberální morálky, ovládáním nadnárodních korporací a celých států, zejména pak USA. V obrazovém doprovodu k Hymně DS se proto opakovaně objevuje motiv rukou spoutaných okovy v souvislosti se „zednářskou symbolikou" (motiv ze zadní strany dolarové bankovky - nedostavěná pyramida s „Božím okem" a nápisy „Annuit Coeptis" a „Novus Ordo Seclorum", dále úhelník, kružítko, pěticípá hvězda apod.).

Závěr

V linii, kterou si náš článek vytyčil, pochopitelně nelze zmínit vše, a tak je orientován pouze na některé vybrané obrazy a symboly, které podle našeho názoru integrují politický a náboženský aspekt. Domníváme se, že užití náboženské a mytologické symboliky u DS není nutné nijak přeceňovat, nicméně ukazuje a dokresluje některé alarmující souvislosti směřující ke společensky nebezpečnému ideologickému podhoubí. Dělnická strana a její audiovizuální sebeprezentace je fenomén, který stojí za pozornost z mnoha hledisek (politologické, ústavněprávní, lidskoprávní, bezpečnostní atd.). Kromě zmíněných pohledů považujeme za důležité i hledisko religionistické, neboť se zdá, že DS vykazuje určité znaky politického náboženství. Právě na tuto skutečnost chtěl náš článek upozornit především.


Jak se ukazuje, proti růstu vlivu extremistických nálad a vzestupu radikálních politických stran nejsou imunní ani „vyspělé demokracie", jak lze vidět kupříkladu v sousedním Rakousku. Všechna navrhovaná hlediska zkoumání těchto aktuálních společenských fenoménů nám mohou pomoci poznat jejich hlubší historické, politické i náboženské souvislosti, a směřovat tak k případné prevenci a imunizaci působení příslušných subjektů lépe než pochybná politicky motivovaná represe za „verbální trestné činy", pohybující se mnohdy na hranici ústavnosti.

DS není v pravém slova smyslu a ve svém celku pseudonáboženským fenoménem, jak navrhuje titulek tohoto článku, leč některé dílčí aspekty a projevy religiózní charakter mají: extremismus v jakékoli formě má pro člověka stálou a neodbytnou přitažlivost, jež je vyústěním existenciálního napětí mezi nedokonalostí reality a dokonalostí lidských snů. Ani hrůzná dějinná zkušenost totalitárních režimů 20. století neznamená, že západní hodnoty svobody a demokracie již nejsou v ohrožení. Voegelin při kritice extremismu jakéhokoli druhu v souvislosti se silou iracionality připomíná citát z Nietscheho Vůle k moci: „Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje dokonce i naše protivníky, je kouzlo extrému (die Magie des Extrems), svůdnost, jíž působí vše krajní (das Äusserste)."19

Poznámky

1. Srov. CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus. Portál, Praha 2007, s. 83-84.

2. Tamtéž, s. 16-19.

3. Tamtéž, s. 84.

4. Srov. POPPER, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé I. Uhranutí Platónem. Oikumené, Praha 1994, s. 13.

5. Srov. VOEGELIN, E. Kouzlo extrému - revolta proti rozumu a skutečnosti. MF, Praha 2000, s. 114-179.

6.  Srov. GENTILE, E. Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. CDK, Brno 2008, s. 11-12.

7. MACDONALD, A. Turnerovy deníky. Kontingent Press, Praha 2008.

8.  Pravděpodobně jde o významného člena DS Jiřího Šlégra.

9. Srov. LÉVI-STRAUSS, C. Mýtus a význam. Archa, Bratislava 1993, s. 13-14.

10. Srov. ELIADE, M. Mýtus o věčném návratu. Oikumené, Praha 1993.

11.  Srov. MILZA, P. Evropa v černých košilích. Themis, Praha 2005, s. 214-218.

12. Tamtéž, s. 227-229.

13. Srov. SPÁČILOVÁ, L., WOLFOVÁ, M. Germánská mytologie. Votobia, Praha 1996, s. 59-61.

14. Tamtéž, dále i PAGE, R. I. Severské mýty. Nakladatelství LN, Praha 1997, s. 9.

15.  Srov. SPÁČILOVÁ, WOLFOVÁ, 1996, s. 60.

16. Srov. CHARVÁT, 2007, s. 82, dále i CHMELÍK, J. Symbolika extremistických hnutí. Armex, Praha 2000, s. 35-36.

17. Srov. GOODRICK-CLARKE, N. Okultní kořeny nacismu. Rakouští a němečtí ariosofisté 1890-1935. Tajné árijské kulty a jejich vliv na nacistickou ideologii. Votobia, Praha 1998.

18.  Srov. CHMELÍK, 2000, s. 40 a 44.

19. Srov. VOEGELIN, 2000, s. 124.

PhDr. Roman Míčka, Th.D. (*1976) je odborným asistentem na Katedře teologické a sociální etiky TF JU, zabývá se zejména sociální etikou a politologií.

Mgr. František Štěch, Th.D. (*1980) je odborným asistentem na Katedře systematické teologie TF JU, zabývá se zejména fundamentální teologií a religionistikou.

Revue Politika 9/2009
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru